Saulův syn

"Vyměnil jsi živé za mrtvolu...". Laszlo Nemes pasuje diváka do role vězně. Jednoho z členů Sonderkommanda. Jsou to ti, kteří šeptají a s kamenným výrazem plní svou rutinní práci v místě, kde se lidé mění v kusy, které je potřeba zlikvidovat. Jeden "kus" se ovšem ukáže jako výjimečný a divák, společně se Saulem Ausländerem, se pustí do šíleného, ovšem velmi lidského plánu. Na šíleném, nelidském místě. Poblouznění, zoufalost, poslední zbytky naděje a neutichající křik a pláč. Nalevo, napravo...všude kolem Tebe. Excelentní způsob natočení degraduje skoro všechny ostatní filmy se stejnou tématikou na pouhou hru o tom, jak to asi bylo...žel, člověče nešťastný, přesně takto. Pro mě velmi výjimečný film. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (06.04.2016)

Snímek z prostředí osvětimského sonderkommanda natočil už v roce 2001 Američan Tim Blake Nelson. Ačkoliv je ovšem "Šedá zóna" jistě kvalitní titul, který si v popisu hrůz pekla Auschwitzu se "Saulovým synem" nijak nezadá (a dokonce má několik stejných nebo velice podobných stěžejních dějových motivů), nedosahuje údernosti svého maďarského protějšku, jehož účinek na diváka je opravdu mimořádný. Vysvětlení je očividné - "Saulův syn" používá netradičních a přitom výjimečně působivých formálních postupů, které spolu s nepřímým, jakoby jen bezděčným záznamem inferna v němž se Saul pohybuje, dohromady vytvářejí nezapomenutelný, byť pochopitelně poněkud depresivní divácký zážitek. (17.04.2016)

Hodinu a tři čtvrtě dlouhá exkurze centrem vyhlazovacího koncentračního tábora. Na první pohled absurdní zápletka se dá vykládat tak, že se hlavní hrdina zoufale snaží v tomto pekle udržet zbytky vlastního lidství. Chápu užití této šířky záběru, zaostření kamer či práci se zvukem, ale aby mě to semlelo až na plný počet hvězdiček, to nestačilo. (25.04.2016)

A pak že bylo o největší tragédii v dějinách lidstva natočeno vše. Polské vyhlazovací tábory jako Osvětim, Treblinka, Chmelno, Sobibor, Majdanek nebo Belzec ztělesňovaly peklo na zemi. To nejznámější se odehrávalo v prvním jmenovaném, ve kterém drtivou většinu stopáže sledujeme detail tváře nebo záda jednoho z Židů, který na nich má velké rudé X, které mu o pár týdnů/měsíců prodlužuje život. Nevíme o něm skoro nic. Jen, že plní špinavou práci, utírá zvratky, krev, žene lidi do sprch, pálí jejich těla, hází popel lopatou do řeky. A nanovo. Tvůrci dokonale vypráví zvukem, cítíme každou kulku, která je odehraje mimo obraz, ale dobře víme, pro koho byla určená. Vše ostatní je záměrně rozostřené do obrysů ležících těl. A jedno takové se náš „hrdina“ zaváže pohřbít podle židovských tradic. Formálně velmi zajímavé, ale zase úplně nahlas netleskám. (09.04.2016)

Abych pravdu řekla, dost jsem přemýšlela nad tímto filmem a o pocitech, které jsem z něho měla. Zpočátku jsem nechápala, kam režisér a scénárista míří, ale pak jsem to pojala po svém. Zřejmě bylo zamýšleno, abych přijala identitu Saula, stala se jeho součástí a prožívala to, co on se vším všudy. O to se zřejmě snažil kameraman, který nespustil oči ze Saula a byl k němu téměř přikován. Skutečně si nemohu vzpomenout na nějakou pasáž, vyjma konce, kde by byly záběry z trochu větší vzdálenosti. To beru jako plus a dobrý nápad, ale co jsem postrádala, byla absence mých emocí nebo jen ve velmi malé míře a v tom je ten hlavní problém. Situace, kdy se dostal Saul do stavu jakéhosi poblouznění a neadekvátnímu jednání vzhledem k dítěti, kterého chtěl mermomocí pohřbít, mě neoslovila, jak bych očekávala. Přiznávám, že jsem viděla i jiné filmy pojednávající o koncentračních táborech, které se mnou pohnuly po citové stránce daleko víc. Takže ačkoliv je tento snímek z mnoha stran velmi oceňovaný, já jako obyčejný laik musím říct, že jsem to viděla pouze na slabší čtyřku. (07.04.2016)