Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě

Absurdní černohumorné drama Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě je posledním filmem z volné trilogie o lidské existenci, která patrně spěje k nevalnému konci. Alespoň tak to chápu já. Předchozí dva snímky byly o fous zábavnější, ovšem i tady jsem se několikrát od srdce zasmála, zejména mě pobavilo dění v hospodě U kulhavý Lotty z Göteborgu. Touhle mozaikou kraťoučkých příběhů však chtěl nejspíš Roy Andersson vyjádřit své rozčarování nad počínáním nás obyčejných smrtelníků. Jinak si nedovedu vysvětlit pesimismus a beznaděj, jež z většiny protagonistů a scén vyzařují. V kontextu s tím nevyznívá moc pozitivně často opakovaná věta „To je fajn, že se máte dobře”, spíše má velmi hořkou pachuť. Každopádně scénáristu a režiséra v jedné osobě za tento svérázný třídílný počin nesmírně obdivuji. Vůbec totiž nechápu, kde přišel k tolika úžasným nápadům a ještě se mu je povedlo tak báječně stylově zrealizovat. (75%) (02.06.2020)

Hodně zvláštní film, který toho chce hodně sdělit, ale ne vše dokáže divák zachytit. Scény - obraz, jsou vskutku impozantní a mají moc vrýt se hluboko do paměti. Po vizuální stránce jde opravdu o skvostný snímek zobrazující odvrácenější a méně líbeznou stránku života člověka. Mozaika těchto obrazů je specificky poskládaná a různě se propojuje, skrze ní sledujeme scény ze života několika postav, které jsou odděleny krátkými nic neříkajícími vsuvkami neutrálních obrazů. Zvláštní, leč zapamatovatelné. (19.01.2015)

Pokud budu Písně z druhého patra, Ty, který žiješ a Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě považovat za (volnou) trilogii, pak poslední jmenovaný je asi nejslabším dílem, přesto oproti evropské umělecké produkci kvalitativně stále někde jinde. V zásadě je to pořád ten stejný Andersson s pro něj tak typickým humorem, obrazovou stylizací, mistrně promyšlenou a propracovanou mizanscénou a dlouhými statickými záběry, kde postavy ve druhém a třetím plánu strnule pozorují často absurdní dění v popředí (co by tomu řekl Jára Cimrman a jeho živé obrazy). Film oscilující někde na pomezí umělecké a parametrické narace s hodně rozmělněným příběhem, který vlastně ani příběhem není. Důstojné zakončení trilogie, která trilogií doufám zůstane, téma se totiž zdá býti poněkud vyčerpané. (21.04.2015)

Je veľmi ťažké zaujať k tomuto filmu jednoznačné stanovisko. Je absurdne vtipný ale zároveň tragický. Scény sú vystavané skvele a miesi sa v nich tragédia dnešnej doby s už spomenutým absurdným humorom. Aj v kine boli reakcie rozporuplné. Niektorí ľudia občas vybuchli smiechom, ale iný v ten istý moment skôr smutne pozerali na osudy ľudí na plátne. Tento film určite nie je pre každého. Vo mne zanechal veľmi zvláštny pocit a kopu otázok. Určite sa pozriem aj po dvoch filmoch, ktoré by mali predchádzať tomuto vyvrcholeniu trilógie o tom aké je ťažké byť človekom. 80% Film Kino Europe (11.03.2015)

"To je fajn, že sa máte dobre." Ja som sa mal tak do polovice filmu, potom to pre mňa začalo byť utrpenie a čakal som na záverečnú scénu. Spočiatku to vyzeralo celkom vtipne, no potom sa to čoraz viac zvrhávalo k absurdite. Až po skončení filmu som sa dozvedel, že sam vlastne pozeral komédiu, no rozhodne by som ju tak nenazval. Jediné, čo ma pobavilo, bola krčmová pesnička a aj fór s telefónom začal byť po pár opakovaniach otrepaný. Videné v rámci festivalu SCANDI. (15.01.2015)