Krajina přílivu

Kdysi jsem nad tímhle filmem oněměla, a dodneška můj úžas z něj nic nepřepsalo. Zůstává v tom, čeho dosáhl, zcela ojedinělý. *** Nabízí až závratně živé schizofrenní vnímání, kdy na jednu stranu jakožto dospělý divák člověk neustále chápe, co se kolem dívenky odehrává za životní hrůzy, a na druhou zároveň zcela propadá kouzlu ozdravné imaginace, s níž si ta malá k sobě z reality pouští jen to, co ji nepoškodí, ale naopak jí dovolí se zdravě rozvíjet. *** Více si k tématu dovolím ocitovat ze svých korespondenčních poznámek, díky nimž jsem měla aktuálně možnost se k tomuhle skvostu vrátit v debatě, a zároveň s jeho oceněním také uštědřit políček snímku, který si to v téhle souvislosti jednoznačně zaslouží: "Já Faunův labyrint popravdě nesnáším, především protože je velice arogantně, lacině udělaný. Vykradené náměty i estetika, urážlivě spleskané dohromady, bez kvalitního vývoje příběhu, který je prostě jen postavený na banální tezi, všechno lacině naplácané na válečnou tematiku, citově vyděračské využití nevinné holčičky ohrožené sobeckým násilím, strašidelná atmosféra, kýč nejhrubšího zrna, nic hlubšího, problematičtějšího, originálního... Ostatně když se podíváme na další produkci del Torra, je to předtím i potom samý populistický blockbuster, hellboyové, hobiti, kýčařina... --- Ve stejnou dobu, resp. o rok dřív, přitom tehdy vznikl formálně na první pohled podobný, srovnání si vynucující, nicméně naprosto originální a bravurní film, s pozoruhodnou a pozoruhodně herecky vedenou dívenkou v hlavní roli a s taktéž děsivou atmosférou, v níž se nicméně ukrývá geniální příběh i poselství, nicméně také divácky silně nekomfortní film, kde si divák musí porozumění vybojovat sám se sebou, geniální film, který zcela neprávem zapadl. --- Vždyť kdo dnes zná Tideland, Krajinu přílivu, od Terryho Gilliama? A z těch, kdo ho i viděli, kdo pochopí, že nejde o žádné surreálné předivo bizarních výjevů, ale že se tím vším vypráví velice citlivý, logicky poskládaný chytrý příběh o tom, jak si ve střetu s děsivou a nezdravou okolní realitou (ta místná sociální kritika v podtónu!) jako dítě zachovat zdravé netraumatické dětství, jak správně odžít, co potřebuji a mám, zatímco dospělý divák (ten vnímavý, který si nenechá odvést pozornost) pochopí, ve světě patologické dohry jakého smutného, tragického a dokonce i romantického příběhu se holčička ocitla? --- Neuvěřitelné herectví, vedení, originalita příběhu i ztvárnění, a přitom právě - archetypálnost. Ale bez sentimentu a patosu, bez vyděračského a kýčovitého hraní na city diváka. Ne zadarmo nabízí Terry Gilliam tenhle prožitek. --- A taky že to málokdo pochopil, zatímco Faunovu labyrintu, který tomu nesahá ani po paty, všichni - kupodivu fakt všichni - skočili na lep jako hejno vos. --- A tak Terry Gilliam chudák natočil i ty kýčovité pitomosti Kletba bratří Grimmů a Imaginárium, aby vyrovnal finanční ztráty (resp. si dovolil natočit si Tideland bokem, během práce na Grimmech, kteří byli určení na výdělek, kdežto Tideland je konzumu nepoplatné osobité umění originální výpovědi, a taky kasovní propadák). Myslím, že to byla jeho rytířská forma výsměchu, protože ty dva filmy jsou přibližně stejně blbé a kýčovité jako Faunův labyrint a asi stejně tak oblíbené. --- No, ale pak si zase mohl dovolit všechno to vydělané vrazit do Muže, který zabil Dona Quijota. Naprosto chápu, proč ho ta postava fascinuje." ***Jo a dnes ještě můžu doplnit, že se nabízí velice výživné srovnání i s filmem Benedeka Fliegaufa Lily Lane. Ty dva příběhy i umělecké snímky spolu až překvapivě intenzivně komunikují. *~ (06.04.2021) (méně) (více)