Stejná srdce

Proti homosexuálům vůbec nic nemám. Vážně ne. A když někomu řeknu "ty buzerante!", tak to pochopitelně myslím jako urážku, rozhodně mu tím nesděluji smutnou životní pravdu, díky které přijde o práci, zruší si předplatné měsíčníku Bobři všeho druhu, umlátí přítelkyni análním kolíkem a začne agilně obsluhovat pánské řitní věnce. Já osobně preferuji spíše osoby s kundami, leč musím kriticky konstatovat, že jejich lovení je poslední dobou veskrze náročné. Moje poslední dívka, se kterou jsme se bezmezně milovali, mi uhranula hned z první, a to převážně svýma blankytnýma očima, plnými brunátnými rty a okázalými tvářemi, jež byly nesouměrně posety křiklavými ruměnci. Byla úžasný, nevinný, subtilní andílek. Ale musel jsem o její lůno bojovat déle, než by mi bylo milé, neboť její přátelé ze mě nebyli příliš nadšení a také byla často proti své vůli držená doma jen kvůli tomu, abychom se nemohli vídat. Byla to prostě intenzivní, neutuchající smršť nepřízně, jež dramaticky sabotovala naši mladou lásku. Nakonec mi však šla naděje vstříc náruči a já sehnal ideální štípačky na plot, pásku na koberce, paralyzér a dvě plata rohypnolu, takže všechno dobře dopadlo. Na můj vkus byla sice krapítko postarší a zhýralejší, nicméně i když jí bylo sedm, tak vypadala na čtyři, čili pohoda. Někdy si však říkám, jestli mi ta námaha stojí za to. Kopat každý týden na zahradě hluboké mělké hrobečky, no nevím. Jasně, ty jahody, které na nich pěstuji, nikdy nebyly chutnější, ale stejně. Někdy prostě přemýšlím nad tím, že bych se dobrovolně překvalifikoval na kokotí vjezdovnu. Na druhou stranu, třeba buzna už jsem a ani o tom nevím. Prostě jsem ještě nikdy nenarazil na anál nějakého překrásného fešáckého chlapce, který bych chtěl okamžitě a klidně i na sucho vymrdat. A není se čemu divit, moc pánské prdele nezkoumám, neboť z té trošky nahých řití, co jsem kdy viděl, se mi žádná nijak zvlášť nelíbila, vesměs mi vždycky akorát tak zkazily den. Ale nepochybně existuje celá řada mladých, pevných, precizně zaoblených zadků sladkých pytlonosičů, u kterých bych si již při prvním nesměle letmém pohlédnutí řekl: "Jop, tak tuhle prdel chci okamžitě vyprcat! Pusťte mě k němu, ať mu můžu do tý kakaový lahody zašroubovat stožár! No nic, od týhle chvíle bude můj čurák bydlet u něj v prdeli a nastěhuje se tam s koulema až po kořen!". Takže kdoví. Někde tam venku bezpochyby pochodují chlapci s péry a anály, jejichž strupovité povrchy bych tuze rád namasíroval svým mrštným jazýčkem za použití speciální techniky Krouživý orel, nicméně jsem ještě nenarazil na ten pravý čokoládový homotunel. Jednou ten den snad přijde, avšak do té doby milerád zůstanu u žen, fenek, dětí a vysavačů. (24.11.2014)

Tentokrát budu vážnej...jůů jsem teplouš a nikdo mi nerozumí proč já musím tak trpět ? bůůů. Philadephia byla mnohem hezčí. Tady se snaží jen hrát na city, což se ani moc nepovedo. Naprosto povedený byl ale "Shaldon" toho miluju a všude se mi moc líbí. Nemůžu si pomoct. (09.03.2015)

V první polovině hodně syrové drama o výskytu AIDS v domněle vyspělé kultuře, která ale podobný problém vůbec nechce přijmout, natož pak pochopit. Chvílemi je v oné první půlhodině film sexuálně dost explicitní. Na druhou stranu, ve druhé polovině filmu se rozjíždí série hereckých teatrálních výkonů, u kterých je patrné to, že se jedná o přerod divadelní hry do filmařské podoby. V tomto případě za zmínku určitě stojí Mark Ruffallo a hlavně Julie Roberts, která mě svojí postavou hodně překvapila, až bych ji skoro nepoznal. Celkově vzato se jedná o zajímavé drama hlavně tím, že něco takového se ve světě v osmdesátých letech vůbec dělo. (22.11.2017)

Na sledování dost náročný kousek sympaticky nezakrývá svůj divadelní původ a je plný dialogů, což je i jeden z jeho největších problémů. Murphy ale nejvíc doplácí na to, že se mu nedaří budit jakékoli emoce, a to je u podobného filmu prostě špatně. Je to dáno bohužel i striktním rozdělením na ty dobré a špatné. Všichni příslušníci gay komunity jsou kladnými hrdiny a nemají prakticky špatné vlastnosti, všichni ostatní jsou nepřející, zlí, zákeřní, případně skrytí homosexuálové, co se za orientaci stydí. To se pak sympatie hledají jen těžko, protože tu chybí jakýkoli prvek, který by tyto dva póly vyvažoval. Nemluvě o tom, že jen těžko lze sympatizovat s někým, kdo se v rámci zachování zdraví nechce vzdát své promiskuity a poukazuje na to, že je to jakýsi znak celé komunity a bez sexu vlastně nemá nic. Filmu navíc schází svižnější tempo, protože dialogů je opravdu hodně a spád to celé prakticky nemá, což je ohromná škoda, protože se to celé dost táhne a stopáž je tím pádem přehnaná. V hladině lehkého nadprůměru film drží samotné silné a zajímavé téma, na které tvůrce spoléhá místy až moc, a výtečné herecké výkony, za které se asi budou rozdávat nejrůznější ocenění. Nejvýraznější je zřejmě Ruffalo, který je umírněný, nicméně velmi dobrý a zároveň neexhibuje, což jeho výkon ještě umocňuje. Ani ostatní nezůstávají o moc pozadu, a ačkoli jsou skoro všichni gayové typickými figurkami a přeslazenými karikaturami, všichni své party odehrávají se ctí a je radost se na ně dívat a prakticky jen díky nim je film snesitelný. I Julia Roberts, kterou nemusím, je solidní, ačkoli se nevyhýbá typickému afektovanému přehrávání. Za zmínku stojí rozhodně i trefný a pohodový soundtrack a slušná výprava evokující osmdesátá léta. The Normal Heart nepřichází do filmové gay tématiky s něčím novým a dost spoléhá hlavně na herce a téma, za jedno vidění ale stojí. Potenciál ale bohužel ani zdaleka nevyužil. 60% (13.06.2014)

The Normal Heart neudělá v televizním světě tak velký povyk jako Soderberghův Liberace!, a část diváků možná zamrzí větší důraz na osobní linie charakterů než na sociální dopad a šťouchance do společnosti. Ryan Murphy ovšem i přesto vytvořil hodně drsnou a emotivní podívanou, u níž si budete mnohdy přát, aby už kamera od všeho toho utrpení aspoň na chvilku uhnula stranou. Pro fanoušky nadprůměrných dramat se tak jedná od HBO o další trefu do černého. A Mark Ruffalo s Julií Roberts si jdou pro Emmy. (30.05.2014)