Spring Breakers

Vynikající beach noir v duchu gamesy GTA: Vice City, o jehož zvláštní atmosféru se vedle režiséra postaraly ty nejlepší jména, jako je dvorní kameraman Gaspara Noého nebo dubstepová hvězda Skrillex. O Martinezovi ani nemluvě. Tady prostě člověk pochopí, co mají taoisté na mysli, když říkají, že měkké je silnější než tvrdé. Spring Breakers představuje mimo nádherného prázdninového dobrodružství hlavně ale celkem zajímavý komentář k tomu, co se tu odehrálo za posledních dvacet let. V podstatě platí, že tak jako je Project X Human Trafficem dnešní doby, který přemístěním party z klubu do soukromýho baráku říká cosi o privatizaci prostoru (všimli jste si asi čím dál častějšího oplocování panelových sídlišť), je Spring Breakers Trainspottingem dnešní doby, který popřením univerzálního plynutí ve prospěch permanentní fantasie říká obdobně cosi o privatizaci času (youtube/videoherní generace si své zážitky mixuje bez ohledu na okolí pár stisky tlačítka sama). Scéna, ve který James Franco přezpívává u piánka Everytime od Britney, je nejen nejsilnější scénou z filmu, ale i jasným kandidátem na desítky tisíc zhlédnutí na různých videoportálech. Kdysi jsem zažil něco podobnýho na Mácháči. Jen místo coveru od Britney jsme zmaštěný a zhulený tančili pod stejdží podivný kreace absolutně mimo rytmus a mimo rytmus taky tleskali. Tehdy jsem ještě nevěděl, co Franco: „Jestli kdy chodil po zemi anděl, je jím Britney Spears.“ (13.07.2013)

Korineov prístup a explicitné zobrazovanie odporných a hlúpych ľudí mi nesedí a nikdy nesedel, aj keď tu je to vlastne o tom istom, akurát inak. Respektíve akurát iných hlúpych ľudí a o niečo menej odporných. Strašne by ma zaujímalo, ako sa v kine museli tváriť všetky tie trinásťročné fanynky Seleny a Vanessy. Asi divne. Asi nechápali, že práve z nich si Harmony robil srandu. Film je to zvláštny, prvoplánovo prehnaný a bizarný a na pohľad lacný a tupý. Ale o tom to nie je. Príkladom by mohla ísť moja obľúbená scénka, tá s klavírom a songom "jednej z najväčších speváčok všetkých čias a anjela v ľudskom tele". Plakal som od smiechu. To nikto nemohol myslieť vážne; s tým sa mohli stotožňovať ozaj iba zástupcovia onej stratenej generácie odchovanej MTV, generácie nevkusu a duševnej prázdnoty, mondénnej mládeže prahnúcej po sexe drogách a popíku, schopnej zničiť si život za cieľom stať sa vlastnými idolmi. Geniálna kritika spoločnosti obsiahnutá v podtexte, alebo kto chápe, chápe; kto nechápe, je jedným z nich. Spring break forever, bitches. Luxusná píčovina (28.06.2013)

Stačilo přežít úvodní půlhodinku, než přijde BALLR a nakopne celou show. Miluju ten neonovej svět, barvičky, lolitky, pláž, zbraně... Korineovo popelnicový porno mě málem uspalo, zato tomuhle zmrdání MTV generace do zadku svým vizuálem a zásadní presencí Jamese Franca vůbec nešlo odolat. Scéna s Britney "Everytime" - geniální. [repeté: Aero Double Feature 2019] (23.03.2013)

Asi jsem si měl před projekcí šňupnout společně s bandou těchhle mladých slepic. Marketingově vymazlená věc, která ač není tak úplně hollywoodským produktem, nechutná tak, jak bych si přál. Masy lidí, všudypřítomná nahota, chlast, drogy, vandalismus, idealizovaná krása. Divák stimulovaný audiovizuální náloží moc netuší, co se děje, žádnou zázračnou generační výpověď jsem tu nenašel, bavit jsem se asi zapomněl. Koncepce je to nápaditá, někde uvnitř něco určitě bylo, ale leccos je špatně uchopené, leccos nedotažené, leccos se zbytečně opakující. Harmony Korine byl (tehdy hodně mladým) scénáristou u Larryho Clarka, s nímž stvořil Kids. Stojí i za kousky jako Ken Park nebo Gummo. Selena Gomez i Vanessa Hudgens dělají tlustou čáru za svou rozjuchanou disneyovskou kariérou, další desítky rozhýbaných teenagerů si zase dělají lajnu něčeho dobrého do nosu. Hledání vlastní identity ve světě umělých hodnot se dá pojmout i kapku jinak!! Díky těm, kteří na to příště jinak půjdou.. (14.09.2013)

Na Spring Breakers jsem se těšila, co já vím, půl roku? Netrpělivě jsem očekávala pořádnej rip (aby ne po informacích o pěkném vizuálu), kór když to v kině jelo vždycky jen ty dny, kdy já trčela v práci. A nakonec jsem dostala film, kterej je sice plnej barviček a koziček, jak slibovala všelijaká proma, ale kromě toho už má v obsahu úplný hovno a od chvíle, kdy se na obrazovce objevil Franco, jsem začala se zaujetím mně nemilým studovat prach pod televizí. Tak nevím, jestli je tohle pro mě zklamání měsíce, nebo dokonce roku, každopádně jsem z výsledku děsně smutná a to, že jsem se nedostala do kina, se mi náhle stává útěchou. A to neustálý opakování hlášek a dialogů mě vyloženě iritovalo, to jako mělo bejt cool? Já v prvních chvílích myslela, že se mi trhá harddisk. 50% (30.06.2013)