Temnota

Sympatická vyvražďovačka s mým oblíbencem Johnem Saxonem ve vedlejší roli. Potěší netradičně velký počet vražd a i jejich značná originalita. Hudba Goblinů je také skvělá a logika je zde na vyšší úrovni, než to bývá u jiných italských giallo snímků. Tenhle film mě pobavil stejně jako další Argentovo podceňované dílo, 4 mouchy na šedém sametu. Jen tak dál Argento, jen tak dál. (14.06.2011)

Bravurní giallo, na němž oceňuji především to, že: 1.) Obsahuje všechny Argentovy trademarky v té nejvybroušenější podobě: Hlediskové záběry berou dech, mizanscéna je komponována tak, že vzbuzuje akutní pocit ohrožení (zejména zahrada u moderátorovy vily, která je plná ostrých tvarů), gore je tak propracované, až je vlastně krásné (zde často vzpomínaná useknutá ruka) atd. 2.) Netrpí žádnými z typických Argentových nešvarů či nedostatků: Nad identitou vraha se vznáší skutečně napínavé mystérium, všichni herci jsou kvalitní a dokonce i dialogy jsou dobře napsány. 3.) Je zábavně sebereflexivní a podnětně se vyjadřuje k otázkám konstrukce detektivního / giallo žánru a vztahu autora ke svému dílu (jakožto i odpovědnosti za něj). => Osobně považuji Tenebre za jeden z nejlepších Argentových filmů, u nějž jsem se tetelil radostí daleko víc, než u mnohem opěvovanější Tmavě červené. (18.04.2013)

Kdybych se běžně holil břitvou, měl bych příště asi problém. Kdybych nerozštípal kalačem tu hromadu dřeva za barákem dneska, měl bych zítra další problém. A kdybych byl ve štábu Daria Argenteho třeba jen best boyem, taky bych se necítil zrovna nejbezpečněji. V tom filmu je totiž víc mrtvol než na hřbitově, vraždí se po každém druhém střihu, až jsem se ke konci začal modlit, aby přežil aspoň kameraman a já to mohl dokoukat. Za mistrovský opus bych Tenebre neoznačil, ale cením si toho, když se ve filmu něco děje. Protože není horšího hodnocení, než slovo nuda. (Challenge Tour 2015, film č.24) (22.04.2015)

Po shlednutí skoro třech desítek giallo-filmů jsem se vrátil k tomuto kousku a musím jít s hodnocením nahoru. Ve svém žánru je to absolutní špička s perfektní kameru, výtvarnou stránkou, nasvícením, tradičními argentovými vychytávkami, skvělými gore scénami, krásnými nahými ženami a paradní goblinskou hudbou. Jediné, co mi tomto snímku vadí je, lehké uhodnutí vraha, kterého jsem věděl hodinu do předu. PS: Miluju scénu, kdy kamera objíždí celý dům a sleduje dění v domě skrze okna a následně vstoupí s vrahem do domu za hudby ústředního motivu od Goblinů. (30.08.2008)

Přišel čas udělat si další „zářez“ z Dariovy filmografie. Tenebre jsem dosud nikdy neviděl a jelikož gialla patří mezi moje oblíbené subžánry, nemohl jsem si tento film nechat ujít. Tyhle ty „drsnější detektivky“ mě nikdy zrovna moc neokouzlily svými příběhy (tím však nechci v žádném případě říci, že by byli špatné), ale především svými propracovanými mord scénami a v tomto ohledu jsem neodešel zklamán ani tentokrát. Dario zkrátka vždycky věděl, co na jeho diváky platí a hlavně ve většině případů uměl vytvořit opravdu zajímavou atmosféru – což v mém případě platí dvojnásob. Kombinace parádní atmosféry, povedených vražd a pohledných dívek mě dokáže „uspokojit“ téměř vždy. Je ovšem pravdou, že mé senzory zde několikrát zaregistrovali jistou nelogičnost v některých momentech, což byla trochu vada na kráse. Přece jenom jsem na podobné věci háklivý, ale Argento měl sakra štěstí, že tady nešetřil s krví ani mordy, takže si to u mě částečně vykompenzoval. Navíc se brutálnost stále stupňovala a přesně tohle je moje krevní skupina. Takže jsem byl ochotný i ledasco mu odpustit. Občas se sice atmosféra lehce zadrhla a následovala poněkud nudnější pasáž, ale on vždy vytáhl z rukávu další trumfy, kterými dokázal udržet misky vah v pomyslné rovnováze. 70% (06.03.2018)