ACAB: Všichni policajti jsou parchanti

Natáčení probíhalo v italských městech Lazio a Řím. Tak tohle tedy nic moc, nemá to žádnou pořádnou konturu a ani akci. Vlastně jsem si do konce filmu nebyl jist kdo je lepší a kdo horší. Zda A.C.A.B. nebo ti policajti. Každý dělá jen to své a nelíbí se mu to co dělá druhá skupina. Vlastně jsou všichni parchanti, tak jak je to v názvu. Pro jedny je to koníček a pro druhé práce. Hudba deprimující, tady bych u těchto druhů filmů přivítal něco hudebně akčnějšího. CITÁT - Máš mizernou práci........... Scéna z koncertu okolo 46 minuty je pěkně trapná. Je vidět, že tvůrci nemají moc velký přehled. Patriotizmus a rasizmus je nebezpečná zbraň. CITÁT - Škoda, žes tam dneska nebyl......... Pokud prostě nejde vo život, jde vo hovno......... Přistěhovalce můsí někdo řešit, zde to vlastně dělají obě skupiny, je každá po svém - ikdyž někdy se to plete. CITÁT - Pořádkovka, to jsou parchanti........... Průměrný snímek, který toho moc nevypovídá. CITÁT - Už jsem namočenej, jsem v tom celý život.......... (20.10.2013)

Takové 3-4 hvězdy... je to na hraně. Docela dobrá podívaná, Stefano Sollima mě Suburrou zaujal a tak jsem koukl na starší kousek... a dobré dobré, určitě stojí za shlédnutí a budu se těšit na další kousky. Sice ve filmu hrála moje oblíbená hudba, ale nějak mi třebas White Stripes v úvodních titulcích extra neseděli... asi užito páč je to klasická stadionovka, kterou vybroukávají mraky fanoušků na fotbalových stadionech v Německu a Itálii. (10.03.2016)

Rozhodně povedený film z prostředí italské zásahové jednotky. ACAB dobře vystihuje situaci a nenáročný příběh dokáže zaujmout. Nejedná se o špičkový snímek, ale ten čas na zhlédnutí divák rád věnuje. Mohlo by se přidat na rvačkách, ale i s tím málem se dá spokojit. Hodně dobrá pointa a v závěru si člověk uvědomí jak je důležité mít přátelé a tato policejní parta stojí za sebou za každé situace. Když mladý spolupracovník chce být hodným poldou, stane se krysou a nemůže bát u zásahovky. V jiné situaci bych fandil jemu, ale tady bych fandil těm špatným poldům, protože za jejich názory by stála většina Čechů.. 7/10 = 75% (26.06.2012)

Tak zvláštní film to byl, který vás nutil přemýšlet o sobě, o tom, jak byste se chovali, být v kůži člena téhle policejní zásahové jednotky posměšně nazývané ACAB. Kdybych byla Ital, byla v té jednotce....dlouho bych nevydržela v pracovním poměru. Vyhodili by mě. Chytly by mě saze,italská hrdost a temperament a seřezala bych prvního šmejda , co by na mě křivě kouknul. Takže- těžkooděnci, co jsou nasazováni do jakýchkoliv střetů a v neděli na fotbalové stadiony. Tohle nemá s tiffosi co dělat, to je mezinárodní sebranka ilegálů i místních, kteří svoje nálady ve jménu klubu přišli dát najevo. A jednotka mezi. Kamení, molotovy, sliny, kopance, ale i nože. Teprve potom může jednotka začít čistit. A když se pomlácená vrací, jde okolo velké nástěnné malby, kterou namaloval jeden z nich, Cobra. Jsou na ni namalováni oni, jako novodobí gladiátoři, kteří bojují za zákon. Protože jsou bratři, a jeden nepotopí druhého, i když je to na hraně zákona. Nejlepší je, když se veliteli doma ze synka vyklube neonacista, který chce nastolit konečně pořádek, to by se i těžko kolegům vysvětlovalo. Nemluvě o zacházení s policisty ze strany státu, žádná růžová procházka státní službou se rozhodně nekoná, proto spolu kolegové pevně drží partu. A pokud přijde nováček, nemá to lehké. Buď se přizpůsobí, nebo odejde. A on přišel...tenhle film nejde do silné hloubky. Pustí sondu do soukromí zásahovky, ale ukáže ji v rovině spojenou s italskou politikou, málo řešící sociální politiku, ilegály, drogy, a úplně klidně pochopíte, proč policie je skutečně mírně klerofašistická. Asi tenhle film není pro každého.,ale pokud se zajímáte o dění kolem sebe a tuhle krásnou zemi, je prostě váš. (13.11.2013)

„Celerino figlio di puttana!“ Je pravdou, že som mal podstatne odlišné predstavy o smerovaní deja snímku s tak lákavým názvom, avšak odskočiť si za hranice Hollywoodu sa dnes oplatí viac než kedykoľvek predtým. Taliani si získavajú sympatie predovšetkým u mužského publika, ich ťažkoodenci zo srdca Apeninského polostrova (resp. Ríma) sa prirodzeným spôsobom vrývajú človeku pod kožu a akýmsi “bratským putom“, ktoré medzi nimi panuje, si získavajú priazeň. Fungujúce príbehové vetvy (práca, rodina, voľný čas) riešia problémy, na ktoré sa každý jednotlivec môže dívať rôzne, podľa toho na akej strane “barikády“ stojí. Melódiu (viď prvá veta) asi len ťažko dostanem z hlavy. (02.06.2012)