Vedlejší účinky

Vedlejší účinky tohoto obrazově rozplizlého filmu měly i na mě neblahý vliv, a to tak velký, až jsem zapomněl, co jsem chtěl o filmu napsat. Jedno vím jistě. S tak vynikajícím hereckým obsazením natočit takovou slátaninu, se jen tak nevidí. A ta kamera a vizuál, fakt unikum. Horší obraz už má jenom mobil Huawei. Mé hodnocení: 20% (27.01.2014)

Šel jsem do toho víceméně kvůli obsazení (Rooney se mi líbila v Miléniu), Soderberghovi a žánru, o ději jsem měl mlhavé představy. Rozjezd byl pomalejší, ale zbytek promyšlený tak, jak to mám rád, a o překvapení a zvraty nebyla nouze. Aneb jak se dostat do absurdně bezvýchodné situace, být ojebán a ojebat. # příběh 9 | hudba 4 | humor 0 | akce 0 | napětí 3 | pustil bych si znovu 8 (08.04.2013)

Rooney Mara se bude jen velmi těžko zbavovat Lisbeth. Myslím že z tohoto hlediska to Noomi Rapace zvládla o mnoho lépe. To jsem ale hodně odbočil. Vedlješí účinky zachycují všeuměla Stevena Soderbergha v nejlepší možné formě. Podobně chytrý a inteligentní thriller tady už dlouhou dobu chyběl (okamžitě se mě vybavuje Hoblitův Prvotní strach). S divákem se ani tady nehraje férově a tak se postupně rozplétá příběh, který se zpočátku zdál býti naprosto křišťálově jasným. Jude Law dokazuje že určitě ještě nepatří do starého železa a jeho podání houževnatého psychiatra je po delší době hodno potlesku ve stoje. (11.04.2013)

Soderbergh, Newman, Law, Zeta-Jones, Tatum... To jsou jména, která dohromady na jednom plakátě působí pro filmového fanouška stejně přitažlivě jako pošťák pro hlídacího psa. A ačkoli to zdaleka nebývá pravidlem, tak tentokráte je potřeba uznat, že hvězdičky věděly dobře kde zasvítit. Mistrně natočený, s přehledem zahraný a výtečně napsaný příběh, který možná připomíná zlatou éru 90. let, ale díky pečlivé a kreativní režii dokáže být za každých okolností originální a zajímavý. Herecky vynikají Mara a Law, jejichž postavy mají jasně největší psychologický rozměr, ale také je příjemné vidět, že Catherine to má pořád v sobě a přes pokročilý věk vypadá fantasticky. Poctivě odvedené řemeslo, kterým se Soderbergh vrací do první režisérské ligy. 80% (25.07.2013)

SPOILERY Úvodním Psycho záběrem Soderbergh zdraví Hitchcocka, otce dospělých thrillerů, pro kterého byla hra s divákem rovněž důležitější než přesvědčivost her, které mezi sebou postavy hrají. Úhly kamery jsou nepravděpodobné, ale efektní a významově nosné. Upozorňují na vychýlenou povahu reality, jak ji vnímá Emily (resp. jak si máme myslet, že ji vnímá), situovaná často mimo střed záběru (pokud ovšem mluví sama za sebe, tj. ne ve své roli, střed patří jí). Nevybalancované záběrové kompozice vzbuzují znepokojující tušení, že něco chybí, že stejně jako Jon nevíme všechno. Kdykoli je použit detail, má to své „vyšší“ opodstatnění, které je odhaleno ve druhé polovině filmu. Detailní záběry, některé dialogy i hudba nás navíc navádějí nesprávným směrem, vyvolávají klamné zdání, že půjde o farmaceutický thriller s nebezpečnými léky coby hlavním viníkem (Ablixa je nakonec pouhým MacGuffinem), případně o mysteriózní film-noir (Haiťan, který viděl ducha, přízračný „zvonivý“ hudební motiv, připomínající rolničky z Krásky dne). Jenomže pak přichází první zvrat, mění se vypravěčská perspektiva i dosavadní rozdělení rolí. Teprve druhé zhlédnutí umožňuje ocenit nenucenost, s jakou jsme upozorňováni na to, že Emily svou duševní nepohodu hraje. Hned první její scéna začíná detailem rtů, které si líčí před svým hereckým výstupem. Zrcadla ji následně obklopují během celé první poloviny filmu. Pochyby o tom, kdo je vlastně viníkem a kdo obětí, pochyby, na nichž je založena podstatná část dramatického napětí filmu, přetrvávají ještě po posledním záběru, který funguje jako symbolické uzavření kruhu. Namísto lineárně vystavěného thrilleru s jednoznačně rozškatulkovanými charaktery sledujeme znepokojivě zacyklenou detektivku (k Martinovi se jako bumerang vrací zločin, který sám spáchal) s proměnlivým pachatelem. Vedlejší účinky k bezchybně odvedenému řemeslu přidávají varování před zneužitím lékařských pravomocí (a důvěrných informací obecně) i narážky na finanční krizi. K době svého vzniku film ale především odkazuje skrze zcyničtělou společnost, ve které mají peníze a renomé větší hodnotu než lidský život. Obchodním pojetím mezilidských vztahů se Soderbergh zaobíral již dříve. Zde jej díky žánru dovolujícímu důslednější (bezohlednější, chcete-li) manipulaci s postavami dokázal vytěžit až na dřeň. 90% Zajímavé komentáře: Traffic, Anderton (20.12.2013)