Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
Eman FialaHrají:
Vlasta Burian, Jaroslav Marvan, Světla Svozilová, Truda Grosslichtová, Jarmila Švabíková, Marie Ptáková, Čeněk Šlégl, Eman Fiala, Helena Monczáková (více)Obsahy(1)
Venkovský krejčí Florian Svíčička pro svou zálibu ve středověké historii zanedbává práci. Při přípravě ochotnického představení na hradě Zdislavice rád zastoupí pana exekutora a sehraje roli rytíře. Představení však pokazí a je s hanbou vyhnán. Cestou domů se v lese stane svědkem hrůzné scény: dva rytíři stínají mladou dívku. Později se ukáže, že šlo o filmování, a dívka Hana, dubl slavné divy Elvíry, přenocuje s Florianem na hradě, neboť jí filmaři omylem ujedou. Paní mistrová ztrácí trpělivost s Florianovými výstřelky a Florian je z krejčovství propuštěn. Vypraví se do Prahy za dívkou, s níž byl v noci na hradě. Nezná však její jméno a omylem přijde do Elvířiny vily. Diva není doma. Florian nachází ve vile milostný dopis a domnívá se, že je adresován jemu. Po svém návratu však Elvíra Floriana nemilosrdně vyhodí... (ČSFD)
(více)Recenze (39)
Tato bezduchá veselohra v sobě opravdu nemá nic, čím by překvapila. Historka o českém Donu Quijotovi působí místy i trapně. Krejčík zblázněný do středověku je vyhnán z města, protože zničil důstojný ráz městských oslav. Odstěhuje se na místní hrad, kde se zamiluje do „Dulcieny“ jinak filmové statistky a za pomoci svého přítele si ji snaží naklonit odvarem z tymiánu. Nakonec objeví poklad a stane se pánem hradu a čestným občanem města, a to vše proto, aby se už nikomu neřeklo, že je skvrna a aby nikdo nevystřihoval z knih obrázky. Tento film mě jen utvrdil v názoru na hodně nevyrovnanou tvorbu Jaroslava Kvapila, který je autorem námětu. Divák se u tohoto snímku může pouze dohadovat se svým vlastním já, zda ho více nudí scény v městečku nebo na hradě. Hlasuji pro první variantu. Přesto se domnívám, že se tato veselohra neztratí. Český divák se rád zasměje všemu, co je s Burianem, a televizní stanice mu v tom rády vyhoví. Kvantita na úkor kvality. A obávám se, že až slepá oddanost a manipulace ve stylu Zdeňka Trošky. Dobový průměr, který lze vynechat. ()
Asi nejslabší film Martina Friče, co se týče scénáře. V jedné z vedlejších rolí a to "kameramana" ve filmovém štábu, který na hradě natáčí film můžeme vidět Vladimíra "Mulínka" Novotného, který v druhé polovině 20. století spolupracoval jednak jako kameraman a také kako trikař na filmech Oldřicha Lipského a Václava Vorlíčka. ()
Vždy jsem chtěla vidět Myš v hotelu Bryony. Nicméně tato rozkošná vložka je bohužel uzavřena v přelomovém filmu Burianově, který se stal ve špatném světle jeho poslední dvojprodukcí, na niž navázala takřka dvouletá pauza ve filmování. Po česko-německých verzích Lamačových filmů C. a k. polní maršálek (francouzské verze se Burian neúčastnil), On a jeho sestra a To neznáte Hadimršku, přebral štafetu Mac Frič a po Pobočníku Jeho Výsosti vsadil ještě jednou a naposledy na Hrdinu jedné noci. Otázkou zůstává, jestli koncepce lásky ke středověku s moderním filmem byla vystřídána zcela inovativně v překombinovaných Třech vejcích do skla. Osobně se mi oba filmy jeví v jádru bezradné stejně, ovšem u Buriana nikdy nehrály prim náměty, ale nýbrž on sám a jeho partnerky. Zde Truda Grosslichtová, ve Skle Míla Reymonová a Helena Bušová. ()
Jeden z nejslabších Burianových filmů nevyniká ani silou humoru, snad aktuálně nejlepší vtip zazní hned na počátku: "Roli loupeživého rytíře bude hrát náš pan exekutor, tomu padne jako přišitá...", načež pak paní exekutorová (H. Monczáková) brání v hraní exekutorovi (Fiala): "Přece exekutor nemůže hrát roli loupeživého rytíře." Dvojrole T. Grosslichtové - Truda se poměrně zdařile vyrovnala s oběma charaktery... A vlastně to byl u nás jeden z první noire filmů, navíc o tom, jak se točil další noire film... Scénář byl, jak už jsem nastínil, ovšem velice slabý, snad v té době, kdy byla oblíbená podobná braková rytířská literatura, divákovi něco řekla, ale pro dnešek už moc nepobavil. ()
V komedii Martina Friče se Vlasta Burian objevil v roli, kterou přímo pro jeho temperament napsal dramatik Jaroslav Kvapil. Král komiků představuje svérázného krejčího Svíčičku, kterého zajímá středověk a nedaleký rozbořený hrad. Poté, co je jako ochotník v rytířské zbroji vyhnán z města, protože svým zmateným jednáním zkazil oslavu, ubytuje se na hradě. Brzy nachází naplnění svých snů v podobě záchrany sličné statistky, aniž by tušil, že zde probíhá filmování. Samotný scénář obsahuje několik zdařilých situací a dialogů (strašidelný hrad, vaření tymiánového čaje, hysterický režisér), ale v celkovém pohledu se jedná o slabší práci. Z vedlejších figurek zaujme jedině Václav Trégl v civilně pojaté roli Floriánova přítele. V rámci Fričovy i Burianovy tvorby náleží tento titul k průměrným dílům, zejména z toho důvodu, že oba zmínění umělci měli v té době za sebou více propracované a vtipné veselohry. ()
Galerie (10)
Photo © Meissnerfilm
Zajímavosti (6)
- Natáčanie filmu prebiehalo na viacerých miestach v Prahe. (dyfur)
- V čase filmu cca 01:15:30 končí scéna odjezdu Vlasty Buriana z nádraží, kde mu na rozloučenou mává Václav Trégl. V úplném závěru nádražní scény, při stmívačce, je slyšet hlas (pravděpodobně) režiséra filmu Martina Friče: „Dobrý...“. (Gmisiycs)
- Snímek s Vlastou Burianem Hrdina jedné noci se měl původně jmenovat Výlet do rytířských dob. Pod tímto názvem jej nalezneme v několika číslech filmovém týdeníku Kinorevue (1. ročník, 1934/35). Nový název se poprvé v Kinorevue objevil v č. 33 (r. 34/35) z 10. 4. 1935. (Futt)
Reklama