Katakomby

Divoký anděl ve starším hávu, hi hi! Nejdříve nechce ona jeho, pak on ji, nakonec se vezmou a jsou spolu šťastni. Martin Frič, snad nejplodnější filmový režisér na světě (říká se to, já mu to brát nebudu), to s legrací prostě umí. Ať už s Lamačem nebo s Burianem, vždycky se můžete těšit na sérii vtipných dialogů a scének, které dnes již dávno zlidovely a spousta lidí ani pomalu neví, odkud že vlastně jsou. Ostatní herecký ansámbl samozřejmě není vůbec pozadu vedle Nataši s Áďou , si tu jako vždy vedlejší roli střihla má oblíbená paní Růžena Šlemrová (hlavní roli pokud vím, hrála snad jen v Paní Morálka kráčí městem), ale opět s takovou noblesou a charismatičností, že vám mile utkví v paměti. Jinak Vlastík Burian je samozřejme, jak jinak skvělý, ale krom svých střeštěností dovede i hluboce promluvit do duše, až to zamrazí. Škoda tě, Vlastíku.... Co říct na závěr? Frič prostě jen těžko natočí špatnou veselohru a ani tohle nebyl ten případ, takže vhrůůůhu nebo spíš dolůůůů do ,,Katakomb" (23.10.2006)

Film, který neurazí, ale také nerozesměje tolik jako jiné Burianovy veselohry, výkony herců výborné, což je asi hlavní pozitivum filmu, jinak je to obehrané klišé - nafoukaná bohatá a zamilovaný chudý, temperamentní Gollová a uhlazený Schránil, neustálé postupy na vyšší místa, člověk se přestával orientovat, kdo je tajemník a kdo sekční šéf... Ale čtyři hvězdičky si to zaslouží. (07.04.2018)

Odňatie jednej hviezdičky je úplne prirodzené a došlo k nemu neskôr iba preto, že aj k opakovanému zhliadnutiu Katakomb som sa dostal neskôr. Klasická burianovka, v ktorej Vlasta hviezdi a ostatní iba pricmrndávajú. Sledovať tú prvorepublikovú úradnícku slizkosť, subordináciu a rektoskopiu bolo chvíľami nad moje sily. (08.06.2012)

Skvělá komedie kde exceluje Vlasta Burian. Zajímavý námět a zároveň zjímavý pohled do zákulisí fungování "běžného" úřadu tehdejší doby. Z tohoto hlediska celkem poučné. No a vrcholem jsou ty "mariášové" scény, kde tehdy stejně jako dnes se při hře stírají stavovské rozdíly hráčů. Jako milovník mariášu nemohu dát méně než 5*. (19.04.2012)

Válka pokračovala dál ve svém zběsilém vpádu do života obyčejných lidí a nebrala ohled na nikoho, dokonce ani na ty, kteří se jali příliš nevystrkovat hlavu a zůstávat v relativně bezpečném zázemí barrandovských ateliérů. Možná, že v těchto případech nešlo o nějaká velká hrdinství, ale doba byla natolik vyostřená, že skutečným odbojem se zdála být alespoň vytrvalá snaha o udržení filmové výroby v českých rukou, což se ostatně s velkým přispěním Miloše Havla dařilo zhruba do roku 1941. Ještě předtím ale usedl Václav Wasserman za psací stůl, aby připravil jeden ze svých vůbec posledních scénářů pro přátele z nejmilovanějších: Maca Friče a Vlastu Buriana. Poněkud sžíravá satira, v níž se na přetřes dostávají pletichy, přímluvy a protekční tahanice o vlivná úřednická místa, vehnala temperamentního Buriana do pomyslného sedla Pozemkového úřadu, v němž vládne jeho břitký smysl pro humor a především karetní umění. Vrchol, kterým je bezesporu ona obávaná subordinační partie se samotným prezidentem úřadu a v níž si prostořeký oficiál Borman nebere servítek, přichází sice trochu brzy, ale v každém ohledu se stává nezapomenutelným a divácky vděčným zážitkem. Defilé špičkových hereckých výkonů tu vedle fenomenálního Krále komiků zahajuje výtečný Marvan v roli ne právě obvyklé, následovaný oběma divami, Adinou Mandlovou i Natašou Gollovou, výborným Pištěkem, Šléglem, Šlemrovou a také Jindřichem Lázničkou v rozkošně podané figurce všetečného pucfleka Baltazara. Věhlasný a nejen filmovými hvězdami vyhledávaný modelový salon Hany Podolské se potom zcela nenápadně propůjčil k reklamní produkci svých nejnovějších toalet, s nimiž si okamžitě věděla rady především Adina Mandlová. Fričův sarkastický film, vybavený kromě jiného vtipnými a nestárnoucími popěvky v podání populárních Kocourkovských učitelů, se bez nejmenšího zaváhání řadí k tomu nejlepšímu, co bylo zrozeno v nevlídném údobí protektorátního temna. V době, která smích produkovala den ode dne méně. Jestlipak je vám známo, proč byla tady v katakombách noční služba zavedena? – Ale je mu známo, je mu známo! Já mu to vysvětlím sám, poněvadž vy byste mu to řekl moc sametově. Zkrátka panu řediteli se jednou zachtělo po úředních hodinách nějakýho spisu a žádnej tady nebyl, tak vod těch dob tady musej dva úředníci sedět přesčas, kdyby zas jednou pana ředitele napadlo se sem dolů přijít zeptat, kolikátýho bylo vloni touhle dobou. (04.10.2008)