84. Annual Academy Awards

Návrat ke kořenům se osvědčil a i když byly ceny rozdány téměř bez překvapení (trošku wtf je jenom soška za scénář pro Děti moje a vizuální efekty pro Huga), dalo se na ně, na rozdíl od nesnesitelně trapného minulého ročníku, dívat. Může za to hlavně klasik Billy Crystal, pod jehož vedením byl ceremoniál plný vřelého humoru, nostalgického nádechu a ohlížením se za kinematografickou minulostí. Při zvolené dramaturgii tak nebylo možné, aby vyhrál někdo jiný než The Artist (i kdyby cestu k Oscarovi neměl dlážděnou nespočetnými výročními cenami). Stále ale čekám na to, až přijdou tvůrci oscarové show s něčím dynamičtějším, stejně jako s výsledky, které by se přiblížily těm z let 2008 a níže. (27.02.2012)

Návrat do starých kolejí vyšel rozhodně daleko lépe než hokus pokus s Francem a Hathaway. Celé to míření na jistotu a Billyho jemný a střídmý humor mi k tématu pocty k filmu tentokrát dost sednul. Celý to mělo spád a ani na minutu jsem se nenudil, i když předávající byli horší než loni. Ta nenáročná klidná atmosféra doplněná ještě o výborné vystoupení Cirque du Soleil a nápadité scény na jevišti mi prostě hodně sedla a nuda to rozhodně nebyla. (04.03.2012)

Ti pánové, jež americkou slávu obohatili o české slovo, mi připomněli kamarády, kteří se mimoděk připletli k mikrofonu a nejapně podsouvali divákům-posluchačům nesouvisející názory a poznámky, které upozorňovali na jejich nepřipravenost. Smutný úděl českého komentátora! Pak všechno viděné vyznělo jako švihnutí do prázdna. A přitom byl ten večer tak nostalgický; Meryl, neonové nápisy starých kin, What a wonderful world, černobílé vsuvky a Uggie, kterému patřila celá noc. Vzhledem k času nebylo potřeba jiných zábavných čísel - nešlo o estrádu, ale o pokoru. Zabitou češstvím! (28.02.2012)

Každý rok si na konci února v 6 ráno řeknu: "Že já radši nešla spát, příště na to kašlu." Ale každý další rok stejně sedím u počítáče a civím na to, jak se Hollywood plácá po zádech. Letos tomu nebylo jinak. No díky bohu za Billyho Crystala, který je pořád stejně okouzlující. Předávání sice bylo lepší než fiasko z minulého roku, ale na to, že stopáž měla přes tři hodiny, to bylo strašně rychlé. Sestřihy oslavující kinematografii byly zapomenutelné, vystoupení Cirque de Soleil zbytečné. Tři uvaděči se ale vyšvihli - Emma Stone, Chris Rock, RDJ. Prosím, nechte jednoho z nich uvádět příští Oscary. Překvapeních, co se týče cen, se moc nekonalo. Hype projednou opět zvítězil a Artist z nějakého důvodu posbíral plno cen. Ale dva úžasné momenty se přece jen našly. Když Oscara vyhrál Plummer a Streep, měla jsem konečně pocit, že jsem svědkem historického okamžiku. (27.02.2012)

Akademie opět nezklamala, opět dokázala, že to je banda snobů. Samotnej ceremoniál nebyl ničím pozoruhodný. Jediné, čím to bylo pozoruhodné, bylo to, jak to bylo předvídatelné a očekávatelné. Tudíž se nečekalo, kdo to dostane, ale až zazní jméno toho, o kom bylo dopředu jasné, že to dostane. Sem tam se člověk mýlí, například za kameru jsem čekal, že ocení Lubeckiho, ale jinak vše běželo jako po drátkách. Letošnímu Oscarovému "zadání" nejlíp vyhověl právě The Artist, který je nádherně vykalkulovaným produktem chytré marketingové kampaně, která ví, jaké filmy vítězí. S uměním to samozřejmě nemá nic společnýho. Jediný o co jde, aby se to líbilo "akademikům", což je parta snobů par excellence, a The Artist byl z letošních filmů tím nejlíbivějším, a dokonale tak splnil Oscarovou formuli. Mimo jiné akademikům lichotilo, že je The Artist poctou Hollywoodu, no neoceňte to!, zatímco Hugo byl poctou "nějakému" Meliesovi, a ceny nerozděluje Francouzská akademie, ale Hollywoodská, a také, akademie, věrna svému snobství, miluje nově se zjevivší tváře, a ještě lépe, pokud nejsou z USA, takže to, že jim poklonu složil evropan, muselo lichotit dvojnásob. Takže následné dělení cen mezi Hugem a Umělcem proběhlo přesně podle tohoto "receptu". Překvapení nepřinesly ani herecké kategorie. Cena pro Meryl Streep mně nakonec ani nevadila (přál sem ji G.Close) - Meryl je prostě žijící legenda a dostala tak vlastně předčasně celoživotního Oscara, a já jí ho přeju. Podle očekávání proběhlo i vyhlášené cen za scénář. Payne už je pro akademiky "zajetý" jako ten, kdo vyhrává cenu za adaptovaný scénář a W.Allen zase jako ten, komu ho beze všeho dáme za původní scénář. Oba jsou spolehlivý a je to sázka na jistotu. Woodymu tak do poličky přibyde čtvrtej paňák, Payneovi zatím druhý. Takže co říci závěrem? Oscaři jsou hlavně show a něco jako přehlídka krásy, hlavně to nebrat vážně, jednou za rok se to přežít dá. (27.02.2012)