84. Annual Academy Awards

Pokud mohu srovnávat ročníky, které jsem viděl, musím říct, že kvalita tohoto předávání není na můj vkus příliš vysoká. Jsem docela zklamaný nevtipnosti celé show, což je pro mě překvapující vezmu-li v potaz účinkování Billyho Crystala. Ale jak on sám řekl již v úvodním filmovém sestřihu - neměl dost vtipů. Raději bych také slyšel live nominované písně, od čehož se již zřejmě z časových důvodů nadobro upustilo, než zpěv v úvodním monologu pokud host neumí zpívat. To může fungovat u Hugha Jackmana, ale nikoli u Billyho Crystala. [Když tak čtu ty komentáře, tak koukám, že můžu být ještě rád, že jsem viděl udílení v angličtině] (27.02.2012)

Letošní nominace se nesly v duchu tradice, vzpomínání a určité usedlosti. A stejně tak působil i ceremoniál. Billy Crystal tentokrát příliš neperlil a spokojil se se střídmým a konzervativně laděným uváděním. Vody tak rozvířil především Chris Rock se svou hláškou o černoších a oslech nebo promluva Colina Firtha směrem k Železné lady Meryl Streepové. Vítězové byli právě až na Streepovou nebo střih (palec nahoru pro ocěnění Mužů, kteří nenávidí ženy) celkem očekávatelní, takže v tomhle směru k mnoha překvapením nedošlo. Oproti rozpačitě uváděnému loňskému předávání pokrok, příště ale tu kultivovanou mrtvolnost stranou a pozvěte na pódium člověka s energií a vyhraněnějším smyslem pro humor, jinak se z toho stane přehlídka pro sedmdesátníky. (27.02.2012)

Můj první přenos předávání nejcenějšího filmového ocenění. Některé gegy byly vtipné, jiné méně, ale celý večer si myslím byl zvládnut dobře. Jediné, co mi opravdu vadilo byly reklamy. Chápu, že se jedná nejspíš o jeden z nejlukrativnějších reklamních časů roku, ale nějakých 15, nebo kolik jich bylo, to je trochu moc. Kdyby jich raději pár zrušili a těch pár minut věnovali kráťoučkým reportážím o, pro mě, největším trojlístku hvězd, které loni odešly: Peter Falk, Sidney Lumet, Elizabeth Taylor. Co chválím moc, je okamžité vyhlášení výsledků po rozbalení obálky, to u nás není až tak zvykem :D (27.02.2012)

Billy Crystal jede od začátku do konce s nadhledem, komediální vstupy zůstávají překvapivě naprosto vyrovnané a tributes i letos spolehlivě dojímají. Čtyřiaosmdesátý ročník byl z těch, co jsem viděl, určitě nejlepší a díky optimistické náladě v publiku i na jevišti jsem přál úspěch i nadšeným tvůrcům The Artist, přestože k mým jednoznačným favoritům nepatřili. Nejvyšší hodnocení tak utíká nakonec hlavně kvůli absenci nějakého dechberoucího čísla typu tančícího Hugha Jackmana, na které už se nějakou chvíli čeká. Jinak ale mezi nejrůznějšími předáváními jednoznačná špička. (28.02.2012)

Návrat ke kořenům se osvědčil a i když byly ceny rozdány téměř bez překvapení (trošku wtf je jenom soška za scénář pro Děti moje a vizuální efekty pro Huga), dalo se na ně, na rozdíl od nesnesitelně trapného minulého ročníku, dívat. Může za to hlavně klasik Billy Crystal, pod jehož vedením byl ceremoniál plný vřelého humoru, nostalgického nádechu a ohlížením se za kinematografickou minulostí. Při zvolené dramaturgii tak nebylo možné, aby vyhrál někdo jiný než The Artist (i kdyby cestu k Oscarovi neměl dlážděnou nespočetnými výročními cenami). Stále ale čekám na to, až přijdou tvůrci oscarové show s něčím dynamičtějším, stejně jako s výsledky, které by se přiblížily těm z let 2008 a níže. (27.02.2012)