Vedlejší účinky

Tento thriller se rozjíždí opravdu velice zvolna. Unaveného člověka, jako jsem byl včera já může dokonce ze začátku nudit. Emily má depky, chce se zabít a tak na to bere kelímky chemických svinstev s nezapamatovatelnými názvy, které oblbují její již tak oblblý mozek. A co... Představa, že se to potáhne dalších 60 minut mne celkem děsila. Jenže pak se na scéně objeví charismatický psychiatr Law a konečně se začne něco dít. Stejně jako rozjetá lokomotiva film z pomaloučkého rozjezdu začne dostávat solidní spád a i unavený jedinec začne bystřeji sledovat co se na obrazovce vlastně děje. Samotný závěr mi na jednu stranu sedl a já byl rád, že dobro zvítězilo nad zlem. Na stranu druhou ta veškerá vysvětlení a rozuzlení byla divákovi podána na stříbrném podnose i s ubrouskem a párátkem takovým vyčerpávajícím způsobem, až to uráželo... Jako by na konci někdo řekl štábu - končíme, na další metry nejsou prachy! A tak se vše tak krásně pomalu rozjeté, zamlžené a matoucí během pár minut ukončilo. Logicky, pochopitelně, ale náhle. Ale i tak se to líbilo a já dávám za 4 pilule nevyzkoušených chemických dobrot. * * * * (21.07.2016)

Je to zcela prosté. Žena, kterou (si) léčil, zabila svého manžela. Nebo ne? Za normálních okolností kvituju s povděkem, snahu režiséra, být stále minimálně o krok před divákem. Má to však jeden (malý) háček resp. jedno (veké) ALE. Závěr (mi) musí bez jakýchkoliv pochybností dokázat, přesvědčit (mě), že to mělo smysl, tj, nebylo to (všechno) na efekt. Při vší úctě resp. veškeré upřímnosti, nejsem si zdaleka jistý, že toto je ten případ. To Rooney Wayne, v obrovském detailu mé velkoplošné plazmy, vztekající se po prohraném matchi na Anfield Road a C. Zeta-Jones v černých obroučkách a černé průsvitné blůzce, zahřívající mi pelíšek, připravená kdykoliv vyskočit a doplnit zásobu tekutin, tj, vyměnit prázdnou kuželku za plnou a (spořádaně) čekající na svoji (naši) chvilku resp. závěrečný hvizd, je kombinace, o které jsem naopak (se svolením „sharka Gordona Gekka“ ) bez jakýchkoliv pochybností přesvědčen. Prosím, že postrádáte, v mém (pelíškovém) výčtu jméno Rooney Mara?! Já NE! (Tolik k místní verbal(ní) diskuzi na téma Rooney) P.S. i přes zmiňovaný, uspěchaný (vzhledem k precizně odvyprávěné předchozí části) závěr, si tenhle chameleón SPOILER, tvářící se z počátku jako čistokrevné psychologické drama hroutící se ženy (manželky), aby posléze přehodil výhybku v drama soudní, vypovídající o síle resp. zrůdnosti molochu zvaného farmaceutický průmysl a svou pouť poté zakončivší jako čistokrevná (krimi) detektivka, svou pozornost, zcela po právu, zaslouží.Chirurgicky precizní, patřičně chladný, (vše) s příkladným odstupem komentující resp. sledující, ale...to slovíčko se mi vkrádá do mysli jako červotoč zavrtávající se stále hlouběji do kůry vašeho neošetřeného srubu.....kalkul. Pravda, je to čistě můj osobní problém (pohled). (A)nebo ne? 78% (19.09.2013)

Výborné krimi drama (zabíhající také do žánru thriller). Nabízí zábavný (sou) boj hlavních hrdinů a škodolibou hru s divákem. Vedlejší účinky jsou vcelku promyšlené, nenudící (ke konci naopak nabírající pořádné tempo) a opírají se o výborné herecké výkony Lawa a hlavně Mary (budu si muset na tuhle herečku dávat větší pozor). Jak už jsem naznačil tou hrou s publikem, důležitou ingrediencí filmu je závěr/pointa. Sice bych si odpustil tu část (či zabarvení) s „orientací“ (úlitba pro koho asi, že) a faktem je, že podobných rozřešení už diváci viděli spoustu, ale zas oceňuju, že film neskončil tak, jak byl zprvu nalajnovaný a snažil se jít (a myslím, že se mu to i dařilo) proti očekávání obecenstva. Za mě silné 4*. (04.05.2014)

Pro mě je tohle celkem zklamání. V této sestavě jsem čekal lepší představení. Za tenhle film Soderbergha nepochválím, protože výborný příběh podpořený výbornými herci naservíroval v tak nudné formě, že jsem chvílu aj přemýšlel nad kafíčkem. Škoda je to velká, mám rád zvratové a promakané filmy, ale tady jsem vůbec nepřilnul k postavám, takže i když finále mě ze spánku probralo kvalitně, dojem z celého filmu mám pouze průměrný. 69% (08.09.2013)

Ta Rumová Můra je snad to nejhnusnější, co kdy brázdilo mou velkoplošnou Sonku! Blil jsem z ní, už když byla Nenáviděna muži a tohle jsem málem kvůli té její krysí držce a užvaněnému startu po dvaceti minutách vypnul. Málokdy se mi stává, že bych měl z nějaké kikiny tak hnusně svědivou vyrážku. Je vážně iritující a prdel Ernesta Borgnina je proti ní rajský květ. Ale k věci. Jak jsem již velkohubě zdůraznil, prvních dvacet minut se táhne jako čerstvě vychrchlaný průduškový hlen a pokud je přežijete, aniž byste vztekle zmáčkli bílý čtvereček na ovladači a pustili si raději plyn, dostanete o něco svižnější, avšak klišovitou kriminálku se stokrát omletým výmrdem. Pardon, chtěl jsem říct zvratkem. Tak ne, mělo tam být zvratem. Nicméně je to kulantně zahrané, Štefan se snažil i celkem režírovat a když odvrátíte zrak pokaždé, když se v záběru objeví ten poštěvák Heleny Růžičkové, dají se tomu ty tři s docela klidným svědomím narvat. (25.05.2013)