Divoká stvoření jižních krajin

Krásný příběh, dobré prostředí a i obsazení. Drama, nad kterým se divák zamyslí, jenže mě osobně nechytilo za srdíčko, tak jak by mělo. Civilizovaní lidé jim nabízejí lepší život, jenže pro ně je nejhezčí život právě v divočině. Upřímně se takovým lidem nedivím, protože co by je hezkého čekalo? I když nemají co jíst, tak si něco uloví, neznají techniku, tím pádem jim nechybí a žijí si život, který je pro ně krásný. Za to lidé, kteří žijí civilizovaný život musí makat na to, aby se uživili a pořád si na něco stěžují. Co je nakonec lepší? Vše stojí za zamyšlení a já mám jasno.. 6/10 = 69% (01.12.2012)

Ani náhodou. Snůška nejotřepanějších a nejotravnějších klišé zabalená v rádoby cool poetickém hávu. Vždyť co může být prvoplánově roztomilejší a dojímavější než osmiletá černoška s bujnými vlasy, která naslouchá tlukotu "srdce" kraba a vytahuje ve voiceoveru z rukávu jedno životní moudro za druhým? Taky by mě zajímalo, proč by mě měli dojímat lidi, žijící dobrovolně v hnusu a bordelu. Zajímavé také je, jak v USA oceňují jakože realistické filmy, které jimi ve skutečnosti vůbec nejsou, jelikož násilně přidávají záměrně nerealistické nebo fantazijní prvky (zde např. tzv. pratury, což jsou podle režiséra prasata s rohy...díky, zase jsem o něco chytřejší :D) a dále namátkou třeba Do morku kosti, kde podle tvůrců na americkém venkově loví k obživě veverky apod. Nejvíc mě však dostalo, jak ve filmu pořád někdo mluvil o přírodě a sepětí s ní, neřkuli o ráji na zemi a přitom žili na obyčejném smetišti. (15.12.2012)

Sympatická sonda do života za hrází, které vévodí nápaditost interiérů i exteriérů a skvělá Quevenzhané Wallis. Na druhou stranu však Divoká stvoření jižních krajin nabízí divákům, kteří se s poselstvím filmu nebudou schopni PLNĚ ztotožnit, jen devadesát minut fantaskního vyprávění o ničem. A ono ztotožnění se není ani zdaleka samozřejmé, spíše naopak. (14.01.2013)

Holčička, která žije ve společenství tak vyloučeném a s tak základními pravidly na přežití, že by se dalo říct, že žije v pravěku. Důležité je zůstat v rovnováze, být platnou součástí světa a hlavně přežít. Hráz, která odděluje moderní a "pravěký " svět lidí z močálů je až do katastrofy prospěšná oboustranně, protože vyvrženci si svůj vyloučený život zvolili záměrně a nechtějí se zapojit do společnosti, která své členy spoutává od narození (tím, že je ukládá do kočárků) až do smrti (tím, že je napojuje na hadičky a přístroje). Zásadním pravidlem malého společenství je co největší přirozenost, co největší podobnost se zvířaty.____ Na filmu je vidět, že jde o debut - zejména v momentech, kdy se obraz rozostřuje anebo když kamera volným tempem přejíždí přes krajinu. Maličká hrdinka hraje opravdu neuvěřitelně, příběh je zajímavý. Jakoby chtěl napodobit pravěké mýty vyprávěné u ohňů (o běsných zvířatech a jejich propojení s lidmi) s dětskou fantazií a hrdou bídou lidí, kteří chtějí žít jinak, pod širým nebem a svobodně se všemi důsledky, které to přináší. ___ Přesto mě tento film nechal chladnou, možná tím, že tempo příběhu bylo přes zdvořilou stopáž pomalé, některé scény zdaleka nevyužily své možnosti (běsnící bouře byla příliš krátká na to, aby ve mně vzbudila hrůzu) a chování některých postav mi bylo hodně vzdálené (odtažitý tatínek, ztracená maminka). (12.09.2012)

,, Táta říká, že jestli zestárne tak, že už nebude moci pít pivo a chytat slunce, mám ho položit na loď a zapálit ji aby ho pak nikdo nemohl připojit ke zdi''. ---- Tohle je opravdu ideální film pro Redfordův festival v Sundance a nejen tam... Vždyť je to tak jiné a indie... Já s ním měl ale problém a hned vysvětlím proč. Pokud jej vezmete jako příběh maličké šestileté holčičky Hushpuppy, která jej vlastně vypráví a co chvilku komentuje, budete z něj okouzleni. Její vidění světa - jejího světa ,,lavoru'', je roztomilé i způsob jakým si vše vysvětluje nebo dává dohromady. Ta malá herečka hrála skvostně a byla fakt roztomilá. Někdo se bude možná divit nesourodosti mého srovnání, ale mně to chvilkama připomínala Faunův labyrint. Bylo to tím alternativním světem, který si malá kolem sebe vymýšlela nebo dotvářela kvůli své neznalosti reálu a důsledků přirozených změn. ,,Navíc film obsahoval i dojemné momenty s nemocným otcem a to vše podtrhnuto příjemnou vidláckou cajunskou hudbou (míněno v dobrém) dalo dohromady celkem zajímavý a dost jiný příběh než na co je divák většinou zvyklý. Vždyť už jen to prostředí slepého ramene řeky s mrtvou vodou... A jsme u toho. U té druhé stránky. Jako táta a to milující táta si kladu otázku. Nechal bych své děti žít v tomto alternativním ,,ráji'' za hrází? Ne. Nenechal. Kdybych měl možnost odejít (a jako že ve filmu jasně padla), odešel bych? Ano! Jak připravil otec svojí malou holčičku na to, že bude jednou (možná brzy) sama? Tím, že musela bez pomoci rozlomit krunýř kraba? Pche. Asi bych zešílel při vědomí, že končím a ten můj malý drobek bude sirotkem na všechno úplně sám v šesti letech...! Táta Hushpuppy to bral ale celkem s klidem...: ,,Nebreč''!. Optikou rodiče to byl film o asociálech, kteří si medí ve svých chatrčích stlučených z plechu a odpadků, kterým stačí k jídlu opečené hubené kuře na grilu nebo koš vařených garnátů... To je jak zajet do Chánova a natočit tam něco podobného s tím, že ve do filmu necháte promlouvat malé děcko, jemuž se nedostalo lásky ani vzdělání a jehož názory na vesmír, svět a život mohou tudíž vypadat exoticky a festivalově. Vědět, že dotyční nemají jinou možnost žít jinak, jinak bych i hodnotil. Oni ale takhle chtěli žít. Přišlo mi pokrytecké nadávat na svět za hrází a utahovat si z toho jak tam lidé nakupují a honí se. To vše kdy v lavoru lemtali pivo a jezdili auty... ! (alternativci!) Díky soundtracku přihazuji hvězdu. Dávám za tři krabi. * * * (27.01.2017)