Vedlejší účinky

Ta Rumová Můra je snad to nejhnusnější, co kdy brázdilo mou velkoplošnou Sonku! Blil jsem z ní, už když byla Nenáviděna muži a tohle jsem málem kvůli té její krysí držce a užvaněnému startu po dvaceti minutách vypnul. Málokdy se mi stává, že bych měl z nějaké kikiny tak hnusně svědivou vyrážku. Je vážně iritující a prdel Ernesta Borgnina je proti ní rajský květ. Ale k věci. Jak jsem již velkohubě zdůraznil, prvních dvacet minut se táhne jako čerstvě vychrchlaný průduškový hlen a pokud je přežijete, aniž byste vztekle zmáčkli bílý čtvereček na ovladači a pustili si raději plyn, dostanete o něco svižnější, avšak klišovitou kriminálku se stokrát omletým výmrdem. Pardon, chtěl jsem říct zvratkem. Tak ne, mělo tam být zvratem. Nicméně je to kulantně zahrané, Štefan se snažil i celkem režírovat a když odvrátíte zrak pokaždé, když se v záběru objeví ten poštěvák Heleny Růžičkové, dají se tomu ty tři s docela klidným svědomím narvat. (25.05.2013)

Zpočátku jsem očekával studii o depresi, posléze se se to tvářilo jako film o temných zákoutích obchodů farmaceutických firem a nakonec se z toho vyklubalo originální krimi - radost pohledět. Zcela si mě získal Jude Law, který mi dosud přes všechny nominace na Oscara připadal víc hezoun než osobnost a herec, ale hlavní kvalitou je nepochybně chytrý scénář. (31.08.2013)

Jeden z nejproduktivnějších hollywoodských režisérů současnosti nabral druhý dech a dokazuje to dokonale vybroušenou žánrovou lahůdkou. Chvíli sice trvá, než vypravěčský styl vtáhne do děje, jenže přesně v tom momentě, když už jste si jistí, kudy bude dějová linka pokračovat, najede příběh na kolej, o které jste neměli ani ponětí, natož o výhybce na ní. (01.05.2013)

To, co se zpočátku jeví jako hluboká reflexe ,,Prozac Nation" v temnějším proudu západní civilizace, změní se postupně ve strhující krimithriller. Steven Soderbergh výborně vybalancoval obě roviny a především skvěle rozehrál jeden ze základních uměleckých, ale i obecně lidských, aktů, totiž prvek hry, v tomto konkrétním případě hry s divákem. Nahlížení na jednu a tu samou událost dvěma rastry, dvěma úhly pohledu, dvěma páry očí, přičemž divákovi je nejdříve umožněn jeden pohled a posléze ten druhý, který onen prvý zcela neguje a danou událost významově úplně převrací. Soderbergh tak šikovně poukazuje na nesnesitelnou lehkost manipulování s médiem filmu, respektive s médii jako takovými. Na to, jak moc nás a naše životy ovládá kdosi neviditelný pomocí fenoménu informace a nakládání s ní. Ostatně přímo ve filmu jedna z postav pronese větu o tom, že když lidé vidí reklamy v televizi na to, že lék je dobrý, uvěří. Film také mimoděk reflektuje současnou krizi mužské role, neb v něm tvůrci modifikovali klasický souboj dvou mužů a proti muži tentokráte postavili coby protivníka dvě silné ženy...v dané historické fázi emancipačních snah archetyp muž proti muži už je asi jen zaprášený archaický přežitek. Každopádně je úžasné, jak Steven Soderbergh jde pokaždé v každém svém novém filmu záměrně zcela neznámou cestou a probádává zase další nový žánr, jeho odvaha je opravdu příkladná... (16.01.2014)

Soderbergh válí. Brilantní žánrová proměna v půli snímku je přesně ten typ hračičkovství, které obdivuju. Netradiční vývoj děje a v něm perfektně fungující postavy - boží Law a Rooney Mara potvrzuje status jedné z nejlepších mladých hereček v branži. Do toho Newmanova mrazivě podmanivá hudba. Lahůdka co by neměla uniknout vaší pozornosti a o které se vyplatí nevědět příliš. (23.04.2013)