30 minut po půlnoci

Tak jsem si říkala, že Zero Dark Thirty je spíš taková chlapská záležitost, ale zřejmě to nebude tak úplně pravda, když jsem zjistila, že režie se ujala Kathryn Bigelow. Vzhledem k tomu, že si vybrala opravdu trochu tvrdý oříšek, tak si s tím poradila docela s přehledem. K tomu je ale zapotřebí mít kvalitní scénář a ve výsledku se dá dosáhnout téměř nadprůměrného filmu. Ono je dost obtížné natočit událost, která se skutečně stala takovým způsobem, aby byla přijatelná pro širší diváckou oblast a ne vždy se to povede. Jen mě vždycky docela pobaví, podle čeho se vybírají filmové agentky, protože jsem snad ještě nikdy neviděla žádnou ošklivku a ať mně nikdo neříká, že i ve skutečnosti jsou to všechno jen takový krásný ženský, jako je třeba v tomhle případě Jessica Chastain. Svou Mayu, které ve Washingtonu říkají zabiják:D, zvládla ale báječně. Závěrečná část byla pochopitelně nejzajímavější a taky nejnapínavější. Ve filmu zazněla jedna věta, která má žel stálou platnost: "Utrácíme miliony dolarů a lidé stále umírají." Jinak ale to bílé Lamborghini................ (19.01.2013)

Takhle se buduje mýtus... _____ Tenhle film BUDE mít i za pár let co říct, protože se samovolně stane "oficiálním" znázorněním událostí. Až někdo bude chtít vědět, jak dopadli bin Ládina, tak se prostě podívá na Zero Dark Thirty. Vzhledem k tomu, že Ládinovo tělo bylo údajně svrženo do moře, může tenhle film přinést divákům určitý pocit zadostiučinění (a to i přesto, že svým hrdinům ne), který se v reálném životě dost možná nedostavil, právě proto, že tělo tak nápadně rychle zmizelo - a sice tehdy, když uvidí téměř v reálném čase, jak přesně probíhal zátah na tohle "ztělesněné zlo". Přesto rozhodně nepovažuji snímek za propagandistický, nechutně americký či točený na zakázku Pentagonu, jak zde někteří píšou, protože to by bylo jeho vyznění mnohem jednoznačnější. (SPOILER: Například to, že útočili na základě ne 100% ověřených informací, o waterboardingu nemluvě. A nemám dojem, že by film dopadení bin Ládina jakkoliv ospravedlňoval, na to si udržuje od událostí příliš velký odstup, ačkoliv ano, ještě předtím, než se tak stane, dojde k několika bombovým útokům na civilisty a zemře několik agentů CIA. A příběh také končí ve chvíli, kdy by lidé ve filmu měli začít jásat..) Nebo snad mám film prohlásit za propagandistický už jen kvůli tomu, že se vůbec věnuje dopadení bin Ládina, což může být samo o sobě naprosto vymyšlené? Jenže přípravy k natáčení začaly vznikat v době, kdy bylo k dopadení bin Ládina ještě relativně daleko, a měl být dokončen s tím, že bin Ládin jako přízrak nadále uniká - byl by film i přesto propagandistický? Ale pokud má někdo i přesto dojem, že je tenhle snímek propagandistický, tak ať se podívá na Code Name: Geronimo a tyto dva filmy si porovná... Tolik k vyznění. A co filmařské kvality? První, vyslýchací půlhodina si asi odskočila z jiného filmu, včetně několika nefunkčních a vyloženě WTF scén, ale zbytek stopáže to dostatečně vynahrazuje, a to i diváckou atraktivitou. (20.01.2013)

Mariňák ukázal válku jako čekání s nejistým výsledkem, Smrt čeká všude jako adrenalinovou drogu, Zero Dark Thirty jako zdlouhavou profesionální práci. To se tady odráží v několika rovinách. Hlavní hrdinka je workoholička, která se už od školy bratříčkovala se CIA a celou dosavadní kariéru vlastně věnovala hledání bin Ládina. Na lásku a přátele nemá čas, vztahy si vytváří ryze pracovní (nicméně Pána Prstenů zná). V Zero Dark Thirty jde neustále o informace, a pokud je film něčeho rekonstrukcí, tak právě řetězce (nepravdivých, matoucích, zpochybnitelných) informací, které nakonec vedly k zabití Usámy bin Ládina . Film proto příznačně začíná tmavým záběrem, kdy pouze slyšíme střípky audio nahrávek z 9/11 - Američané byli tehdy doslova "in the dark". Pátrání začíná z bodu nula, kdy se následně postupuje od "žádných" informací, přes "nepravdivé" a "matoucí" až po "pravdivé" nebo "pravděpodobné". Všechno je nakonec kvantifikováno, přepočítáno na užitek, zbaveno jakékoli osobitosti. Protagonisty definuje pouze jejich profesní úloha v rámci systému, kde navíc někteří fluidně systémem proplouvají a mění pozice; pronásledovaní jsou pouhými čárkami na grafu, rozmazanými pixely na obrazovce nebo odosobněnými kódovými označeními (UBL, Listové Eso apod.). Zásahová jednotka "Kanárků" není souborem jasně definovaných individualit, ale zaměnitelnou horou svalů s odpovídajícím technickým vybavením - je to, jako všechno ostatní, pouze nástroj k dosažení cíle. Nakonec, i v samotném závěru jsou nejdůležitější ukořistěné harddisky, CD, DVD a další záznamová média (=informace) než Usáma, jehož vrchol přijde až ve chvíli, kdy je Mayou vizuálně identifikován. Žádné oslavy, žádný patos, jen vakuum, ze kterého najednou není kam dál. Stručně řečeno, Zero Dark Thirty je maximálně procedurální film, který v tomto ohledu předčí i sterilní chirurgickou Nákazu Stevena Soderbergha, a je to možná o to pozoruhodnější, že nejchladnější hollywoodský film roku natočila žena. P.S.: A už se těším, až budou formalisté vyvracet, jak ten film není "realistický", ale že se naopak drží některých konvencí klasického vyprávění - já si všiml minimálně nápadného zdvojování/opakování důležitých informací (například název místa se objeví na ceduli v záběru a pak navíc v titulku); docela by mě ale zajímalo, jak je to tady z hlediska stavby syžetu. (06.01.2013)

Pomalá a přece tak strhující filmařina s naprosto precizními reáliemi válečného konfliktu a fantasticky vykreslenými charaktery, specielně pak Jessica Chastain se narodila pro role agentek. Předvedla už výtečný výkon v Dluhu - jinak rovněž výborném snímku a zde její galapředstavení pokračuje v plné parádě. Je zajímavé, že Kathryn Bigelow dokáže točit daleko tvrdší a syrovější snímky, než většina její mužské konkurence - tedy minimálně co se vysokorozpočtového Hollywoodu týče. Zero Dark Thirty je chladná, vytříbená záležitost, která přesně ví co a jak chce podat, kde stačí pouze symbolika a kde je potřeba "NEKOMPROMISNÍ AKCE", která v rámci realističnosti nemá obdoby - mluvím především o závěrečné přepadovce, která je vpravdě geniální. Je to sice příliš dlouhé, ale hutné, velmi koukatelné a "inspired by true story" umocňuje celkový zážitek. Naléhavý film bez poselství, který se stane legendou hlavně proto, jak věrohodně znázorňuje moderní válečný konflikt. (06.03.2013)

Nerozumím světové politice tak, abych tu měla nutkání mudrovat, jestli to sedělo obsahově a je mi to celkem putna, protože jsem nadšená (opět) z šedesátileté Kathryn Bigelow. Styl věcný a tak přitažlivě odtažitý až na hranici dokumentu, dalek ubrečenosti a patosu. Konečně (!!!) jednou válečný film bez umírajícího kluka, který šel prvně do akce a do tklivých houslí se loučí: řekněte mámě, že jsem to nezkazil. Za 5 bez zaváhání. (24.03.2014)