Režie:
Roy AnderssonScénář:
Roy AnderssonHrají:
Nils Westblom, Holger Andersson, Ola Stensson, Lotti Törnros, Oscar Salomonsson, Jonas Gerholm, Viktor Gyllenberg, Roger Olsen Likvern, Mats Ryden (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Jako moderní Don Quijote a Sancho Panza, tak Sam a Jonathan, dva cestující prodejci s drobnými cetkami, nás vezmou na kaleidoskopickou toulku lidskými touhami. Na výlet, který nám ukáže krásu jednotlivých momentů lidského života, malichernost druhých, humor i tragédii, které se skrývají uvnitř každého z nás, majestátnost života či lidské slabiny. S panoramatickým výhledem poukazuje holub ze své ptačí perspektivy na lidský stav. Opeřenec je ohromen lidmi – jejich aktivitami, pošetilostmi, pýchami a nervozitou, kterým se snaží porozumět a pochopit je. Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě je třetím závěrečným filmem Anderssonovy trilogie o lidském bytí, ve které se tvůrce snažil vytvořit napětí mezi banalitami a podstatnými věcmi, mezi komickým a tragickým – ukázat protichůdnost a dynamickou povahu existence, zatímco formuje myšlenku, že lidský druh potenciálně směřuje k apokalypse, ale také že její výsledek máme ve svých rukách. (Film Europe)
(více)Videa (5)
Recenze (70)
Mistr jistě lehce měkne, sentimentální a sestupuje z nelítostných výšin druhého patra do přízemí, kde si jeho stárnoucí zoufalci začínají uvědomovat, že jejich poznání je banální, nikdo ho neposlouchá a nejspíš se za chvíli navždycky hasne. Dílem hořká existenční anekdota o světě, kde všichni říkají, že se mají dobře, přitom jsou v prdeli, o světě, v němž humor existuje jenom za sklem a také o světě, do kterého se promítají zklamané naděje a historické tragédie, které se mění ve frašku. Místy je cítit, že kdysi neobyčejně živelné a mimoběžné vize inklinují k archaickému absurdnímu divadlu, ale třeba všední (a nijak nepointované) výjevy běžného života jsou - nemám lepší slovo - krásné. Ukazují, že hranice mezi soucitem a tvrdostí se u Anderssona začíná bortit a některé výjevy (1943) jsou prostě a jednoduše jímavé, aniž by byly rozměkle uplakané. Jistá únava mistra a diváka už se může projevit i v tom, že pointy lze uhádnout dopředu a některé "skeče" jsou variací známých scén (buben s otroky připomene provokativní sekvenci s plynováním dětí z kraťasu Någonting har hänt atd.). Ale i tak tahle zaseknutá deska, věčně hrající šlágr o tom, kterak se v nebi setkáme se svými milovanými (což je děsivé), zní jako nic na tomhle světě. Před tím, ani potom. Roy Andersson je sám oním vycpaným holubem, který sedí na větvi a rozmýšli o životě. Muzeální exponát, který si úmyslně bělí tvář. Já na něj budu zírat i nadále. Jeho vrkání rozumím víc než čemukoli jinému. Jinak jsem rád, že se máte dobře. P. S. pro Apačku: na toho Aleše bych tak úplně nesázel. :-) ()
Vizuál snímku je rozhodně zajímavý, stejně jako třeba práce s jednotlivými scénami a s hudbou, ale nemohu si pomoct, tohle prostě není typ filmu, který by mě dostal a já se u něj bavil, celou dobu - teď nemyslím, abych se celou dobu smál, ale aby mě to prostě zaujalo. Tohle se snímku s krásně dlouhým názvem prostě nepodařilo. ()
Mám rád európsku kinematografiu a rôzne jej formy, ktoré nám prináša a preto vcelku obdivujem, tých ľudí, ktorí si tento snímok užili a vidia v ňom viac. Ja som pri ňom doslova trpel a zvažoval ako si vystrelím mozog. No nič budem musieť asi do toho ešte dorásť, nateraz v tom nič iné ako film pre ľudí s IQ pod 60 nič prevratné nevidím a jednu hviezdu dávam, za skvelú pesničku u Kulhavej Loty, ktorú len ťažko dostanete z vašej hlavy. https://www.youtube.com/watch?v=Ai0K_mmDwWI ()
Skvelá artová záležitosť ktorá ale nesadne každému (to ale nesadne nič, že ano). Perfektná kamera - total statická, perfektné postavy - totálne statické, perfektné dialógy - tak pomalé až statické. Toto ak chcete vedieť o čom bolo, to musíte vidieť, to sa nedá popísať. Najlepšia scéna? Ťažko povedať, ale ja som sa najviac kosil pri scéne recitovania básničky :P Roy Anderson proste dodal niečo čo bolo skvelé...kus umenia a zábavy v jednom, zároveň na zamyslenie a určite si niektoré scény zapamätáte ešte dlho po záverečných titulkoch. Filmový titul hodný javiska divadla. ()
Nádherný pozvolný poetický slet obrazů, ve kterých se prolínají příběhy a postavy a témata různé závažnosti. Od nudné každodennosti, po hromadné vraždění. Myslím si, že ve filmu je více, než je na první pohled zřejmé. Koukala jsem nejdřív do půlky, ale pak mi to nedalo a první půlku zkoukla znovu, a víc se na film začala soustředit. Výborný nenápadný humor. ()
Galerie (29)
Photo © Coproduction Office
Reklama