Dnes naposled

Před hereckým výkonem herců musím hluboce smeknout. Zvláště pak musím vypíchnout výkon pana Smolíka. To delirium mě opravdu děsilo. Takhle se propít do blázince nebo do hrobu je hrůza. Velmi výživný studijní materiál. Všichni jsou stejní, všichni naslubují hory, doly, černý les, že je to dnes naposled. (22.09.2021)

Cesta do hlubin pijanovy duše. Temné, převážně v noci a v intimně osvětlených pokojích se odehrávající drama, je nejvíce sugestivní, když alkoholiky nechává v dlouhých záběrech svádět předem prohraný vnitřní boj. Nevyužitím záblesků naděje prohlubovaný pocit zmaru zlehčují komické vsuvky mnohem méně, než by jeden dle obsazení vedlejších rolí (Menšík, Sovák, Bohdalová) čekal. Hororové delirium Františka Smolíka svědčí o šíři talentu Martina Friče (čerpajícího zde z vlastní zkušenosti), který se možná proslavil komediemi, ale svou řemeslnou profesionalitu nejednou prokázal i v jiném žánru. Nevysvětlené příčiny alkoholismu nás nutí zaujímat vůči postavám rovnou negativní spíše než shovívavé stanovisko, což bylo zřejmě výchovným záměrem filmu (poplatnému své době rovněž tím, že největší neřád je ověšený zlatem a trousí anglická slovíčka). Vhodný k prevenci alkoholismu ano, didaktický přesto nikoliv. 80% Zajímavé komentáře: NinadeL, ondrula, BigBang (28.11.2011)

Prokletí života s alkoholem pětkrát jinak, přesto bolestně stejně. Pět náhodných známých se pravidelně vídává v nálevně u Kroců. Každý v jiné fázi závislosti, každý se svým vlastním životem pomalu rozežíraným alkoholovými výpary. Když jsem sledoval zoufalého Zdeňka Štěpánka jak bytostně touží po panáku, aby nakonec zase skončil u celé flašky, běhal mi u toho mráz po zádech. Pikantní je role Vladimíra Menšíka, který své na mol opilé zákazníky vidí jen jako chodící tržbu. O necelé dvě desítky let později si jejich úděl vyzkoušel na vlastní kůži. (27.07.2022)

Klobouk dolů. Přestože je to trochu překombinované a malinko černobilé (mimo jiné, žádná ženská se nenapije ani kapky alkoholu), herecké výkony vybrousily film do jasného poselství. A to je opravdu silné. Scény s prázdným bytem, vyholenou "pěšinkou", loučením s alkoholem, atd... jsou nezapomenutelné! Zajímavé je, že Vladimír Menšík je zde jako pingl a vůbec nepije. (19.06.2006)

Učebnicový příklad, jak mizerná filmová hudba dokáže napáchat veliké škody - ty synteticé pazvuky by mohly vhodně doprovázet leda humoristické skeče ze života mladého chemika, anebo nějakou nejapnou studiovou sci-fi bakalářskou povídku... A pak taky to poněkud příliš symetrické a za vlasy přitažené zakončení, jako vystřižené ze Zoly, filmu závěrem srazilo hřebínek. *** Jinak ale všechno to mezitím - to vrávorání paňáců s přeraženým hřbetem po šikmém tenkém ledě a ta usvědčená životní bezvýchodnost všech zúčastněných, která neoblomně ukazuje, že alkohol vůbec není příčina a že jsou na tom všichni stejně bědně, staří i mladí, už předem rozvržení, uzoufaní, určení k semletí mezi vzdálenou, v krvi kolující touhou žít jinak a tušením, že ten den, kdy se vytrhnou a vezmou život do vlastních rukou, nikdy nepřijde, a tak si raději ředí krev a otupují vědomí - to mělo tísnivé napětí, správně jemně vystupňované, takže byste jim chtěli aspoň chvilku držet palce, za ně doufat, že to nezkazí úplně všechno a všem, přestože víte, že v téhle lidské komedii jsou poměry sil dávno určené... *** Plus: Menšíkova postava hospodského, tvrdého a nezúčastněně nápomocného tragédiím svých štamgastů jako popravčí špalek, je silná a o to pozoruhodnější, když víte, že filmové Boží mlýny Menšíka o dvacet let později nechají, aby se v Ikarově pádu a Tažných ptácích ocitl v roli jednoho z těch na druhé straně pultu. Některé scény vyloženě volají po zálibném srovnání. *** (08.02.2014)