Dařbuján a Pandrhola

Problém, který s touhle pohádkou mám, vězí v tom, že mě baví jen z poloviny, z druhé mě neskutečně vytáčí, a to především hláškami, pronášenými místní chudinou... narážky o vránách, co zaručeně neletí k bohatým - no proč asi? Zřejmě nebyli imrvére pod parou, aby se pak zaobírali zábavou chudých bez toho, aby si uměli spočítat, co by je stálo dvanáct krků! I to pivo, valící se potokem, o tom vypovídá svoje a volci přestrojení za myslivce zkázu dokonávají... což takhle si přát pro děcka nová kaťata, když už se na ně neustále odvolávají, ale to by se pak nemohli smíchy popadat za svá propadlá břicha, jak tomu buržoustovi pustili žilou, pak je tady jeden v pokušení častovat je stejnými urážkami jako Pandrhola... Krajně zavádějícímu uchopení dobra a zla už chyběl jen starý dobrý zvyk veškeré vzbouřené lůzy - vyházet z okna nábytek, rozehnat dobytek, podupat úrodu a pak to všechno zapálit, ať nemá nikdo nic... prima návod pro budoucí extrémisty :-) (22.04.2014)

Tak jako jitrničky na stromech a pivo v potoce by si nechal líbit každý, ovšem v tomto případě se mi tato pohádka líbila hlavně v tom, že na rozdíl od většiny jiných je zde Dobro a Zlo vyobrazeno poněkud jinak, než jsme byli zvyklí. Celý příběh má poněkud smutnou a ponurou atmosféru – vyobrazenou nemocnými lidmi, Smrťákem, chudobou a až „odporným“ Pandrholou – kterého mimochodem zahrál Hrušínský opravdu skvěle. No a naproti tomu je lidská dobrosrdečnost, rodinná soudržnost a důvtip Dařbujána v podobě pana Sováka. Další z klasik, kterou nikdy nepohrdnu… (26.12.2018)

Jedna z klasik staré školy, kterou zná snad každý. A musím potvrdit, že i já si tento styl vyprávění, kamery a osvětlení někdy rád připomenu. Je to návrat do starých let se starou slavnou filmovou bandou, s níž u žádného projektu nešlo sáhnout vedle. Dařbuján a Pandrhola je toho důkazem. 70% (24.12.2015)

Přiznám se, že jsem tuto klasickou pohádku viděl poprvé až dnes při tradiční vánoční televizní repríze. Začátku, kde Dařbuján v temném nočním lese  potká kromě i čerta  i samotného pána boha, nechybí určitá fantazie. Líbil se mi překvapivě sympatický smrťák Václava Lohniského. Taky se mi líbily nápady se stromem, kde vyrostly jitrnice a potokem s pivem. Nejzajímavější na pohádce je ale v závěru  asi krátká podívaná v  na to, jak by to vypadalo, kdyby se Smrťák ztratil ze světa...Ten děj pohádky je občas zábavný. Ale jinak  to na mě už v něčem působilo trochu archaicky, hlavně davové křiky těch ženskejch a hulákání některých postav při prvních lečenícch. Rudolfa Hrušínského si taky spíše vážím v pozdějších rolích  než jako obtlouslého padoucha koulejícího očima.  Konečně jsem ale viděl někoho, kdo je schopen hysterčit kvůli masu  ještě víc než já. (28.12.2023)

Nesmírně pozoruhodný film, který bych se zdráhal nazvat pohádkou. Nedejte se zmást optimistickou hudbou v úvodních titulcích a místy ladovským vizuálem. Je to spíše trpká existenciální úvaha, rozvíjející jeden motiv z Erbenovy pohádky "Dobře tak, že je smrt na světě", která posloužila autorovi scénáře J. Drdovi jako volná inspirace. Václav Lohniský (zde ve své životní roli) hraje Smrťáka tak sugestivně, že se prý tehdejší "Pandrholové" po zhlédnutí tohoto filmu na zač. 60. let dočasně zalekli, aby nedopadli stejně jako filmový záporňák v podání R.Hrušínského. Moc dlouho jim to ale asi nevydrželo... Film, který na mě vždy svou atmosférou a sdělením zapůsobí jako zjevení, a z některých scén mě až mrazí. Většinový divák tento snímek ale spíše redukuje na notoricky známou "pohádku", kterou televize každý rok opráší kolem Vánoc, a která je i tak trochu poplatná době svého vzniku. Současně je "Dařbuján a Pandrhola" jediný mně známý hraný film - spolu s o dva roky starší Bergmanovou "Sedmou pečetí" z r. 1957 (zapomenout nelze ani na Allenův snímek "Láska a smrt" z r. 1975, která si utahuje mj. právě ze Sedmé pečeti) - ve kterém se objevuje postavy Smrtky jako viditelná osoba. A ačkoli bylo ztvárnění Smrti v podání Bengta Ekerota strhující, na Lohniského přece jen nemá. UPDATE 26.12.2019 - Když si zpětně čtu ten svůj tehdejší pseudointelektuální komentář, musím se docela smát (btw. to s tou smrtkou jsem tehdy slyšel od Civala a dneska mi to přijde jako blbost, filmů se smrtkou coby viditelnou postavou je podle mě hromada nebo aspoň mám pocit, že jsem jich v posledních letech viděl hned několik). Samozřejmě, že Dařbuján a Pandrhola je pohádka, akorát brutálně poplatná době, což mi tam dneska dost vadí, podobně jako to, že už to znám nazpaměť, protože to v telce reprízují pořád dokola do omrzení a už to vůbec nemůžu vidět. Když se od toho ale odmyslím, tak za mě je tenhle film prostě strašná sranda, u které mám mimochodem tendenci fandit Pandrholovi než té hladové holotě, která se vrhá střemhlav do tekoucího piva, jako správný čecháčci slyšící na vše, co je zdarma (btw. ta představa, že by se skutečně vzalo pivo a nalilo do bahnitého břehu, mi přijde strašně nechutná, navíc by to byla ekologická katastrofa pro ryby a další vodní živočichy). (30.04.2011)