Hordubalové

(18x) Fascinující mnohovrstevnatý první díl Čapkovy trilogie Hordubal (Povětroň, Obyčejný život) ve filmu podle autorova scénáře doslova rozkvetl a dozrál. Ačkoli byl vystaven hned několika nepřízním - nejprve podmínce obsazení Bielika, kterému po Jánošíkovi byl Frič zavázán - a po té Havlovu egu, který pro osobní neshody s Čapkem stáhl v polovině prvního týdne film z Lucerny. Ovšem kritika se ozvala a ze zahraničí přicházely také jen samé kladné ohlasy. S odstupem času se tedy nemusíme nechat zviklat soudobou malicherností a můžeme Hordubaly shlédnout s plným uspokojením. Čapek umě zakomponoval do děje slovenského Tarzana a samotářský Juraj v podání Vojty tak získal zajímavou novou linii s bratrem Michalem. Samozřejmě, klíčové momenty z literární předlohy mu upřeny nebyly a proto nechybí ani jeho elektrizující samotářské putování a rozmluvy s bačou. Polana Hordubalová Suzanne Marwille prožila svůj život jako gazdová ve zcela reálných rysech. Pro jedny oči byla přitažlivá, pro jiné šlachovitá. Smělý Mirko Eliáš jí byl ideálním Maňou. Diváci si s hvězdou prvního formátu nemohli přát lepší rozloučení. A samotný závěr u soudu? Nebyl hlavní myšlence celého díla nic dlužen, na rozdíl tedy od laciného moderního remaku, kterému postačilo děj interpretovat z pouhých dvou třetin. Pakliže původně stejně komplikovaně přijatá Řeka dnes dostála plné rehabilitace, všimněme si také tohoto výjimečně zralého díla. (19.02.2009)

Režisér Martin Frič hledal nové herecké příležitosti pro vynikajícího Pal'a Bielika a současně chtěl českému zvukovému filmu vrátit jednu z nejzářivějších hvězd němé kinematografie, svou ženu Suzanne Marwille. Nakonec se rozhodl s oběma herci, se kterými jej pojil mimořádně silný vztah, natočit příběh o Juraji Hordubalovi a jeho ženě Polaně, která se v době, kdy hospodář těžce vydělává peníze v Americe, stala milenkou čeledína. Román Karla Čapka Hordubal měl všechny vlastnosti silného filmového námětu. Dramatický sevřený příběh, v němž se pohybovaly plnokrevné postavy, se odehrával uprostřed přírody a poskytl opět možnost, tak jako předtím v Jánošíkovi, zachytit tyto krásy prostřednictvím uchvacujících obrazů kameramana Jaroslava Blažka. Přestože v průběhu natáčení vznikly neshody mezi Karlem Čapkem, Karlem Hašlerem a majitelem Lucernafilmu Milošem Havlem, podařilo se nakonec všechny chmurné prognózy rozehnat a navzdory vynuceným úpravám zachovat hlavní myšlenku příběhu. Filmové plátno potom ovládl proti všem předpokladům vynikající Jaroslav Vojta, jehož mimořádná herecká kreace s přehledem převálcovala všechny ostatní postavy a přinesla důkaz o tom, že český film může směle konkurovat vyspělé zahraniční produkci. (03.10.2008)

Hordubalové Martina Friče jsou jistým filmovým kompromisem literární předloze Karla Čapka. Je podávána chutná porce neidealizované romantiky československého venkova, do popředí filmu vystoupila osamělost vnitřního světa a zoufalství v odcizení. Ke slavnostnímu defilé dramatického koncertu osamělého jedince jsou přizvány jásavé hrdinské šlépěje akčního thrilleru a potřebné zadostiučinění pocitu v dosažení světské spravedlnosti v soudní síni. Obraz skládá poklonu poetizující kompozicí a zabořen po kolena se prodírá marastem niterné bolesti i vystrašené obrany osobní důstojnosti. Hrdinou lidské osamělosti je Juraj Hordubal (vynikající Jaroslav Vojta), sedlák v návratu z dlouholetého pracovního pobytu v americkém blahobytu. Partnerské odcizení se marně pokouší o vstřícný krok a v nepřehledné změti pocitů se přijímá rozhodující podíl viny. Úzkost vnitřního světa nevyléčí natrvalo ani bezelstný dětský vděk. Hlavní ženskou postavou je Polana Hordubalová (zajímavá Suzanne Marwille), Jurajova manželka. Dlouholeté odloučení si již zvyklo na změněné životní pořádky, a proto zatvrzele odmítá přijmout nevyhnutelné ukončení intimních potřeb. Osamělost se bezradně utápí v neporozumění a faktu odmítnutí. Nebojácným akčním hrdinou je tu Michal Hordubal (sympatický Paľo Bielik), Jurajův mladší bratr. On je tím, kdo bez zaváhání napravuje drobné životní nehody a bez bázně se staví nebezpečí lomu a horské krajiny. Důležitou postavou je Štěpán Manya (zajímavý Mirko Eliáš), čeledín na Hordubalově statku. Náhlá ztráta toho výsadního mužského postavení se pochopitelně pokojně nesmiřuje s nevítanou životní změnou. Výraznou postavou je Hafie (zajímavá Eliška Kuchařová), malá dcerunka Juraje s Polanou. Nevynucená dětská bezelstnost je jediným pohlazením v trudnomyslnosti osamění. A k výraznějším postavám patří také Maryna (příjemná Vlasta Součková), Michalova mladá žena. Naplnění vnitřních lidských světů nemůže dostat vhodnější ukázku. Z dalších rolí: starý a dobromyslný bača Míšo (František Kovářík), Marynin mladší bratříček, již bez rodičů, Filípek (Filip Dávidík), lidsky zdrženlivý četnický praporčík Gelnaj (Gustav Hilmar), jeho komisně odměřený kolega, štábní strážmistr Karel Biegl (Vilém Pfeiffer), zapšklý a záludný soused Gejza Fedeleš (Vladimír Majer), bystřejší vykonavatel soudní pitvy, MUDr. Václav Klenka (Alois Dvorský), ctihodný předseda zasedajícího soudního senátu (Karel Veverka), nevinného obviněného žalující státní návladní (Přemysl Pražský), odhodlaný Michalův obhájce (František Filipovský), či hystericky ješitný schválený soudní znalec (Jaroslav Marvan). Hordubalové jsou hluboce prožitou úzkostí a strachem osamělosti lidského vnitřního světa. Zločin obdržel anekdoticky nevybíravé vyznění, akční sekvence a nastolení soudní spravedlnosti jsou určeny potřebě trhu. Jeden z těch pozoruhodnějších filmových zážitků. (26.05.2020)

Po shlédnutí jsem byl přesvědčen že scénárista původní knihu buď vůbec nečetl nebo nepochopil. Pak jsem otevřel čsfd a obočí mi div neodletěla na Mars. Tohle psal sám Čapek? Nemůžu tomu uvěřit. Vždyť tu z původní knihy jsou jen jména. Hlavním hrdinou tentokrát není Juraj ale jeho bratr Michal a Polana se Štěpánem ve filmu skoro nevystupují. Soudní proces, kde všichni podezírají Michala, ale pak se Polana z ničeho nic prořekne z mého pohledu přímo odporuje původní knize. Fakt nechápu, jak tohle mohl Čapek napsat. (04.06.2024)

Film výrazně narušuje postava Michala Hordubala. Bielikovi měl někdo vysvětlit, že už nehraje Jánošíka. Ty jeho akrobatické výkony byly jednak trochu legrační, jednak patřily do jiného filmu. Navíc jeho přítomnost u Hordubalova domu byla naprosto nesmyslná a také se ve filmu nakonec nijak neobjasnila. Špatným rozhodnutím bylo i obsazení Hordubalovy manželky. To, že nemá ve scénáři mnoho textu, neznamená, že tu roli může hrát i vosková figurína. Zvláště když stojí vedle herce takového formátu jako Jaroslav Vojta. Jinak se jedná o velmi povedené dílo, zvláště pokud bereme v úvahu rok vzniku. Mezi studiovými konverzačními snímky té doby je to nepřehlédnutelný film. Tedy byl by, pokud by ho dávali častěji v televizi. (24.03.2023)