Infiltrátor

Vyspěle podaná špionážní story, která nenudí a výborně rytmizuje vyprávění, ale přece se jí zcela nedaří zdůraznit a využít osobní linii, a ve finále tak dosáhnout výraznější emocionální odezvy. Postavy manželky a Diane Kruger a jejich vztah s hlavním hrdinou nejsou rozvedeny tak, jak by jinak psychologicky laděný scénář vyžadoval, a Furman tak nabízí v podstatě jen hodně kvalitní a napínavou konverzačku, okořeněnou pár úmrtími a překvapivými momenty (Cranston vyšilující v restauraci před vyděšenou manželkou je nezapomenutelný). Přesto je dobře, že tyhle staromilné žánrovky stále vznikají - jsou pořád uvěřitelnější a sympatičtější než všechny akční atrakce dohromady. (11.12.2017)

Nerad bych si tahal info z prdele, ale po třitisícech filmech jsem došel určitému poznatku a ten je, že začátek, prostředek a konec je kurevsky důležitý faktor ve výtvorech jakéhokoli příběhového ražení. Každý dobrý film musí mít začátek, prostředek a konec či se aspoň skládat z pidizačátků, pidiprostředků a pidikonců. Když už se na to nějaký sebevědomí jožin rozhodne vysrat a dát tak sbohem gradaci děje, tak by si měl být setsakramenstky jistý, že byl políbený genialitou. Takoví tvůrci bezesporu existují. U nich se však všechny filmové aspekty snoubí v tak jiskřivé a koulelechtající symbióze, až má divák na ptáku, jestli dějová linka stoupá nebo jede vodorovně. Jeden příklad za všechny je Paul Thomas Anderson. Čímž se také menší oklikou dostávám k tomuto snímku. Mít to začátek, prostředek a konec, tak ho s neutrálním pocitem slupnu a za týden ho bezbolestně zapomenu. Takhle jsem však poměrně nasranej, na jazyk se mi dere výraz "rozbředlá sračka" a s nechutí si uvědomuju, o kolik života jsem v těch dvou hodinách přišel. Jo, robzředlá sračka je poměrně výstižné označení - rozbředlá sračka, kde tak hezky hrál Bryan Cranston. (22.10.2016)

Bryan je teď v kurzu, to se musí nechat. Nejsou to sice nějaké megahity, ale povětšinou filmy, které (hlavně) díky němu zůstanou dlouhou v paměti. Tentokrát jako agent FBI na stopě kolumbijského drogového kartelu, který v 80. letech byl asi nejmocnější na světě. Ale když nastoupí "Bob" není jisté nic, pro nikoho na světě, ani ta veselka na konci, kde jsem úplně zapomněl na Diane, jak jsem jí dřív nemusel. Asi už stárnu, každopádně téhle vydařené výpravě s výbornou hudbou odpouštím i tenhle, pro mě dříve velmi důležitý detail. (06.11.2016)

Téměř dokonalý celovečerní kříženec vynikajících drogových seriálů Narcos a Breaking Bad s akcentovaným rozměrem dvojakosti a citové angažovanosti infiltračního nasazení z legendárního Krycího jména Donnie Brasco. Brad Furman je schopný režisér, což dokázal už třeba v atmosférou trochu podobném Obhájci, i nyní natočil staromilsky pojatý thriller (odkazující na to nejlepší ze Scorseseho), který skvěle dokresluje výše zmíněná audiovizuální díla. Bryan Cranston po neméně vynikajícím hereckém výkonu v Trumbovi znovu přesvědčivě ztvárnil part hrdiny s předobrazem ve skutečném světě, už od časů Perníkového táty je to můj oblíbený herec. Skvělé řemeslo, silný ,,drajv"... Tohle je film pro dospělého a jsem rád, že se v záplavě těch teenagersky cílených limonád podobný druh filmů ještě vůbec točí. Jen osobní douška - Pabla Escobara už by odteď měl hrát ve všech filmech výhradně jen Wagner Moura :-) (16.10.2016)

Kvalitní žánrovka se vším, co od tohoto žánru chcete vidět. Zde s lákavým bonbónkem "podle skutečných událostí". Bryan Cranston je výborný (jako ostatně ve většině svých rolí). Drogový kartel a celé podsvětí je vykresleno s důrazem jak na zločineckou, tak i lidskou stránku. Vývoj postav je zde poutavě zobrazen a na to, že má film dvě hodiny, tak uteče celkem rychle. Prostě dobrá jednohubka, kterou si možná někdy rád pustím. :) 75% (12.01.2018)