Vedlejší účinky

Betonová zeď je sakra dobrej důvod k tomu šlápnout na brzdy (!!!) Side Effects jsou v úvodu jedním z těch filmů, který vás jen těžko vtahuje do děje a přitom se tváří děsně umělecky. O co tu kruci jde? Steven Soderbergh si od od začátku hraje se záběrem, fotografický kompozice, zlatej řez, hloubka ostrosti, ale po stránce samotnýho děje (díky nejednoznačný ústřední lince) to vypadá, jako by nevěděl, co vlastně chce. Proboha, Channing Tatum - muž, jehož tělo výrazně přerostlo hlavu, ale pořád je tu půvabná Rooney Mara, skvělý že není tou lacině prvoplánovou kráskou. Boj s démony někdy jen vytváří další démony a prvotní roztříštěnost má svý vedlejší účinky - film je příjemně nečitelný, ve svý pokojnosti zůstává velmi znepokojivý a, což není vždycky přímo předepsaný, nenuceně graduje. Kde je teda ta hodnota? No jasně, důraz na hudební stránku, vždyť je to Thomas Newman, ten to umí udělat (americky) krásný. Zákonitě přesnej Jude Law a pak něco jako nevyřčená otázka - "Co je v dnešní době křehčí, zranitelnější? Lidská duše nebo dobrá pověst?" I když jsou Side Effects působivé, pořád zůstávají taktrochu konzumní psychologií, filmem, který ve své velikosti nepřerostl sám sebe. Užívejte po jídle, avšak účinky jsou pouze dočasné, u mě "jen" na [final rate: 75%] (06.03.2014)

SPOILERY Úvodním Psycho záběrem Soderbergh zdraví Hitchcocka, otce dospělých thrillerů, pro kterého byla hra s divákem rovněž důležitější než přesvědčivost her, které mezi sebou postavy hrají. Úhly kamery jsou nepravděpodobné, ale efektní a významově nosné. Upozorňují na vychýlenou povahu reality, jak ji vnímá Emily (resp. jak si máme myslet, že ji vnímá), situovaná často mimo střed záběru (pokud ovšem mluví sama za sebe, tj. ne ve své roli, střed patří jí). Nevybalancované záběrové kompozice vzbuzují znepokojující tušení, že něco chybí, že stejně jako Jon nevíme všechno. Kdykoli je použit detail, má to své „vyšší“ opodstatnění, které je odhaleno ve druhé polovině filmu. Detailní záběry, některé dialogy i hudba nás navíc navádějí nesprávným směrem, vyvolávají klamné zdání, že půjde o farmaceutický thriller s nebezpečnými léky coby hlavním viníkem (Ablixa je nakonec pouhým MacGuffinem), případně o mysteriózní film-noir (Haiťan, který viděl ducha, přízračný „zvonivý“ hudební motiv, připomínající rolničky z Krásky dne). Jenomže pak přichází první zvrat, mění se vypravěčská perspektiva i dosavadní rozdělení rolí. Teprve druhé zhlédnutí umožňuje ocenit nenucenost, s jakou jsme upozorňováni na to, že Emily svou duševní nepohodu hraje. Hned první její scéna začíná detailem rtů, které si líčí před svým hereckým výstupem. Zrcadla ji následně obklopují během celé první poloviny filmu. Pochyby o tom, kdo je vlastně viníkem a kdo obětí, pochyby, na nichž je založena podstatná část dramatického napětí filmu, přetrvávají ještě po posledním záběru, který funguje jako symbolické uzavření kruhu. Namísto lineárně vystavěného thrilleru s jednoznačně rozškatulkovanými charaktery sledujeme znepokojivě zacyklenou detektivku (k Martinovi se jako bumerang vrací zločin, který sám spáchal) s proměnlivým pachatelem. Vedlejší účinky k bezchybně odvedenému řemeslu přidávají varování před zneužitím lékařských pravomocí (a důvěrných informací obecně) i narážky na finanční krizi. K době svého vzniku film ale především odkazuje skrze zcyničtělou společnost, ve které mají peníze a renomé větší hodnotu než lidský život. Obchodním pojetím mezilidských vztahů se Soderbergh zaobíral již dříve. Zde jej díky žánru dovolujícímu důslednější (bezohlednější, chcete-li) manipulaci s postavami dokázal vytěžit až na dřeň. 90% Zajímavé komentáře: Traffic, Anderton (20.12.2013)

Výborné krimi drama (zabíhající také do žánru thriller). Nabízí zábavný (sou) boj hlavních hrdinů a škodolibou hru s divákem. Vedlejší účinky jsou vcelku promyšlené, nenudící (ke konci naopak nabírající pořádné tempo) a opírají se o výborné herecké výkony Lawa a hlavně Mary (budu si muset na tuhle herečku dávat větší pozor). Jak už jsem naznačil tou hrou s publikem, důležitou ingrediencí filmu je závěr/pointa. Sice bych si odpustil tu část (či zabarvení) s „orientací“ (úlitba pro koho asi, že) a faktem je, že podobných rozřešení už diváci viděli spoustu, ale zas oceňuju, že film neskončil tak, jak byl zprvu nalajnovaný a snažil se jít (a myslím, že se mu to i dařilo) proti očekávání obecenstva. Za mě silné 4*. (04.05.2014)

Jsem rád, když mě film v dnešní době stihne několikrát překvapit a příjemně mě tahat za nos. A to se Soderberghovi rozhodně povedlo. Vynikající drama, které se ze začátku tváří jako kritika farmaceutických firem se totiž v polovině změní v kriminální thriller, který funguje ještě o třídu lépe. Scénář je opravdu výborný a všechny zvraty jsou zde naprosto uvěřitelné a perfektně vysvětlené. Soderberghova režie už dlouho nebyla jistější a o přesném obsazení se snad ani nemusím rozepisovat. Snad jen, že Jude Law už mě dlouho takhle nebavil. Prostě naprostá spokojenost a vlastně i dost velké překvapení, i když si dokážu představit, že některým lidem to menší odchýlení od farmaceutické linky nemusí sednout.90% (15.03.2013)

Prozac Nation v nemilosrdné sondě Stevena Soderbergha. Mrazivý a promyšlený příběh o penězích a antidepresivech. Jakoby Soderbergh nechal Dannyho parťáky pobíhat po Manhattanu pod zlomyslnou taktovkou Alfreda Hitchcocka. Dokonce i ten motiv nevinného falešně obviněného muže tu je. Přidanou hodnotou je satira na farmaceutický byznys, která do jinak vážného filmu vnáší nečekaný prvek zakutaného humoru. Jak říká v jedné ze svých nejlepších rolí Jude Law: jít v Londýně k psychiatrovi predikuje, že je to s Vámi opravdu hodně špatné. Zatímco v New Yorku to znamená, že se Váš stav brzy zlepší, protože štěstí se přece ukrývá v kouzelném prášku...85% (17.04.2013)