Režie:
Martin FričKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Zdeněk Štěpánek, František Smolík, Vladimír Ráž, Jaroslav Mareš, Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Antonie Hegerlíková, Irena Kačírková, Běla Jurdová (více)Obsahy(1)
Koncertní mistr Karel Mašek je opilec, stejně jako inženýr Danda i další stálí hosté hospody U Kroců - Taupe a Rendl. Mašek se vrací ráno z hospody a slibuje ženě, že pít přestane. Na zkoušku orchestru ale přijde znovu opilý a ostatní hráči s ním odmítnou hrát. Danda se vrací domů bez tašky a ráno jde zase ke Krocům, i když má v práci důležité jednání. Je přeložen na podřadné místo, ale doma to nepřizná. Jeho dcera se chce vdávat, syn se opil a strávil noc na záchytce. Ani Mašek doma neřekne, že ztratil práci. Prodal Rendlovi housle, namluvil ženě, že jede na zájezd a odešel k bývalé lásce Magdě. Danda chce prodat svoji vilu, aby se zbavil dluhů. Taupe už propil celý majetek a zešílel. Rendl najde Maška v Magdině bytě a vydírá Magdu. Pohádá se s opilým Dandou a na posměch mu částečně ostříhá vlasy. Pak řekne paní Maškové, kde její muž je. Mašková se jde do bytu podívat. Mašek se schová do světlíku, ale spadne a zabije se. Dandovi pořádají zásnubní oběd. Přichází ostříhaný Danda. Atmosféra zásnub přispěje k jeho rozhodnutí řešit situaci dobrovolným odchodem na protialkoholní léčení. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (176)
Putyka U Kroců je útočiště pár notoriků, se kterýma to vážně nedopadne dobře. Text distributora v podstatě prokec celej příběh, takže není co dodat, Snad jen je třeba vyzdvihnout a to opravdu hodně vysoko herecké výkony všech herců. Hlavně tedy pana Štěpánka a Sováka. V českých filmech posledních deseti let jsem neviděl ožralu zahraného ani z poloviny tak dobře jak to uměl on. Výkony pana Matonohy v Ulici, který předvádí opilost jako estrádní komik se s výkonem starýho borce nedají vůbec porovnat. Totální alkář, jeho kolega Sovák, který ve filmu hraje holiče je podobný případ...inu, výbornej, ne přehnaně smutnej film v režii člověka, kterej jednoduše uměl. Klobouk dolu ()
Já si teďka tohle vypiju, pak si dám prcka – a tím to hasne. Jméno Martina Friče bývá nejčastěji spojováno s populární komediální tvorbou prvorepublikové a protektorátní provenience a téměř se zdá, že v pozdějším období toho za pozornost už moc nestojí. Chyba lávky. Frič se po krátkém období osobní i tvůrčí stagnace vzepjal ke svému velkému comebacku tématem, se kterým dlouhá léta sám zápasil. V tom filmu je uložena velká životní zkušenost i svého druhu neobvyklá výzva, jak čelit problémům s alkoholem. Zároveň je zřejmé, že tu nejde o žádné plané moralizování, ale o komorní, v podstatě velmi intimní příběh několika lidí, kteří chtějí utéct před šedivou a ubíjející prózou života do světa fantazie a opojných klamů. Každý z nich má ke své závislosti jiný důvod, každý se u dna skleničky ocitl z různých příčin. Herci hrají civilně a dokáží s maximální přesvědčivostí zpřítomnit vnitřní hnutí svých postav. Zdeněk Štěpánek se úplně oprostil od zavedených jevištních manýrů a vysekl tady hluboký portrét člověka propadajícího se až na samé dno. Jiného druhu je potom Rážův houslista, samolibý frajírek, prahnoucí po exkluzivitě života a hledající dočasný únik v náruči atraktivní ženy. Je tu samozřejmě mistrovská herecká studie Františka Smolíka, který sice předtím odehrál bezpočet opilců a životních ztroskotanců, ale žádný z nich neměl v sobě takovou hlubokou duševní vyprázdněnost jako zkrachovalý továrník Taupe. Okamžik, v němž se pod vlivem rostoucího deliria vrací v představách k minulosti a v náhlém pomatení mysli postupně prochází prázdnými pokoji svého bytu, patří k vrcholným scénám Fričova filmu a v kontextu doby měla nepochybně silný účinek. Přesně zahraná je i Sovákova expresivní figurka profesionálního alkoholika; ve stejné rovině, i když v trochu jiném úhlu, se pohybuje Marešova role. Na rozsahem nevelkém prostoru na sebe výrazně upozorňují i další, především mondénní milenka Ireny Kačírkové nebo jedna z prvních větších příležitostí před kamerou Vladimíra Menšíka. Jak je pro filmy z této dekády typické, pokouší se o co nejrealističtější pohled na věc čili žádný happyend se nekoná. Ani nemůže. Své následovníky ostatně film získal v dalších dílech pozdějších tvůrců, mezi jinými například v Hubačově Ikarovu pádu nebo Pecháčkově sondě Dobří holubi se vracejí. ()
Výtečná záležitost, cele fungující, ideálně zasazeno do bezčasí (není podstatné, že máme jakoby současnost)... Důležité jsou postavy a jejich příběhy. Nadmíru jsem nadšená všemi hlavními představiteli, poprvé smekám i před Štěpánkem, užívám si Ráže, opětovně žasnu nad Smolíkem, cením si Mareše, a světe div se, respektuji i Hegerlíkovou. Svými standardy nenarušili nic z ideální symbiózy ani Kačírková s Brodským, potěšila jsem se Sovákem i Strunou... Jediné, čeho lituji je, že kolorit byl zaplněn v komparsu ve stejné míře bývalými stary Mrázkem a Ferbasovou, jako i začínajícími Řehořem a Bohdalovou. Marta Fričová v úvodu ovšem získala cenou roli s využitím své perfektní frančiny. ()
Je opravdu zajímavé pozorovat dokonalou přesvědčivost herců v poloze opilců. Stejně jako u snímku Tam na konečné a bezchybného opilce v podání Martina Růžka, či stejně laděného panákové sprintera z filmu Obchod na Korze, jsem i zde přesvědčen o tom, že herci měli od Maca pár panáků povoleno. Zmíněné filmy dvojice Kadár - Klos mají ovšem, o proti tomuto, velkou výhodu. Dějová linie v klidu a poklidně dojde do cíle. Zde se, žel přírodo, excelentně nahromaděné individuální osudy v posledních minutách jen mihnou před očima - velmi ukvapené závěry. Delší stopáž by v tomto případě určitě nevadila, protože sledovat takovéto luxusní herectví, je nepochybně zážitek. I proto jsem v hodnocení "přísnější" protože mne režisér najednou vytrhl z ponurého světa zapadlé nalévárny a jejich štamgastů, žijící v podstatě dva životy, které ovšem nelze spojit dohromady. Snaží se, slibují, ale hlavně...pijí "ještě jsem se neloučil s Becherovkou...". Film se dá rozložit jako opilecký stav. Nejdřív hromada legrace, potom drámo a nakonec tvrdý pád. I když zde není uveden žánr komedie, u filmu se lze královsky bavit. Sovákův opilec je pro mne bez diskuze nejlepší, a také vlastně ze všech nejsvobodnější, když nebudeme mluvit o závislosti. On z toho báru vyvázl bez jizev. Zárukou skvělého humoru jsou také např. Štěpánkovy proměny či naprosto vynikající americko-francouzský obchodník v podání Jaroslava Mareše. Jeho popis na mol opilého, sotva stojícího Sováka, doprovázený slovy La Alcoholic je naprosto vynikající. Nepochybně jeden z vrcholů své doby a naprosto skvělé herectví. ()
Vynikající psychologické drama, kterým Frič potvrdil svou režijní všestrannost. Tahle studie alkoholismu je plná deprese a beznaděje, kterou by asi nikdo zažít nechtěl. Dalo by se říct, že Frič tímto filmem doplnil své generační souputníky (Vávra - Šťastnou cestu, Krejčík - Svědomí), kteří se do žánru psychologického filmu vydali několik let před ním (a to velmi úspěšně). Je s podivem, že se o tomhle filmu ví tak málo, já jsem se k němu dostal vlastně náhodou a považuji ho za poslední geniální film, který náš nejlepší režisér stihl natočit. 9/10 ()
Galerie (15)
Zajímavosti (7)
- Odborným poradcem u filmu byl MUDr. Jaroslav Skála, nestor protialkoholní léčby v Československu. (Ded@M@tes)
- Ve vinárně U Kroců lze spatřit reklamu na pivo Prelát. To se vařilo v bývalém pivovaru v Nuslích, jenž byl v roce 1960 změněn na sladovnu a jeho areál postupně zabraly České vinařské závody. (rakovnik)
- Koncert, na němž hraje Karel Mašek (Vladimír Ráž) sólově, je natáčen v pražském Domě umělců, dnešním Rudolfinu. Druhý vstup s orchestrem, kdy Mašek přijde pozdě do zkoušky, probíhá ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Mašek zde coby nepřipravený koncertní mistr zkazí houslové sólo ze Symfonie č. 8 Antonína Dvořáka. (Skladatel)
Reklama