42

Negře, Negře, Negře, Negře, Negře - tys to dokázal. Dokázal jsi, že se u rasistického snímku necítím špatně proto, že jsem bílý či přesněji lehce nazelenalý. Místo toho jsem se solidně bavil a ač mám plné zuby nadvlády černochů ve sprintech, neporazitelnosti žluťásků za ping-pongovým stolem či každoměsíčních vítězství indočechů nad sociálkami, tak mi není příjemná představa, že by Usain Bolt, Michael Jordan či Muhammad Ali pobíhali po plantážích místo rozdávání radosti publiku. Zkrátka mne již poněkolikáté Helgeland přesvědčil o tom, že umí z ohraného tématu udělat solidní podívanou a to je moc dobře. (12.07.2014)

Tohle mi dost připomnělo Leatherheads (2008). Baseballu nijak neholduji, neznám jména slavných hráčů ani počty jejich houmranů, nesbírám kartičky s jejich podobiznami... Kdyby to tak bylo, jistě bych měl z filmu větší požitek. Ten jsem měl ale i tak. Já miluju tu válečnou a poválečnou Ameriku. Hudbu, módu, design... Tady se mi toho dostalo vrchovatě. Tvůrci se s prostředím té doby tak vyblbli, že jsem musel smeknout. Jen namátkou: Např při normální scénce při tréningu jede za rozprávějícími hráči na obzoru nádherný parní nákladní vlak atd... Když film sledujete, nemáte pocit, že je to cosi v kulisách té doby (podobně jako Vyprávěj), ale že je to prostě z té doby. Mám rád detaily a opravdu klobouk dolů. Druhou rovinou filmu je jeho poselství. Amerika ve svých časech těžce rasistická na počátku dvacátého století jen 2x uznala černém muže za rovnocené bílým. A to v první a druhé světové válce. V první to byla ještě křeč, ve druhé už na tom byli černí výrazně lépe i když konflikty kvůli barvě pleti tu byly. Pro Afroameričany to jejich odmítání leckdy bylo spíše motivující. Chtěli těm bílým ukázat, že se jim vyrovnají a že je i předčí. (vzpomeňme na legendární černou squadronu stíhaču z Tuskegee, kterou po jejích statečných bojích bomber leadeři extra vyžadovali pro eskortu svých velkých hochů). Situace se zlepšila až v šedesátých létech, kdy si jedna dáma odmítla přesednout v autobusu... V tom má USA těžce máslo na hlavě a myslím, že jsou si toho lidé dobře vědomi.2 je dalším z příběhů o rasizmu a o silné vůli. Smekám před Robinskonem, že tu veškerou šikanu a ústrky vydržel. A smekám i před Rickeyem, který sice v první řadě koukal na zisk, ale udělal ve své době velmi odvážný krok. Takovýchto filmů je stále málo a moc se mi to líbilo. 4 míčky. * * * * (04.07.2015)

Všehovšudy standardně vystavěný sportovně laděný, životopisný snímek o tom, jak dokáže obyčejný člověk velké věci i změnit celou historii. Po všech stránkách ničím výjimečné drama kombinující téma sportu a rasismu, ale rozhodně vůbec ne špatně natočené a zahrané. Hlavní problém tak spočívá v tom, že se v záplavě žánrově podobných snímků snadno ztratí. (21.07.2013)

|| Scenár: Brian Helgeland | Hudba: Mark Isham | Produkcia: Thomas Tull, Kurt Russell | Distribúcia: Warner Bros. | Štúdio: Legendary Pictures | Rozpočet: 40 miliónov $ | Tržby: 95,055,000 $ || Z pôvodných štyroch znižujem na tri, pretože v poslednej dobe som videl toľko silných filmov, že tento si medzi nimi nemôže udržať miesto. Na jedno videnie nadpriemer, avšak z hlavy film vyšumí jak ďaľších desať podobných žánroviek, na ktoré si už len ťažko spomeniem. Ford ale poteší, morálna stránka poškriabe na duši, a to máme stále radi. 70% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (16.09.2013)

Nejsvětlejším momentem filmu je rasistické provokování Alana Tudyka. Hlavní hrdina je poměrně sympatický herec a dalším zjištěním pro mě je, že Harrison Ford už opravdu hodně zestrárl. Opět se jedná o další nadprůměrně natočený sportovní snímek, které Američani zvládají kdykoliv si usmyslí, že je potřeba postavit někomu pomník. Tentokráte je tou osobností první černoch v profesionálním baseballu. Jak vše skončí myslím není potřeba prozrazovat. (07.08.2013)