Režie:
László NemesKamera:
Mátyás ErdélyHudba:
László MelisHrají:
Géza Röhrig, Levente Molnár, Urs Rechn, Todd Charmont, Jerzy Walczak, Balázs Farkas, Gergő Farkas, Sándor Zsótér, Marcin Czarnik, Levente Orbán (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Snímek se odehrává ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Pojednává o Saulu Auslanderovi, maďarském Židovi a příslušníkovi tzv. Sonderkommanda, jehož členové byli od ostatních osvětimských vězňů zpravidla izolováni a měli na starosti ty nejstrašnější práce. Saul chce uprostřed mašinérie průmyslového vyvražďování důstojně pohřbít svého nevlastního syna. Film přitom připomíná až „umělecký horor" a poprvé v dějinách kinematografie ukazuje Osvětim jako chaotickou a přitom bezchybnou továrnu na smrt, jejíž chod musí udržovat sami vězni. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (405)
Film bez minulosti i budoucnosti, který (nejen) kvůli tomu bude popisován jako "holocaustí Jdi a dívej se". Díky zvolenému formátu "dlouhých scén přes rameno" je nebývale intenzivní, sugestivní (ta práce se zvukem!) a zadře se ani ne tak pod kůži jako rovnou do morku kostí... Dokonce možná až příliš, protože je to neustále v pohybu a tak našlapané, že divák (ani postava) nemá byť jen jediný moment oddechu. Hrozí tak, že to ke konci svého diváka otupí, jakkoli hrůzy během šichty Sonderkommand jsou zobrazeny "jen tak jakoby mimochodem" v druhém plánu a jako každodenní rutina čili jsou v důsledku toho ještě o to více mrazivé a znepokojivé. A ať už vás to otupí či ne a ať už to vydýcháte či ne, tak je nesporné, že Saulův syn je jednou z výjimek potvrzujících pravidlo, kdy se filmové kvality a důležitost i naléhavost námětu kloubí v jeden funkční celek, kterému "festivalové haló" právem náleží. Když pro nic jiného, tak proto, že takovýto pohled na filmové ztvárnění holocaustu skrze industrializaci smrti byl již sakramentsky zapotřebí, jelikož zatímco v literatuře se čas od času objevuje, tak v kinematografii doposud citelně scházel. ()
Krystalický syndrom "Oscar overhype" aneb téměř úplně zatmění (ne)kritické obce. Má to nezvyklou formu a příběh z koncentráku, pojďme ejakulovat extatický obdiv! "Experimentální" TPS provedení (kamera výhradně za ramenem nebo před obličejem hlavní postavy) se snaží zintenzivnit prožitek i atmosféru, ve finále ale spíše nudí a sterilizuje emoce - repetitivní hrůza koncentráku v rozostřeném Saulově okolí je jednak nezajímavá (v celém filmu se nestane vůbec nic, co by se už neobjevilo v mnoha jiných válečných filmech) a díky své nekonkrétnosti později už jen otupující (tuším, co, proč a jak se děje, ale nevidím to a děje se to pořád dokola). Záměr samozřejmě chápu - Saul je už na hrůznou realitu tábora zvyklý a je slepě motivován svým jediným aktuálním cílem, přičemž divák má tuhle krátkou anabázi absolvovat s ním - kameraman tak kopíruje jeho prioritu (najdi rabína) a ignoruje "vše nepodstatné" (denní rutinu v koncentráku). Bohužel včetně faktu, že výsledek může být poněkud kontraproduktivní. Fungovalo by to skvěle - v půlhodinovém kraťasu. Strohý příběh je inspirován skutečnou vzpourou vězňů v Osvětimi a je podle všeho zfilmován věrně; Saul samotný je ovšem figura, jíž jsem nedokázal fandit. "Pro mrtvého vzdal ses živých" - proto. Jedním z důvodů je opět forma, která osobní pohnutky o jakémsi posledním osobním rozhřešení vytlačuje kamsi na periferii a zanechává pachuť idiotsky se chovajícího hrdiny. Plusové body za absenci laciného patosu a závěr je beze zbytku skvělý, jen přišel prostě moc pozdě. ()
║Rozpočet $1,650,000║Tržby USA $1,764,755║Tržby Celosvetovo $5,300,000▐ dejovo takmer do prázdnoty, ťažko pochopiť zmyselnosť tohto príbehu, pohnutky hlavného predstaviteľa, ktoré neustále sníma kamera (tie priamo od chrbta sú dosť na figu, nepomôžem si, chýba mi tu lepší účel poňatia, prednesu), pre mňa osobne bolo zaujímavejšie, čo sa dialo naokolo, aj keď prevažná časť záberov sa šikovne doslova ignoruje (z pohľadu Saula neguje), keď si ide Saul stále za svojím cieľom za každú cenu zohnať rabína aby mohol vyriecť kázeň nad nejakým neznámym chlapcom, škoda že to je tak ploché bez skutočného afektu, len sledujeme a takmer nič k hlavnému predstaviteľovi nepociťujeme, pre mňa sklamanie /40%/ ()
Výjimečný film (formou, ne dějem), kolem kterého je až přehnaná aura "zázraku z Maďarska". O kvalitách se tady nedá bavit, Saulův syn je intenzivní až surrealistický zážitek z pekla, na který už někteří lidé možná zapomínají. Ovšem tvrzení, že strčí do kapsy všechny filmy o holocaustu protě není pravdivé. Tohle je jiný pohled na to obrovské zlo, co se dělo, které mnozí zachytávají na příběhově složitějším rozsahu (Schindlerův seznam, Pianista a mnoho dalších) a nestaví nás do role "diváka koukajícího přes rameno příslušníka Sonderkommanda, který v podstatě uklízí po nacistickém zle". Koho si takto oblíbíte, aby vás jeho ztráta bolela? Vždyť ani hlavní postava, Saul, Vám nedovolí nahlédnout do jeho příběhu (on totiž není důležitý, důležité je to rozostřené peklo okolo). Neviděné děsí v hororu, ale tady je to chvílemi kontraproduktivní. Navíc ruční kamera a rozostření vtáhnou intenzivně do děje, ale zase ubírají na přehlednosti a některé hrůzy, právě na tolik rozostřeně skryté oku, mi chyběly. Nejsem milovník krve ani mrtvol, ale rozostřená mrtvá těla pro mě prostě nejsou děsivá... Slabší 4*. PS: oproti šedé zóně "dítě" nepřežilo? Proč? PPS: Miklós Nyiszli je zajímavá postava, víc, než se z filmu zdá. ()
Těžce fyzický zážitek, především kamera a zvuk, přeostřování, pohyb postav v prostoru, hluky a podružné zvuky v pozadí, vytvářejí nepolevující atmosféru nevolnosti a vyhánějí otáčky snesitelnosti spolubytí u jednotlivých scén pro mě jako citlivého pozorovatele na hranu. To se mi stává málokdy. V kontrastu s nehybnou umanutostí hrdiny, jeho utkvělýma očima a chorou myslí skálopevně ulpívající na pološíleném předsevzetí se tu vytvořil dobrý základ pro jedinečný počin. -- (I morální rozštěp podtrhuje onen konstrast, je prostý, hluboký a nerozhodnutelný - muž upřednostní pohřbení chlapce (něčí syn to jistě je, syn člověka) nad pomocí svým druhům v plánu na útěk, neboť si je skálopevně jist, že pro nikoho není v tom pekle naděje, že jejich osud je nezvratný, čili jeho mysl možná není chorá, ale jen cynicky nevšímavá k tomu, jak svým konáním maří aktivity a vybičovává úzkost svých prokletých druhů, od nichž tím žádá nelidskou dávku soucitu a pochopení, aby ho nezlynčovali. Konec příběhu mu sice dává za pravdu, což ale neznamená, že opravdu neměli šanci vyváznout. Jak moc potom byla jeho volba k jednání chorá, přispívající k vůkolní zkáze a hrůznosti, jak moc byla ospravedlnitelná, pochopitelná, nebo dokonce jak moc byla průzračně dobrá a zářná, uprostřed šílenství nejhorších zločinů proti lidskosti a pudovému strachu druhých o vlastní život v tom všem, třeba jako příklad úplného odpoutání se od světské marnosti a vlastního prospěchu v něm?) -- Škoda ale, že toho výsostného efektu nebylo využito ústrojněji - překáží mi prvoplánový, toporný scénář, to, jak děj pohání autorský úmysl, umělý oblouk neživotné představy, nikoli vnitřní vývoj a spád. Aby z toho bylo zdařilé poetické podobenství, symbolická balada, tvar, jenž by tomuto počinu slušel výsostně, na to děj snímku málo abstrahuje od dramatických vyprávěcích postupů, skoro až školácky do nich místy zabředá, nechává se strhnout a vzniklý tvar je nedozrálý, rozpolcený, za cenu značného oslabení svého potenciálu. Ve výsledku mě tak sledování filmu v celém průběhu hlavně zklamávalo. *~~ ()
Reklama