Walesa: člověk naděje

Ani režisérská verze mě nezklamala. Stejně jako po první projekci (viděno na Febiofestu 2014) mě zaujalo mírně hořce komediální ladění filmu, které snad ani nebylo režisérovým záměrem, ale vyplynulo z někdy až absurdních událostí, které přinášela tato doba v kontrastu s nebojácným, tvrdohlavým a živelným Lechem Walesou. Naprosto úžasný herecký výkon Roberta Wieckiewicze, který pod taktovkou Wajdy ztvárnil postavu jedné z nejvýraznějších evropských osobností druhé poloviny 20. století, naprosto přirozeně a bez zbytečné glorifikace. Snažil jsem se najít v režisérské verzi přidané scény a myslím, že se mi podařily pouze tři. Jednalo se např. o scénu kdy se manželka Walesy teoreticky připravuje na slavnostní převzetí Nobelovy ceny, kterou si manžel nemohl vyzvednout osobně, nebo scéna se sochou Lenina, apod. Odvážně natočený snímek, kterému mohu jen zatleskat. Mé hodnocení: 85%. Viděno: 49. MFF KV (světová premiéra). (04.05.2014)

Walesa: člověk naděje, toť efektní filmový památník pro Wajdova (respektive všech bratrsky spřízněných komunistických nevolníků doby minulé) hrdinu. A Lech Wałęsa hrdinou byl, ač snad vyvolával a vyvolává rozpory. Památníku jistě nelze upřít ironizující nadhled, vitalitu, soulad dob a vášnivější choreografii gest a pohybů. Avšak polovinu z filmového památníku tvoří pouze modifikace Člověka ze železa, a to ostatní je víceméně jen pokračováním. A Člověk ze železa je přímým svědkem událostí a neopakovatelného kouzla místa doby, je dlouho očekávanou euforickou nadějí, je poetickou bezprostředností okamžiku, v němž po určitý čas neuvěřitelné se mohlo stávat skutkem. Nic z toho pečlivě vybudovaný památník nedokáže, jen upravuje a přizpůsobuje novým podmínkám již dříve vyřčené a vymodelované. Sluší se přidat pochvalnou zmínku o vhodně vybraném hudebním doprovodu. A taktéž poznámku, že Poláci, ať už si o nich myslíme cokoliv, měli v mnohém o dost větší koule než Češi, respektive Čechoslováci. Jasnou hvězdou filmového památníku je samozřejmě Lech Wałęsa (pozoruhodný Robert Więckiewicz), poměrně dobře mířená rána komunistickému režimu s tím nebývale rostoucím sebevědomím ega. Z určitého pohledu je však hlavním hrdinou památníku Danuta Wałęsa (zajímavá Agnieszka Grochowska), Lechova navždy věrná manželka s nevyčerpatelným zdrojem tolerance. Z dalších rolí: proslavená italská novinářka a spisovatelka, jež podnikla rozhovor s Lechem v březnu 1981, Oriana Fallaci (Maria Rosaria Omaggio), její klidný překladatel (Giovanni Pampiglione), zaskočený ředitel gdaňské loděnice Klemens Gniech (Mirosław Baka), sebevědomý tajemník ředitele loděnice (Michał Czernecki), prostoduchý dělník z loděnice Czesław Mijak (Piotr Probosz), výrazní zástupci komunistické tajné policie Nawiślak (Zbigniew Zamachowski) a Majchrzak (Cezary Kosiński), nebo zástupce Výboru ochrany dělníků, neboli KORu Rysiek (Marcin Hycnar). U Wajdy se na samém sklonku jeho režisérského života roztrhl pytel s pomníky a památníky, snad cítil jistý dluh, snad chtěl připomenout velké okamžiky vlastního vnímání života, snad jen chtěl rehabilitovat své pocity a připomenout moderní době již neznámé hrdinství minulosti. Nedivím se mu, nezazlívám mu to, ani se nehněvám, avšak přednost dávám poezii. (05.08.2022)

Odešel skutečně velký režisér... Až teprve dnes jsem ochutnala první z Wajdovy bohaté filmografie a stále to ještě vydýchávám. Jako dítě jsem za komančů vyrůstala a nemusela jsem řešit zásadní otázky každodenního bytí jako mí rodiče. To ale neznamená, že jsem svým způsobem život okolo sebe nevnímala. Polské dějiny v ukazováčku nemám, proto na mě tohle drama tolik zapůsobilo. Atmosféra dusná tak, že by se dala krájet. Prolínání skutečných filmových záznamů s těmi hranými bylo vynikající. Hudba rebelská a vhodně zvolená. Děkuji všem, kteří se zasloužili o to, že je tahle doba v tahu. (12.10.2016)

Z Walesy jsem si odnesl dva poznatky (že je Wajda skvělý režisér jsem věděl už předtím;)): za prvé - Robert Więckiewicz je ve své roli geniální, a za druhé - Danuta Walesová musela být světice:) Těžko se mi hodnotí historická věrnost. Můžu jen říct, že mě překvapilo, kolik absurdních (leckdy ne až tak humorných) momentů Wajda do svého filmu vpravil, a také, že mi bylo sympatické, že Walesu nevykresluje jako nezlomného hrdinu, jehož nitro vyplňuje jedna vlastnost kladnější nežli druhá, ale je k němu místy i dost kritický. Přidejte si k tomu precizní masky, kostýmy, kulisy, a vyjde Vám 80%. (18.06.2020)

Okrem skvelých dramatických kvalít filmu som sa aj dosť dozvedel, napríklad, že to začalo už niekedy v roku 1970. V dvoch časových obdobiach striedavo vidíme dve rôzne tváre Lecha Walesu, prvú nesmelú s obavami a druhú úplne sebavedomú po desiatich rokoch na čele odborov. Rozumiem, že film o ňom vytvára zidealizovany obraz, ale to k takýmto osobnostiam v hraných filmoch patrí, podobne ako humor, ktorý nechýba ani vo vypätých situáciách. Obdiv patrí aj Walesovej žene, čo tá musela všetko vydržať. Výborne sa do filmu hodila poľská punková hudba, tú by som vo Wajdovom filme určite nečakal. Skvelý záver trojice filmov Človek z ... o ľuďoch, ktorí niečo dokázali. –––– Podepište. Občas přijdete na pohovor, takovou výměnu myšlenek, aby se předešlo další tragédii. Chcete přece ven, nebo ne? –––– Ve vězení se dobře přemýšlí, člověk je tam zavřenej a není tam hluk. –––– Postávají, debatují a po pěti hodinách dojdou ke stejnému závěru, k jakému já dojdu za pět vteřin. Nepřipadám vám namyšlený? (03.03.2016)