Walesa: člověk naděje

Myslím, že se Wajdovi podařilo tímto snímkem důstojně zdokumentovat život Lecha Walesy a jeho rodiny. Podobně jako například ve snímku Občan Havel je zde kladen důraz hlavně na Walesovo věčné zápolení se zločinným režimem Polska, reprezentovaným především tajnou policií. Je až zvláštní, že i v tomto rozložení nachází Wajda prostor pro jemný situační humor, kterým se film příjemně odlehčuje. Přesto bych chtěl podotknout, že závěrečná třetina mi přišla poněkud chaotická a nepřímočará. 8/10 [KVIFF 2014] (07.07.2014)

Nemůžu komentovat do jaký míry je film trefný a do jaké zcestný, protože tak moc cv Lech Walesy neznám, ale samozřejmě to mě nebrání si tento film pustit, protože pro Poláky je samozřejmě jeho osoba součástí nových dějin Polska. Z tohoto důvodu považuji tento film za zajímavý a bavící od od začátku do konce. (23.03.2020)

Odešel skutečně velký režisér... Až teprve dnes jsem ochutnala první z Wajdovy bohaté filmografie a stále to ještě vydýchávám. Jako dítě jsem za komančů vyrůstala a nemusela jsem řešit zásadní otázky každodenního bytí jako mí rodiče. To ale neznamená, že jsem svým způsobem život okolo sebe nevnímala. Polské dějiny v ukazováčku nemám, proto na mě tohle drama tolik zapůsobilo. Atmosféra dusná tak, že by se dala krájet. Prolínání skutečných filmových záznamů s těmi hranými bylo vynikající. Hudba rebelská a vhodně zvolená. Děkuji všem, kteří se zasloužili o to, že je tahle doba v tahu. (12.10.2016)

Obyčajný človek, opak intelektuála so zištnými úmyslami, ktorý na začiatku bol len ... nasratý na režim. Bez vysokého vzdelania, avšak s úmyslom vždy povedať to, čo si myslí. Pripomenulo mi to začiatky našej nežnej, kde sa vo všetkom improvizovalo a postupne sa kreovala demokracia za pochodu. Lech Walesa však vedel, kedy odísť a nerobiť politickú kariéru. Gestá a mimika herca zvládnutá na jedničku, a niekedy som si fakt myslel, že je to sám Leszek ... (25.08.2015)

Skvělý, naprosto skvělý film! Téměř 90. letý Wajda má sebevědomí a jistotu režiséra o generace mladšího. ____Příběh průměrného chlapíka, který v sobě našel tolik neústupnosti a vychytralosti, že dokázal pohnout komunistickým blokem, je pomníkem, který tomuto obyčejně neobyčejnému muži Wajda vystavil. Je to pomník, který nezastírá negativní stránky gdaňského elektrikáře a ukazuje jeho vážné zaváhání v počátcích, kdy se jeho duch vzdoru teprve rodil a předvádí i jeho nafoukanost a sebestřednost, kdy si vysloveně užíval roli vůdce. Možná mu právě tohle vyhřívání se v obdivu mas dodalo potřebnou sílu pokračovat v tažení proti moci. ____ Wajda skvěle střídá dokumentární záběry s pseudodokumentárními i s hranými scénkami. Dynamický střih podkresluje parádně rozjetá hudba. Humorné momenty přesně rozbíjejí vyprávění, které by jinak mohlo sklouznout k patosu. Wajda ale není sentimentální, i když je jasné, že Walesovi nepokrytě fandí. Jeho osudy ukončuje před tím, než se sám Walesa stal vrcholným představitelem státu, protože to už by nebylo o boření zatuchlého režimu, ale o stavbě nového uspořádání, což je vždy obtížnější a vzbuzuje víc kontroverzí. _____ Herecké výkony jsou perfektní. Postava Walesovy manželky dokázala i na menším prostoru vzbudit snad ještě větší obdiv než Walesa sám. ____ Na tenhle film by komunisti a jejich voliči měli jít povinně, ale myslím, že snímek s tímhle tématem moc českých diváků nepřitáhne. Škoda. Ale i já jsem ho viděla jen proto, že nás na Febiofestu poslali do špatného sálu - za což jsem teď pořadatelům vděčná. Jen jsem pořád musela myslet na to, že podobný snímek o Havlovi by si u nás nikdo netroufl natočit, protože by ho ukamenovali. Zvláštní, jak si byly osudy obou mužů podobné, i když byli tak rozdílní. Neústupnost introvertního intelektuála a zaťatost uvědomělého dělníka, který by byl Leninovou noční můrou, nakonec pomohly zbourat režim, který měl být na věčné časy. /24. 3. 14./ (24.03.2014)