Divoká stvoření jižních krajin

Tahle stvoření mají jednu úžasnou schopnost - dokonale klamou tělem. Prvních pár minut vypadají, že jsou jen předvídatelným přírůstkem do akademické škatulky "neutěšená podívaná, která bude postupem času ještě mnohem depresívnější". Pak ale začne pršet, soundtrack tklivě znít a kamera kouzlit a jsme úplně někde jinde. Ale právě když si zvyknu na nevšední náladu a prostředí, přijde poslední třetina, která k předchozí hodině vůbec nesedí a každou chvíli jsem u ní jen překvapeně zamrkal, co že se to právě děje. Jižní krajiny ale mají ve svých řadách jednu obrovskou posilu, kouzelnou Quvenzhané Wallis. Tahle roztomilá holčina, kterou nic nepoloží, umí vyvolat soucitně-obdivný úsměv každým svým monologem. Oscarová nominace byla sice nepříjemným hypem, ale je to právě Hushpuppy, která všechny změny ducha vyprávění maže a nechává zapomenout na přehnaně ukřičeného Dwighta Henryho nebo zbytečně očividný ekologický nadplán. Ale ani ona nebo tuze příjemná bezelstnost většiny děje mi nevynahradí finální rozpaky nad klopýtající gradací, rozpačitými emocemi a hlavně nejasným finišem. Vzhledem k tomu, jak upřímně a realisticky se snímek celou dobu tvářil, tenhle konec moc neberu. (18.02.2013)

Hushpuppy a její předčasná dospělost. Divoká stvoření jižních krajin jsou citově založený upřímný snímek, který dokazuje upoutat v detailu ale v celku už to trochu drhne. Příjemné zpracování a hudba jsou vedlejší, tady hrají prim emoce. Několik vyloženě skvělých scén, trochu dobře mířené sociální kritiky a možná až příliš balastu okolo. [65%] (13.02.2013)

Stejně jako je pro mě obtížné film ohodnotit, je těžké napsat i smysluplný komentář. Seznamujeme se s, na první pohled, idylickou komunitou žijící ve věčném očekávání zaplavení jejich obydlí. Lidi zde však zdánlivě nic netrápí a žijí vesele a snad i šťastně. Hlavní postava malé Hushpuppy (mimochodem hodně roztomilý jméno) se tomuto světu skvěle přizpůsobila, ačkoliv její otec je trochu frustrován, že nemá syna. Nebo se možná bojí, aby Hushpuppy nebyla na drsné prostředí příliš slabá? Negativem filmu je bohužel jeho nudnost. Ono je vlastně všechno hrozně přesvědčivý, ale přesto občas sterilní. Jo a nominovat na Oscara děti není vhodný. Vždyť ony ty filmy nehrají, oni je žijou. Hudba: vlastně vůbec nesouvisí s děním ve filmu. Přijde mi, že byla skládána trochu mimo. Ale smyčcové trylky dolpněné kytarovým brnkáním a perkusemi rozhodně nezní špatně. PS: a ty "prasata" měli být evidentně pratuři. Jejich role ve filmu by byla určitě na delší přemýšlení, na které nemám vůbec chuť. Což pro film asi není dobrá vizitka. Ty tři hvězdy jsou s odřenýma ušima. (09.07.2013)

Roztřešená kamera, hudba, herci neherci, bordel a špína, tvrdohlavost a fantazie - to vše vládne tímto snímkem a dělá ho krásným. Popravdě jsem k snímku přistupovala dosti s předsudky. V ntb jsem ho měla už dlouho a několikrát jsem se na něj chystala, ale vždy vycouvala a hodnocení tady stále klesalo a teď, když jsem jej konečně viděla, nechápu proč klesá. V tu chvíli, kdy se Hushpuppy střetla tváří v tvář tomu divnému gigantickému tvorovi, mi přeběhl mráz po zádech a zároveň se vykutátely slzy z mých očí... ani sama nevím proč... prostě to bylo moc silné. Je pravda, že jsem nechápala pár věcí, nebo ne nechápala ale nedávaly mi smysl. Co měla být jako ta zvířata? Chápala jsem, co znamenalo postavení se jim malou slečinkou Hushpuppy, ale co byly sakra zač? To byl asi ten fantasy prvek, co? Nebo naprosto normální, že děcka plavou doprostřed moře úplně v pohodě, pak je nabere trajekt a doveze do přímořského bordelu. Běžný všední den této vzdorovité osůbky, která mě naprosto dostala stylem zapalování plotny aka takové malé děcko skoro s plamenometem ale hlavně že si na to vzala helmu... bezpečnost nade vše:D (11.07.2014)

Nejlepší film, který jsem letos na filmovém festivalu v Karlových Varech viděl. Je to sice silně subjektivní, ale od debutu mladého režiséra Bena Zeitlina jsem dostal přesně to, v co jsem doufajíc vyčkával frontu na jedinou projekci. Stálo to za to a vím, že film minimálně ještě jednou spíš dvakrát uvidím. Quvenzhané Wallis bude jednoho dne velká paní herečka a já musím konstatovat, že mě film ve vydírajícím závěru emocionálně sejmul. Zeitlin skvěle zobrazuje hranici mezi dětskou fantazií opředenou naivitou a dospěláckou realitou, která je zasazená do divokých koutů Louisiany. Během 91 minut rozehraje mladý režisér silnou paletu emocí, mikro příběhů, bizarních ale uvěřitelných postav a především nám ukáže krásný příběh mladé Hushpuppy v jejím obtížném období dospívání a uvědomování si sebe sama. Nádherný soundtrack skvěle dokresluje podbízivou a v závěru trochu agresivní emociolnální stránku. Přesto se pro mě jedná o velmi silný, intenzivní a nádherný film. Těším se na další Zeitlinovy projekty! Rozhodně doporučuju ke zhlédnutí. [MFF KV 2012] (17.07.2012)