Hej-rup!

Komika dua V+W, Fričova režisérská bravura, „cinefilské“ citace apod., to všechno je na jedničku a netřeba k tomu nic dodávat. Pohádková ideologie o zlých kapitalistech a hodných dělnících v neředěné, i když tu a tam humorně odlehčené podobě z doby zdejší první a zatím jediné pořádné hospodářské krize na jednu stranu výrazně kazí celkový dojem, na druhou stranu – bylo to poslední všeobecně rozšířené „náboženství“, které tenhle národ měl a které na kratičký čas, než ukázalo zuby, přimělo lidi upnout se k něčemu vyššímu než k jejich osobnímu blahu a přineslo s sebou novou poetiku a nové vidění světa (tenhle paradox – že komunismus, navzdory své zrůdné naivitě a neoddělitelné totalitní podstatě, byl v raném stadiu nositelem pozitivních změn a svěžího pohledu na věci – jsem si poprvé uvědomil na předloňské Teigeho typografické výstavě v Brně a nad filmy V+W se mi vzpomínky na tu výstavu často vynořují; v jejich obrazovém pojetí je cosi, co Teigeho práce hodně připomíná). V dnešní takzvané hospodářské krizi, mnohem milosrdnější, než byla ta Velká, nám na rozdíl od jiných bohabojnějších národů taková sdílená vyšší idea citelně chybí (říkám jako neznaboh z rodinné tradice i vlastního přesvědčení) a u tohohle filmu s jeho nakažlivým kolektivním optimismem si to člověk uvědomí zvlášť silně. — Dá se myslím se značnou jistotou tvrdit, že i přes komickou nadsázku je Hej-rup! mnohem pravdivější sondou do života různých sociálních vrstev ve 30. letech minulého století než většina ostatních „filmů pro pamětníky“ z té doby, a je to nesmírně zajímavá podívaná. Možná i jeden z důvodů, proč zrovna tenhle film odmítá zestárnout. — Mrzí očividné minimum péče věnované přípravě DVD – opravdu nešlo zrekonstruovat úplnější verzi s menším množstvím výpadků, dát si trochu práce s odšuměním a hlasitostním vyrovnáním zvukové stopy, nebo aspoň na konci nechat muziku dohrát a nezatahovat ji surově hned po zatmění obrazu, což je předpokládám následek bezmyšlenkovitého překlopení z kopie určené pro televizní vysílání, kde je každá vteřina drahá? Jistě, taková péče něco stojí, ale zrovna tenhle film by si ji myslím zasloužil a byl by to přínos trochu jiné kategorie než líbivá papírová krabička, jejíž design a výroba určitě taky něco stály. No, co už včíl. (22.02.2011)

Po prvních zkušenostech s filmovými veselohrami, které byly v podstatě jen pásmem volně spojených komických výstupů, připravili se Voskovec s Werichem velmi svědomitě na svůj další film, založený tentokrát na pevné dějové osnově. Byli si vědomi, že jejich dosavadní poloamatérský přístup k filmové práci není nadále možný. Nebylo ovšem snadné získat výrobce pro natočení veselohry, která by vybočovala ze vžitých konvencí. Taková příležitost se naskytla až po více než dvou letech trpělivého čekání. K realizaci filmu Hej - rup! se V a W spojili se zkušeným režisérem Martinem Fričem. Jejich film byl v české produkci oněch let bohužel jediným odvážným pokusem o sociální komedii. V ději se odrážely živé problémy doby: otázka nezaměstnanosti a hledání cesty z hospodářské krize. Ústřední myšlenkou zůstává solidarita nezaměstnaných, kteří založí družstvo, čelící dravým metodám monopolního kapitálu a zajišťující práci všem, kdo se ocitli na dlažbě. I když byla tato myšlenka vyjádřena značně idealisticky, znamenal film podstatný posun v české kinematografii. Pod pseudonymem FORMEN si scénář napsali Voskovec s Werichem, režisér Frič a scénárista Wasserman. Obdivuhodná fantazie této čtveřice je fascinující zejména ve výběru žánru, kterým byla satira nebo chceme-li poněkud nečitelný termín sociální veselohra. Jaroslav Ježek, stálý spolupracovník a přítel Osvobozených, složil k filmu výbornou hudbu a především optimistická píseň Hej rup - chceme žít se stala v té době jakousi hymnou mladých. Při výběrů dalších představitelů se Voskovec s Werichem opírali o členy svého divadla, příležitost tu proto získali osobnosti jako Václav Trégl, Josef Skřivan, František Černý, Bohuš Záhorský, František Filipovský a další. Je škoda, že úsilí o nový typ filmové veselohry s aktuální tématikou zůstalo v českém filmu ojedinělým činem. Mezi tehdejšími tvůrci se totiž nenašel nikdo, kdo by stejně jako V a W pokračoval na této dobře započaté cestě. (03.10.2008)

Velmi příjemná podívaná.... Nemít chleba, nemít práci, živořit jak darebáci, to přec nikam nevede. Sám si nikdo neví rady, dejme hlavy dohromady, snad se nám to povede Hej rup, peklo nebude ráj se vrací Hej rup, s námi kdo bude najde práci, Hej rup, Hej rup, jsme mladý chcemi žít Hej rup, všichni za jeden táhnem provaz, Hej rup, pro nás to platí jako pro vás Hej rup, Hej rup, že chceme všichni žít. Hej rup, kdo má sílu, Hej rup, ruce k dílu, Hej rup, Hej rup, jsme mladý chceme žít. Hej rup, chceme práci, Hej rup, hejrupáci, Hej rup, Hej rup, chceme žít Hej rup, Hej rup, Hej rup, Hej rup, Hej rup (05.03.2011)

Radek99 (předpokládám, že 99 je ročník) píše svoji skromnou recenzi takto: "Film tak levicový, že i automobily v něm jezdí vlevo..." Ano, je to tak, v té době jezdily automobily vlevo, ježdění vpravo zavedl až Hitler. Ale vážně. Jak se na to dívat teď, po tolika letech? A kdo to vůbec byl ten Voskovec a Werich? Koketovali s komunismem, ironizovali ruskou novotvarovou mánii, fandili chudákům, rádi se považovali za honoraci? Asi oba dva byli oním Simonidesem, napůl továrníkem a napůl nezaměstnaným - třetí půlka pro socialistu už není k dispozici. (11.04.2015)

Náhle zkrachovalý továrník Simonides (Jan Werich) a hladový a nezaměstnaný dělník Filip (Jiří Voskovec) se snaží vydělat si na živobytí, jak se dá. A ze zavšivené noclehárny a z "uměleckých" zahradníků se brzy vypracují do čela dělnické fabriky na výrobu mléka. Idealistická levicová pasáž někde od druhé poloviny dnes může působit snad směšně, nebo i odrazujícím způsobem, protože všichni víme, jak to u nás o pár let později dopadlo. Ale každý mladý člověk má v sobě ideály a každý mladý člověk snad musí cítit podobně jako kdysi V+W, takže ji nelze zatratit jako komunistickou propagadu, i když ji od ní odlišuje snad jen ten humor. Příjemně mě překvapily originální a pro V+W netypické filmové narážky (jinak jim využívání již ve filmu použitých gagů nedělalo problémy): krátká a úderná ejzenštejnovská montáž, Voskovcova instruktáž, jak líbá Fairbanks nebo Mozžuchin, a zcizující efekt s happyendem. Ze všech gagů mě asi nejvíc pobavil přespolní běh! (04.12.2007)