Stejná srdce

Vynikající herecké výkony Marka Ruffala a Julie Roberts zcela jistě přispěly k tomu, že tenhle snímek nalanařil víc diváků, než by tomu bylo v případě naprosto neznámých hereckých tváří. Zpracování tématu, které se v dnešní době prolíná mnoha filmy už zcela běžně (jako když má někdo kopřivku) bylo velmi dobré, ale zkrátka moje parketa to zrovna není a těch citově vyděračských a podbízivých scén bylo tolik, že víc jak průměr nedám ani omylem. Po Klubu poslední naděje je mi to víc než jasné. (18.08.2014)

V gay komunitě v první polovině 80. let to neměli lehké. Drama Ryana Murphyho z produkce HBO se ale nesnaží hrát na city a orodovat za práva homosexuálů, naopak poměrně přirozeně zobrazuje tehdejší náladu, atmosféru a pocity těch, které se první případy úmrtí způsobené čerstvě vzniklým virem HIV týkalo. Velké množství postav a délka přes dvě hodiny je mírně na škodu, hvězdné herecké obsazení v čele s Markem Ruffalem, Julií Roberts a Alfredem Molinou to ale bohatě vynahrazuje. A jednoho z gayů hraje i Jim Parson (Sheldon ze seriálu The Big Bang Theory). (04.07.2014)

Nedávala jsem filmu moc šanci, upřímně řečeno homosexuální téma mě příliš neláká. A poslední dobou je toho všude okolo až moc, chvílemi mě spíš otravuje. Ovšem film mě nedovolil opustit sedačku. Téma AIDS a nepochopení hrozícího nebezpečí je chytlavě a citlivě zpracováno. Film stojí za zhlédnutí už jen k vůli hlavním aktérům Markovi Ruffalovi a Julie Roberts. Nutno dodat, že díky těmto filmům se může člověk stát i tolerantnějším, i když to podle některých komentářů zde moc nevypadá. (06.08.2014)

Na sledování dost náročný kousek sympaticky nezakrývá svůj divadelní původ a je plný dialogů, což je i jeden z jeho největších problémů. Murphy ale nejvíc doplácí na to, že se mu nedaří budit jakékoli emoce, a to je u podobného filmu prostě špatně. Je to dáno bohužel i striktním rozdělením na ty dobré a špatné. Všichni příslušníci gay komunity jsou kladnými hrdiny a nemají prakticky špatné vlastnosti, všichni ostatní jsou nepřející, zlí, zákeřní, případně skrytí homosexuálové, co se za orientaci stydí. To se pak sympatie hledají jen těžko, protože tu chybí jakýkoli prvek, který by tyto dva póly vyvažoval. Nemluvě o tom, že jen těžko lze sympatizovat s někým, kdo se v rámci zachování zdraví nechce vzdát své promiskuity a poukazuje na to, že je to jakýsi znak celé komunity a bez sexu vlastně nemá nic. Filmu navíc schází svižnější tempo, protože dialogů je opravdu hodně a spád to celé prakticky nemá, což je ohromná škoda, protože se to celé dost táhne a stopáž je tím pádem přehnaná. V hladině lehkého nadprůměru film drží samotné silné a zajímavé téma, na které tvůrce spoléhá místy až moc, a výtečné herecké výkony, za které se asi budou rozdávat nejrůznější ocenění. Nejvýraznější je zřejmě Ruffalo, který je umírněný, nicméně velmi dobrý a zároveň neexhibuje, což jeho výkon ještě umocňuje. Ani ostatní nezůstávají o moc pozadu, a ačkoli jsou skoro všichni gayové typickými figurkami a přeslazenými karikaturami, všichni své party odehrávají se ctí a je radost se na ně dívat a prakticky jen díky nim je film snesitelný. I Julia Roberts, kterou nemusím, je solidní, ačkoli se nevyhýbá typickému afektovanému přehrávání. Za zmínku stojí rozhodně i trefný a pohodový soundtrack a slušná výprava evokující osmdesátá léta. The Normal Heart nepřichází do filmové gay tématiky s něčím novým a dost spoléhá hlavně na herce a téma, za jedno vidění ale stojí. Potenciál ale bohužel ani zdaleka nevyužil. 60% (13.06.2014)

Vidět The Normal Heart před podobným Dallas Buyers Club, asi bych jeho kouzlu byl i schopný propadnout. Jenže tento televizní film od HBO přistupuje k tematice tak tradičně, že to po zmíněném oscarovém filmu neskutečně bije do očí a nejednou i leze na nervy. Stěží by se mu dalo vytknout, že v momentech, kdy se věnuje osobním dramatům nefunguje - naopak, díky skvělému obsazení, především pak ústřední trojici (Ruffalo, Kitsch, Roberts), hraje na city na jedničku. Stejně tak potěší i názorové rozpory v samotné gayské komunitě, které u tohoto tématu působí jako tolik potřebný závan svěžího vzduchu. Jenže i ty jsou v poměru s mučednickým sebeoplakáváním v souvislosti se zlou zlou společností a vládou zanedbatelné a právě kvůli tomu trpitelskému tónu nemá film na konkurenci ani omylem. Nepřirozenosti a nepřesvědčivosti pak přidává i naprosté nezvládnutí doby. Začátek osmdesátých let? Ale kdeže, hlavně že všechno a všichni vypadají in. Nebýt přes celý obraz vyskakujících dat, věřil bych že se příběh odehrává v současnosti. "Welcome to gay politics!" (09.09.2014)