Hej-rup!

„Teď je to jako když střelí!“ Tak tady mi to s očekáváním hrubě nevyšlo. Čekal jsem komedii ve stylu předchozích 2 snímků V + W. A protože ty jsem bral za „rozehřívací“, od Hej-rup! (navíc s dosazením Friče na místo Honzla) bych už čekal kopec zábavy…a na ten nedošlo. Až zoufale dlouho jsem čekal, kdy se poprvé od srdce zasměju. Postupně se mi podařilo najít i něco zábavného, ale především z filmu byla cítit satira, místy docela hořká. A ten silný sociální (až levicový) podtón by snad i mohl být bohulibý, ale min. z dnešního pohledu „smrdí“ něčím jiným...Až se mi zastesklo po triviálních zápletkách z předchozích 2 filmů. A hlavně mi chybělo víc nádherných dialogů a hrátek s češtinou, které zde sice byly, ale v podstatně menší míře. Takže některé repliky, všechny ty „plotostřižny“, „máslostroje“ a originální žehlení kalhot byly fajn, ale znovu to na 4* stačit nebude, dokonce k nim chybí víc než v minulých případech. Škoda, snad příště. „Jé, pane továrníku, vy jste se změnil!“ - „Já teď chodím ve sportovním, víte? To se moc nosí teďka.“ (15.09.2019)

Kdybych nezažil reálný socialismus a bratrství se SSSR, kdybych nevyslechl miriády budovatelských písní a neměl plný zuby dělnický třídy, kdybych zkrátka vyrůstal v tomhle nablblým kapitalismu vláčen neviditelnou rukou, tak bych se na to asi koukal s větším porozuměním. Takhle jsem to dokoukal jen ze zvědavosti, jestli se to náhodou nezvedne. A nezvedlo.. (12.11.2009)

Tento snímek patří už ode dávna k mým nejoblíbenějším pamětnickým filmům. Nelze mu upřít originalitu námětu, dynamiku i zdařilé zpracování v rámci tehdejších technických možností. Ještě k tomu přidejme osobitý herecký výkon Voskovce a Wericha s brilantní ironií, vtipné hlášky, dodnes fungující humor, dobovou atmosféru a stále živou působivou hudbu Jaroslava Ježka. Já považuji tento film po všech stránkách za výjimečný i když už dneska mladou generaci asi sotva osloví. (15.03.2012)

[3,5*]     "Ne, to jsou moje hodinky a ty já neprodám, rozumíš? Ja umřu hladem, ale budu vědět v kolik hodin."     Vydarená komédia mojej obľúbenej komickej dvojice z obdobia hospodárskej krízy, so silným sociálnym podtónom. Ide v nej o obžalobu bezohľadných úžerníckych podnikateľov a nespravodlivého sociálneho systému, čomu zodpovedá aj humor, ktorý má miestami taký smutnejší charakter (občas som si nemohol nespomenúť na Chaplina). Voskovec (nezamestnaný robotník Filip Kornet) s Werichom (továrnik Jakub Simonides) sú výborní (najmä druhý menovaný), tie ich konverzačné kreácie sú unikátne ("Ješte jednou, prosím vás. Já byl poněkud vedle sebe."). A to všetko za sprievodu charakteristickej hudby Jaroslava Ježka. Za zmienku stojí aj objavenie sa Františka Filipovského v jednej z jeho prvých rolí (a nie zrovna zanedbateľnej). Na druhej strane mi tu trochu vadí Josef Skřivan (Worst, prezident konzervárne), tá jeho prehnaná karikatúra pôsobí miestami až trápne. Ak mám filmu niečo vytknúť, tak to bude ten jeho útržkovitý charakter, pričom niektoré útržky sa mi páčia veľmi (rozhlasový prejav nezamestnaného, nocľaháreň, valec, plošina, bežecké preteky), niektoré zase vôbec (stavba domu, veľkolepý budovateľský záver). Najväčší problém ale vidím v tom, že sa tá fajn ľavicová orientácia napokon zvrháva na nehanebnú, miestami až neznesiteľnú červenú agitáciu, pri ktorej všetky budovateľské filmy z 50. rokov blednú závisťou. Po poslednom pozretí musím, aj keď veľmi nerád, odobrať jednu hviezdičku (4->3).     "Automobil za 3 tisíce. ... A jezdí. Ale musel by bejt zejtra koupenej." "Jako myslíš, že pozejtří by už nejezdil?" (21.08.2024)

K Hejrupákom ma dostali nekonečné chvály na adresu pána Wericha. Aký je (bol) bystrý, vtipný a podobné ekvivalenty. Al... nie, nakoniec za touto vetou nebude nasledovať žiadne ale, i keď som sa naň predpojato chystala. Pánom V a W to spolu klape, obzvlášť v hudobných scénkach, ktoré som tu ani nečakala. Je tu pár skutočne vydarených momentov a dojem kazí iba zlá kvalita zvuku, ale to 83-ročnému filmu nemôžem veľmi vyčítať. Ani ten trošku naivný sociálnodemokratický podtón, ktorého som sa značne bála. Čo musím vytknúť je rozhodne dĺžka, ktorá by sa dala osekať pokojne o dvadsať minút. Sčítané, podčiarknuté, nebránim sa ďalšiemu počinu Wericha, no ani sa za ním zrovna nehrniem. (07.09.2017)