Divoká stvoření jižních krajin

Stejně jako je pro mě obtížné film ohodnotit, je těžké napsat i smysluplný komentář. Seznamujeme se s, na první pohled, idylickou komunitou žijící ve věčném očekávání zaplavení jejich obydlí. Lidi zde však zdánlivě nic netrápí a žijí vesele a snad i šťastně. Hlavní postava malé Hushpuppy (mimochodem hodně roztomilý jméno) se tomuto světu skvěle přizpůsobila, ačkoliv její otec je trochu frustrován, že nemá syna. Nebo se možná bojí, aby Hushpuppy nebyla na drsné prostředí příliš slabá? Negativem filmu je bohužel jeho nudnost. Ono je vlastně všechno hrozně přesvědčivý, ale přesto občas sterilní. Jo a nominovat na Oscara děti není vhodný. Vždyť ony ty filmy nehrají, oni je žijou. Hudba: vlastně vůbec nesouvisí s děním ve filmu. Přijde mi, že byla skládána trochu mimo. Ale smyčcové trylky dolpněné kytarovým brnkáním a perkusemi rozhodně nezní špatně. PS: a ty "prasata" měli být evidentně pratuři. Jejich role ve filmu by byla určitě na delší přemýšlení, na které nemám vůbec chuť. Což pro film asi není dobrá vizitka. Ty tři hvězdy jsou s odřenýma ušima. (09.07.2013)

To je panečku originální pojetí nazvat bandu ochlastů živořících na smetišti, souzněním člověka s přírodou v divočině. Hned se hrnou ceny a chvála. Já tak zdatný alternativec nejsem, proto jsem v té humusácké "Vaně" plné starých krámů a morálních pochybností nevylovila ani filozofii ani kouzlo tohoto nesmyslného ekopříběhu. (27.02.2013)

Sympatická sonda do života za hrází, které vévodí nápaditost interiérů i exteriérů a skvělá Quevenzhané Wallis. Na druhou stranu však Divoká stvoření jižních krajin nabízí divákům, kteří se s poselstvím filmu nebudou schopni PLNĚ ztotožnit, jen devadesát minut fantaskního vyprávění o ničem. A ono ztotožnění se není ani zdaleka samozřejmé, spíše naopak. (14.01.2013)

Roztřešená kamera, hudba, herci neherci, bordel a špína, tvrdohlavost a fantazie - to vše vládne tímto snímkem a dělá ho krásným. Popravdě jsem k snímku přistupovala dosti s předsudky. V ntb jsem ho měla už dlouho a několikrát jsem se na něj chystala, ale vždy vycouvala a hodnocení tady stále klesalo a teď, když jsem jej konečně viděla, nechápu proč klesá. V tu chvíli, kdy se Hushpuppy střetla tváří v tvář tomu divnému gigantickému tvorovi, mi přeběhl mráz po zádech a zároveň se vykutátely slzy z mých očí... ani sama nevím proč... prostě to bylo moc silné. Je pravda, že jsem nechápala pár věcí, nebo ne nechápala ale nedávaly mi smysl. Co měla být jako ta zvířata? Chápala jsem, co znamenalo postavení se jim malou slečinkou Hushpuppy, ale co byly sakra zač? To byl asi ten fantasy prvek, co? Nebo naprosto normální, že děcka plavou doprostřed moře úplně v pohodě, pak je nabere trajekt a doveze do přímořského bordelu. Běžný všední den této vzdorovité osůbky, která mě naprosto dostala stylem zapalování plotny aka takové malé děcko skoro s plamenometem ale hlavně že si na to vzala helmu... bezpečnost nade vše:D (11.07.2014)

Skoro každý rok si Akademie vybere nějakého toho rebela, nekonvenční nebo alespoň nejméně konvenční projekt. Předloni to bylo Winter's Bone, loni jsem za takový film považoval Martha Marcy May Marlene (i když do konečných nominací neproniknul, určitě to bylo jen těsně). Letos se dostalo na dlouhometrážní debut Benha Zeitlina, a aby se neřeklo, rovnou je z toho i nominace na režiséra roku. Líbí se mi český distribuční titul, ač není doslovným překladem, moc se mi líbila hudba, trochu naopak vadila roztřesená kamera, ale zase to co zobrazovala to vynahradilo, no a k příběhu a jeho lidem... v Louisianě jich mají několik desítek, u nás jsou jich statisíce. Maličká Quvenzhané Wallis to zvládla skvěle, ale letos mezi ženami vyhraje stáří. (12.01.2013)