Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě

Absurdní černohumorné drama Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě je posledním filmem z volné trilogie o lidské existenci, která patrně spěje k nevalnému konci. Alespoň tak to chápu já. Předchozí dva snímky byly o fous zábavnější, ovšem i tady jsem se několikrát od srdce zasmála, zejména mě pobavilo dění v hospodě U kulhavý Lotty z Göteborgu. Touhle mozaikou kraťoučkých příběhů však chtěl nejspíš Roy Andersson vyjádřit své rozčarování nad počínáním nás obyčejných smrtelníků. Jinak si nedovedu vysvětlit pesimismus a beznaděj, jež z většiny protagonistů a scén vyzařují. V kontextu s tím nevyznívá moc pozitivně často opakovaná věta „To je fajn, že se máte dobře”, spíše má velmi hořkou pachuť. Každopádně scénáristu a režiséra v jedné osobě za tento svérázný třídílný počin nesmírně obdivuji. Vůbec totiž nechápu, kde přišel k tolika úžasným nápadům a ještě se mu je povedlo tak báječně stylově zrealizovat. (75%) (02.06.2020)

Holub seděl příliš dlouho a rozmýšlel příliš pomalu. Oproti Ty, který žiješ mnohem méně vtipné a více přemýšlivé a metaforické a to v tomto případě znamená doslova ubíjející 100 minutové zamyšlení na osudem lidským. Formálně je to zpracované na jedničku, 100% statická kamera snímá obraz po obraze (a to doslova, chybí už jen zdobný rám) ale obsahově je to prostě už příliš náročné. (18.11.2016)

Potřetí to samé a už to přestává být vtipné. A to doslova - oproti prvním dvěma dílům úplně vymizel humor, takže výsledek je k nepřežití. A to se mi předchozí filmy celkem líbily. Navíc Andersson asi moc koukal na filmy Michaela Baye, obrazů je tentokrát celých 39, takže kvůli kulometnému střihu jsem občas nestíhal sledovat, co se na obrazovce děje. (25.07.2015)

Styl Roye Anderssona mi přijde pozoruhodný, ale nečekal jsem po zkušenostech s jeho staršími filmy, že mě může pan režisér zaujmout až tak! Tento film nabízí totálně nepředvídatelnou strukturu: Nejdřív se zdal být volnou sérií absurdně černohumorných anekdot, záhy dočasně přešel do fáze, kdy jsem marně tápal, na základě čeho Andersson vytváří a pojí vedle sebe jaksi nesouvisející scény... a když jsem se brzy zase více chytl, pan režisér mi vyrazil dech navrácením se v čase o 60 let zpátky ve stejné hospodě s fascinující muzikálovou scénou, aby po pár dalších scénách ještě totálně prolomil časovou logiku, když do relativně novodobé hospody nechal nákráčet v dobových kostýmech středověký (příp. max. raně novověký) regiment, jehož vůdce vyklizuje prostor od přítomných ženských jako kdysi na Karlštejně. :o) Tyhle, ale i další nápady mě však spolu s osobitou atmosférou a nápaditou hudební stránkou často nesmírně bavily, stejně jako absurdní bezemočnost vybraných postav v nevšedních situacích a hlavně ústřední dvojice zkrachovalých prodejců bizarních masek, kteří se napříč filmem objevují pravidelně v navazujícím příběhu. Dlouhé statické záběry s opravdu bohatým děním umožňují divákovi nejednou zaměřit krátkodobou pozornost na jinou část snímaného prostoru, asi jako v divadle při pohledu na jeviště, přičemž Andersson nejednou během záběru postupně využije i ty vedlejší dveře v rohu, prostor za oknem nebo jiný zpočátku nepodstatný detail přítomný na obrazovce. Dojem na cestě k pětihvězdě mi zkazilo jen pár drobností v podobě již méně poutavých předělových scén či přehnaně bizarní scény s opičím experimentem. Zase díky tomuto výjevu s uvádějícím nápisem „homo sapiens“ mi ale více došla potenciální myšlenka o tom, že každý člověk nebo tvor se ocitává v alespoň částečně podvládě někoho jiného, jehož řád ho nutí v něčem se přizpůsobovat nebo jinak být omezován a řízen... Nezaměnitelný zážitek, kdy jsem nejednou zíral s naprostým, ovšem vesměs pozitivním úžasem. [85%] (12.08.2024)

„To je fajn, že se máte dobře“ Chladné barvy, statická kamera, práce s inscenování do hloubky společně s absurdně komickou atmosférou je typická pro každý záběr-sekvenci Holuba. Zprvu nás film skrze černo-humorné „tři setkání se smrtí“ nabádá abychom jednotlivé segmenty chápali  jakožto samotné na sobě nezávislé celky, spojené pouze obdobným minimalistickým zpracováním a tématem blízkosti smrti. Jak ale dílo plyne dostává divák více a více prvků, jimiž může  jednotlivé záběry propojovat a jenž utvářejí vnitřní rytmus snímku a do jisté míry taky komický efekt: opakující se melodie; telefonující postavy ujišťující postavy na druhé straně, že je fajn, že se mají dobře nebo recepční zdůrazňující potřebu ticha, protože ostatní musejí ráno do práce. Vrátný tuto informaci sděluje dvěma obchodníkům se zábavními předměty, jejichž konání jednotlivé obrazy propojuje kauzálně a my sledujeme jejich neúspěšné snahy o prodej upířích zubů s extra dlouhými tesáky, smějícího se pytle a masky strejdy jednozuba. Opakování výčtu těchto předmětů opět funguje jako vnitřní parametr díla. Zatímco sledujeme neúspěšné snahy o prodej předmětů, aby byli schopni splácet své dluhy film nás od nich stále odvátí k dalším samostatným segmentům, které mohou být více čti méně provázané. Zároveň v rámci jejich příběhu můžeme sledovat další dílčí příběhy - nejpůsobivějším je vojevůdce s celou armádou táhnoucí do bitvy a následně se po prohře vracející zpět, který naše hrdiny konfrontuje v baru kam zabloudili, když nabízeli upíří zuby s extra dlouhými tesáky, smějící se pytel a masku strejdy jednozuba. Absurdní humor prostupující celým Holubem jej také uzavírá, když před obchůdkem s koly postavy rozjímají jestli je opravdu středa, zatímco je opravdu středa. (30.06.2024)