42

Lidi jsou svině, ať už černí, či bílí. Člověk je člověk a krev máme všichni stejnou. (až na Toncka, ten ji má železnou, aby jí mohl dávat do sběru.) V tomto filmu to zase skvěle vystihli a jsme svědky zrození černošské hvězdy, která to nebude mít na své cestě vůbec lehké, ale na konci stojí něco, za co stojí vydržet. Je to úcta. Výborný film se super obsazením, scénářem a příběhem. Skoro co 10 minut jsem měl husí kůži. Miluji sportovní dramata a tento zase potvrdil proč. (06.11.2013)

Film jasně spoléhá na sympatie diváka k hlavnímu hrdinovy, kterej po většinu filmu musí snášet rasistický myšlení bilejch američanů a právě v tom je problém. Já nepochybuju o tom, že koncem 40. let to v USA nebylo v vztahu bíljech s černejma na grupáč, ale tady mě to přišlo extréměn vyhrocený a místama jsem měl pocit, že sleduju nějakej fan club Adolfa Hitlera. Film je vystavěn na přílišném emočním extrému, dialogy jsou zbytečně vyhnaný až do krajní meze, jen aby měl divák s hlavním hrdinou soucit, což se mě ne až tak líbí, protože nepotřebuju vodit za ručičku a nechat si slabikovat co je dobro a co zlo. Film umí zaujmout především díky hereckým výkonům, bavilo mě sledovat Jackiho reakce na rasistický chování americkejch buranů, tady Chadwick zahrál fakt velmi přesvědčivě, docela jsem ho obdivoval jak si poradil s tím trenérem Philadelphie. Další herecký výkon, který stojí za zmínku je ten od pana Forda, myslím si, že Harrison si postavu Branche vysloveně užíval a jeho dialogy si vysloveně adoptoval. Jako ukázka amerického rasistického uvažování v pohodě, jen je škoda, že to bylo tak nepřirozeně vyšroubovaný. (04.08.2014)

Nejsvětlejším momentem filmu je rasistické provokování Alana Tudyka. Hlavní hrdina je poměrně sympatický herec a dalším zjištěním pro mě je, že Harrison Ford už opravdu hodně zestrárl. Opět se jedná o další nadprůměrně natočený sportovní snímek, které Američani zvládají kdykoliv si usmyslí, že je potřeba postavit někomu pomník. Tentokráte je tou osobností první černoch v profesionálním baseballu. Jak vše skončí myslím není potřeba prozrazovat. (07.08.2013)

Tyhle životopisný filmy a kort ze sportovního směru, kdy se člověk dostane ze dna až na vrchol, prostě maj něco do sebe. Ale musej co nejdřív zaujmout. V tomhle případě se dokonce jednalo o prvního černocha v baseballu v době obrovskýho rasismu. Je tu pěkně vidět, jakejm překážkám musel čelit díky svý barvě. Ale je to sympaťák, ono snad ani nejde mu to nepřát, aby se prosadil. Pravděpodobně kvůli tomu, co vytrpěl, dneska hrajou baseball a ostatní sporty obě rasy společně. Navíc ani není třeba baseballu rozumět, aby se na to dalo koukat, je to hlavně o tý lidský rovině. Mimo to se ale stejně na konci dozvíme zajímavý věci o čísle 42, o kterejch sem v životě neslyšel. Jestli opravdu takhle proběhla první sezona Jackieho Robinsona ve skutečnosti, tak klobouk dolu. (25.06.2015)

Meh. Kýček o tom, jak černoch s dobrým srdcem hrál baseball i když ho bílí neměli rádi. Když Jackie dobře odpálí míček, hraje u toho taková ta triumfální hudba a občas zpomaleně běhá. Řemeslně je to hezké, ale celkově to jde hrozně po povrchu. Postavy jsou ploché, ty hodné se stanou slavné a ty zlé jsou potrestány. Když se tam objeví náznak tématu ("jste z jihu, vy jste pil předsudky s mateřským mlékem"), během věty, dvou zmizí. Pokud film o baseballu, tak radši stokrát znovu geniální Moneyball. (11.07.2014)