Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě

Satirické zobrazenie každodenných povinností a životných udalostí v rukách majstrov nórskej absurdnej komédie. Niekto by povedal ,, To je život ! A je to tak, do slova! Inšpirácia a absurdita gagov sa nezaprie s najslávnejšou humoristickou skupinou minulého storočia. Uniesli Pythonov a strčili ich do škatulky škandinávskych reálií, aby parodovali tunajšie obyvateľstvo ako nikto iný. Hlavné postavy sú výborne napísané, ale vo filme nedostávajú adekvátny priestor. Sústredenie sa na patálie dvoch obchodných cestujúcich mohlo priniesť viac úžitku ako filozofické tápanie a hľadanie toho ideálneho času, kedy by film mal skončiť a najmä ako. To čo fungovalo v kultovom filme Take Care of Your Scarf, Tatiana od legendy severskej kinematografie Akiho Kaurismäkiho o dvoch týpkoch na tripe , tu nedosahuje želaný výsledok. V histórii severského filmu bude Holub, ktorý premýšľal o živote zapísaný veľkými písmenami. Stojí pred nami jedna z najlepších komédií posledných rokov. (18.01.2015)

Styl Roye Anderssona mi přijde pozoruhodný, ale nečekal jsem po zkušenostech s jeho staršími filmy, že mě může pan režisér zaujmout až tak! Tento film nabízí totálně nepředvídatelnou strukturu: Nejdřív se zdal být volnou sérií absurdně černohumorných anekdot, záhy dočasně přešel do fáze, kdy jsem marně tápal, na základě čeho Andersson vytváří a pojí vedle sebe jaksi nesouvisející scény... a když jsem se brzy zase více chytl, pan režisér mi vyrazil dech navrácením se v čase o 60 let zpátky ve stejné hospodě s fascinující muzikálovou scénou, aby po pár dalších scénách ještě totálně prolomil časovou logiku, když do relativně novodobé hospody nechal nákráčet v dobových kostýmech středověký (příp. max. raně novověký) regiment, jehož vůdce vyklizuje prostor od přítomných ženských jako kdysi na Karlštejně. :o) Tyhle, ale i další nápady mě však spolu s osobitou atmosférou a nápaditou hudební stránkou často nesmírně bavily, stejně jako absurdní bezemočnost vybraných postav v nevšedních situacích a hlavně ústřední dvojice zkrachovalých prodejců bizarních masek, kteří se napříč filmem objevují pravidelně v navazujícím příběhu. Dlouhé statické záběry s opravdu bohatým děním umožňují divákovi nejednou zaměřit krátkodobou pozornost na jinou část snímaného prostoru, asi jako v divadle při pohledu na jeviště, přičemž Andersson nejednou během záběru postupně využije i ty vedlejší dveře v rohu, prostor za oknem nebo jiný zpočátku nepodstatný detail přítomný na obrazovce. Dojem na cestě k pětihvězdě mi zkazilo jen pár drobností v podobě již méně poutavých předělových scén či přehnaně bizarní scény s opičím experimentem. Zase díky tomuto výjevu s uvádějícím nápisem „homo sapiens“ mi ale více došla potenciální myšlenka o tom, že každý člověk nebo tvor se ocitává v alespoň částečně podvládě někoho jiného, jehož řád ho nutí v něčem se přizpůsobovat nebo jinak být omezován a řízen... Nezaměnitelný zážitek, kdy jsem nejednou zíral s naprostým, ovšem vesměs pozitivním úžasem. [85%] (12.08.2024)

Je veľmi ťažké zaujať k tomuto filmu jednoznačné stanovisko. Je absurdne vtipný ale zároveň tragický. Scény sú vystavané skvele a miesi sa v nich tragédia dnešnej doby s už spomenutým absurdným humorom. Aj v kine boli reakcie rozporuplné. Niektorí ľudia občas vybuchli smiechom, ale iný v ten istý moment skôr smutne pozerali na osudy ľudí na plátne. Tento film určite nie je pre každého. Vo mne zanechal veľmi zvláštny pocit a kopu otázok. Určite sa pozriem aj po dvoch filmoch, ktoré by mali predchádzať tomuto vyvrcholeniu trilógie o tom aké je ťažké byť človekom. 80% Film Kino Europe (11.03.2015)

Skvelá artová záležitosť ktorá ale nesadne každému (to ale nesadne nič, že ano). Perfektná kamera - total statická, perfektné postavy - totálne statické, perfektné dialógy - tak pomalé až statické. Toto ak chcete vedieť o čom bolo, to musíte vidieť, to sa nedá popísať. Najlepšia scéna? Ťažko povedať, ale ja som sa najviac kosil pri scéne recitovania básničky :P Roy Anderson proste dodal niečo čo bolo skvelé...kus umenia a zábavy v jednom, zároveň na zamyslenie a určite si niektoré scény zapamätáte ešte dlho po záverečných titulkoch. Filmový titul hodný javiska divadla. (02.04.2015)

Majstrštyk švédského režiséra svým formálně-obsahovým pojetím v mnoha ohledech blízký obrazům norského malíře. Statické postavy s nabělenými tvářemi v pečlivě a do nejmenšího detailu naaranžovaných scénách, jako by právě vystoupily z Munchových kreseb i se svými traumaty, depresemi a (marnou) touhou po radosti - vždyť smích pozorujete jen za oknem restaurace a dobře se má už pouze ten, komu právě telefonujete... (23.09.2023)