Zpráva o Europě

Europa Report je perfektní ukázka toho, že v jednoduchosti je síla. Malý rozpočet, sled statických, neuměleckých kamerových záběrů, minimální režijní práce a přesto film šlape jak švýcarské hodinky (s malinkým nápisem "made in china" uvnitř). Sci-fi filmů, které jsou založeny na věděcky důvěryhodné a skutečně promyšlené fikci je šíleně málo, proto i ne až tak úžasná Europa Report způsobuje mnohem větší pozdvižení, než by si zasloužila... Na to, že film působí velmi realisticky se mu tolik nedaří vybudovat pevné pouto mezi postavami a divákem, taktéž pocity úzkosti a napětí se dostavují příliš pozvolna a spíše až ke konci snímku. Jako příhodné srovnání se nabízí Moon, který je podobně minimalistický a podobně skromný, ale atmosféru a emoce vzbouzí mnohem úspěšněji. Na druhou stranu, Moon je dějově řidší a jeho výprava na Měsíc působí méně velkolepě. Zatímco Moon operuje s nadpřirozenem, přičemž vesmír používá jen jako prostředek k jeho opodstatnění, Europa Report zhutňuje atmosféru již samotným vesmírem. Ukazuje, že vesmír je sám o sobě úzkostné, smrtící i fascinující místo. Filmy jsou si tak podobné a přesto stojí téměř na opačných pólech vesmírných sci-fi. Zajímalo by mě, jak by asi vypadala syntéza těchto dvou kousků... 7/10 (04.08.2013)

Kinematografie má za sebou desítky, ba možná už stovky druhořadých hororů a formalistických exhibic ala "End of Watch", které koncept found footage (či obecně řečeno iluzi bezprostředního záznamu dění) zbavily jakékoli věrohodnosti. Kamera zdánlivě bezprostředně přítomná zobrazovanému dění byla degradována na pouhý prostředek povrchní vyšperkovanosti a efektního dávkování atrakcí. V takové situaci představuje "Europa Report" nečekané zjevení. Tvůrci opustili omezující a dramaticky v základu retardační koncept jedné kamery nepřetržitě sledující dění a předkládají divákům záznamy desítek kamer monitorujících výpravu vesmírné expedice, která míří k jednomu z měsíců Jupitera. Vyprávění je pojaté jako reportáž poskládaná ze záznamů kamer na lodi i skafandrech, propagačních videí před startem a komentářů ex post vyhodnocujících zobrazené události. Zásadní při tom je, že koncept reportáže umožňuje události předkládat nikoli chronologicky, ale s dramaturgicky je skládat s úmyslem dramatického efektu. Vyprávění tak bravurně pracuje s diváckými očekáváním a důmyslně dávkuje i zatajuje informace. Díky tomu všemu se iluze kamerových záznamů v "Europa Report" vrací zpět do své původní role nikoli formalistického, ale narativního prostředku (stejně jako podobně koncipovaný segment Gareta Evanse z "S-VHS"). Film tvářícc se podle prvního teaseru jako nákladnější "Apollo 18" se tak ve finále ukáže coby famózní sci-fi z ranku humanistických příběhů o křehkosti a malosti člověka přeneseného z rodné hroudy do uhrančivé i nebezpečné bezbřehosti vesmíru. (10.02.2013)

Nemám rád found footage, ale tady jsou všechny kamery zapikované a mnohdy je scéna pokryta hned několika, takže nejen že se nekoná žádné rušivé třepání (jen občas se obraz rozjede, zasekne nebo vypadne), ale víceméně jsem měl pocit, že sleduju normálně rozzáběrovaný film. První třetina je pomalá a trochu zmatečná, leč díky pěkným vesmírným obrázkům slušně atmosférická a po příletu na Europu se rozjede i děj, ale nic co bychom už neviděli, nebo co by nějak extra zvedalo ze židle. Postavy nezaujmou ani neotravují. Ani se mi nechce věřit, že to natočili Amíci, protože to působí velmi evropsky. (26.03.2014)

Solidní žánrová věc, která na Béčkové tělo found footage space hororu roubuje vedle protlaku klišé i vážnější témata a ambicióznější narativní strukturu. Dělá to relativně chytře a zručně, byť levné kulisy zamaskovat nedokáže. Ten sentinel tam být opravdu nemusel. Vzhledem k tomu, že tvůrci zkombinovali hned několik mých velkých fóbií, hodnotím velmi kladně. Chytlavé. (24.07.2013)

Nezáživná nuda s v podstate "žiadnym" finále, snažiaca sa byť atmosférická, ale v konečnom efekte je len mdlá. Pri sledovaní tejto „úžasnej“ posádky som si nemohol nespomenúť na posádku zo Sunshine. Nedá sa povedať, že posádku tvoria amatéri a fušeri, no v porovnaní s chladnokrvným a až „nadpozemským“ správaním posádky Icara 2 je to asi ako keby ste vedľa seba postavili Stanleyho Kubricka a Lewisa Teaguea. Ale na Sunshine som myslel nielen čo sa posádky týka. Ako Danny Boyle, tak aj Ekvádorčan (!) Sebastián Cordero, sa snaží teoreticky o to isté. Ukázať vesmírnu cestu mimoriadne inteligentných a profesionálnych vedcov, ktorí si uvedomujú, že ich život je v porovnaní s nezmerateľným vesmírom niečím tak zanedbateľným, až je to smiešne. Rozdiel je priepastný. (26.01.2017)