Král Králů

Jedna z největších proher Mac Friče. Roztodivný scénář, podivné vedení herců. Vizuál s monogramem Ester Krumbach. Po všech stránkách slepá ulička. Nicméně Sováka bych pochopila u Friče v očekávání další zajímavé práce po Pandrholovi, z druhé strany lituji, že si Mac tak oblíbil Bohdalovou a díky ní příští rok zazdil i takovou nadějnou Hvězdu zvanou Pelyněk. Aneb jak pravil Milda: "Brigitte Bardot hadr." (06.04.2011)

Vynikající Jiří Sovák v komedii Martina Friče. Proč by se montér z ČKD nemohl stát králem ? Martin Frič měl šťastnou ruku co se týče obsazení tohoto filmu, který v určitých scénách nabízel i humor skrytý mezi řádky. Např. když si Jiří Sovák musí přimontovat na svého "Pionýra" cedulku CD, nebo když Jiřina Bohdalová odjíždí s Milošem Kopeckým americkým Cadilakem a za nimi sviští Jiří Sovák na pionýru. Korunu celému filmu dává Vlastimil Brodský v roli spícího spolubydlícího. (28.02.2011)

Upraveno v červenci 2020. Film Král Králů je socialistickou taškařicí bláznivějšího zurčení. Intelektuálně pikantní politický paradox je výstupní podstatou nadhledu, zásadou uvědomělosti lidových mas to přesto neotřese. Lidovost se poté v míře kontextu filozofujícího mumraje a při střetu s kosmopolitním řádem světa nechává zastupovat neomaleným křupanstvím, s nímž se čelí všemu cizímu a neznámému. Martin Frič dokázal obhájit své osvědčené komediální postupy, rozhazuje vůkol hrsti slovních hříček a podmanivé melodie břišních tanečnic, vše se sváří a hněte v karikaturní a ironické poznámky, vždyť monarchistické povinnosti jsou v socialistické sféře vlivu zapeklitým oříškem k vyřešení. Jen buranská verze uvědomělosti lidových mas nadhledu škodí a způsobuje humoru i výpadky paměti. Socialistickým hrdinou práce je Lojza Králů (příjemný Jiří Sovák), prověřený montér ČKD a nekompetentní král-regent Tamánského souostroví. Pikantní paradox je odrazem té absurdity doby a vysmívá se všemu. Nakonec se lidová revoluce jeví jako skutečný přínos dějinám lidstva. První hvězdou v odlehčení je Izmail el Šarif ben Šerfi (skvělý Miloš Kopecký), diplomatický zástupce tamánské vlády a regentův důvěrný kontakt s mocí. Mocenské zájmy a intriky dělají z Izmailova poslání sisyfovskou neměnnost, přesto na duchu neumdlévá. Hlavní ženskou postavou je Lenka (příjemná Jiřina Bohdalová), kadeřnice a Lojzova milenka. Naivní dívenka je okouzlena pouhou představou a náznakem královského luxusu. Významnou postavou je Poupard (pozoruhodný Valtr Taub), precizní Abduláhův vyjednavač a likvidátor nepříjemných a dlouhotrvajících problémů v boji o moc, pokud vyjednávání ustrnou na mrtvém bodě. Z dalších rolí: spící a malátný Lojzův spolubydlící Eda Brabec (Vlastimil Brodský), historickou pragovku ke koupi do omrzení nabízející Pšenička (Josef Kemr), diskrétní regentův komorník (Jan Skopeček), z možnosti nebývalého výrobního odbytu natěšený ředitel ČKD (Jiří Němeček), překvapený úředníček na ministerstvu zahraničních věcí Pantůček (Zdeněk Řehoř), zaskočený vedoucí osobního oddělení ministerstva zahraničních věcí Novák (Ilja Prachař), tím logickým sporem pobavený náměstek ministra zahraničních věcí (Eduard Kohout), či rozkazy rozdávající tajný tamánský agent na pánských záchodcích (hlas Jiřího Šrámka). Král Králů je bláznivou taškařicí, která sebe sama baví navozeným paradoxem podstaty socialistické moci. Je to zábavné, ale také zbytečně omezené a buranské. (03.10.2009)

Lojza Králů je uvědomělý dělník, který zachrání krále jedné ropné země. Jeho dělnický život se okamžitě mění a on se stává čekatelem na trůn. Závod si ho začne předcházet, protože by u něj v nové zemi mohli dodat čerpadla. Narazí ale na byrokratický nesmysl, protože se zároveň stává občanem jiné země a do ČKD musí mít propustku od ministerstva zahraničí. Malá blbá dělnická komedie, která ale exceluje českými herci. Sovák jako chlap pro všechno, Kopecký jako padouch, Skopeček jako učitel stolování. Herců je tu spousta a hrají výborně. Dokonce se tu zlehčuje i politické učení !!! (12.09.2010)

Frič se sice pokoušel, navzdory tomu, že do českého filmu mezitím vtrhla s nemalou drzostí a velkým nadšením nová generace čerstvých absolventů FAMU, držet krok s dobou, ale příliš se mu nedařilo. Král králů se topí v bezradné a rádoby vtipné crazy stylizaci, která ovšem nevychází ani tam, kde by to za jiných okolností příliš nevadilo. Sovák, Kopecký, Brodský i Bohdalová jen šaržírují obvyklé figurky, které zvolna přecházejí i do dalších Fričových filmů, tu s menším, tu s větším úspěchem. K smíchu je tu opravdu už jen máloco. (31.03.2011)