Hon

Ukazovat dětem ve školce podlouhlé, válcovité předměty, může být pro učitele docela fatální pedagogickou chybou. Čtyřletý, blonďatý pazneht si pak klidně prohlásí, že viděl čuláka, a milý pan učitel aby se pomalu začal rekvalifikovat na polykání romských spoluvězňů. Nehnula mi ani tak žlučí reakce dánského maloměsta jako to chození po špičkách kolem prolhaného fakana, jen aby pak, proOdina, náhodou špatně nespinkal. To raději zlikvidujme toho úchylného pedála. Severské výchovné metody beznátlakového rozvíjení samostatné osobnosti jsou všeobecně známy. Otázkou je, jestli pak z fracka, který je od malička zvyklý srát všem kolem na hlavu, přičemž se za cokoliv, co provede, dočká pouze roztomilého "tytyty" a opravdu rozlícený rodič se smí uchýlit jen až k téměř brutálnímu "tytytyty", kdy poslední slabiku musí polknout, aby ratolest neutrpěla trauma, nevyroste náhodou arogantní zmrd, který má pocit, že si beztrestně může dovolit cokoliv. No, zaplaťRadegast, že k nám na Severní Moravu tyhle novoty ještě nedorazily a hned jak to dopíšu, půjdu preventivně ztřískat svá antikoncepční selhání, aby náhodou nenařkly učitelku, že jim v hodině přírodopisu ukazuje bobra. Hon je jednoznačně honící záležitost, která až tísnivě ukazuje, kam až lze dospět s přílišnou benevolencí a syndromem Lehkého Nedostatku Bití (LNB). (05.03.2013)

Karl Popper napsal někdy v polovině minulého století několik článků a knih o tom, že správná hypotéza musí nabízet prostor pro své vyvrácení. Pokud totiž upravujeme náš výklad faktů na základě teorie, pokud nezavrhneme hypotézu, když empirické důkazy nesedí, pak si ona teorie nezasluhuje být teorií nazývána a měla by být odmítnuta. Měla by být nahrazena něčím, co vyvratitelné bude. Poppera v jeho knihách sice zajímala především věda, s jistým nadhledem by se ale dalo říct, že jeho charakteristika sedí i na děj Honu jako takového. V něm je totiž hlavní hrdina obviněn ze sexuálního obtěžování a pedofilie poté, co si jedna malá holčička ve zlosti vymyslí, že jí ukazoval pindíka, a škála nepříjemných důsledků na sebe nenechává čekat. Když si holčička uvědomí svou chybu a nechce vypovídat před psychologem, všichni dospělí to považují za známku studu k tomu, co se přihodilo. Když mamince řekne, že se mezi ní a Lucasem k ničemu podobnému nedošlo, vysvětlí si to maminka jako snahu vytěsnit zážitek ze své paměti. Ať už zkrátka kdokoliv udělá cokoliv, vždy to podle místních bude prokazovat Lucasovu vinu, vždy se zkrátka - použijeme-li myšlenky Karla Poppera - bude chápání důkazů měnit podle teorie, ne teorie podle získaných důkazů. A co je pro hlavního hrdinu ještě horší, jeho sousedi se tentokrát rozhodnou vzít spravedlnost do svých rukou. Pod vlivem ideje, že k monstru se člověk může chovat zas jen jako monstrum, postupně začínají likvidovat vše, co si Lucas celý život budoval. Hon je nepříjemný, syrový, nelítostný, působivý. Ukazuje totiž, jak propastný rozdíl může být mezi "zdáním spravedlnosti" a "spravedlností" jako takovou nebo že většina nemusí mít vždy pravdu (i když je na tom naše politické uspořádání založené). A zároveň nám připomíná, že dokázat, že něco neexistuje, něco není či se něco nestalo, nejde. Jak už totiž tvrdil Bertrand Russell v jedné své eseji: I když nebudeme mít jediný důkaz toho, že kolem Země obíhá čajová konvička, nikdy nemůžeme s jistotou tvrdit, že někdě na obloze, skrytá pohledům našich dalekohledů, není. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (02.07.2012)

║Rozpočet $3,8milióna║Tržby USA $687,185║Tržby Celosvetovo $18,309,793▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $395,735 ║ Tržby za predaj DVD v USA $519,582 ║ teda Mads Mikkelsen je pán herec, veľmi pôsobivý a intenzívny zážitok a hlavne keď to zo začiatku vypadalo na roztomilí školkársky príbeh zo šantiacimi deťmi a nakoniec peklo na zemi /100%/ (08.09.2013)

Po bezvýchodném sociálním dramatu Submarino se Thomas Vinterberg ještě více posunul od výchozích premis (svého) manifestu Dogma 95 ke klasicky nahlíženému psychologickému dramatu a natočil v podstatě již klasický žánrový film. Velmi pomalý, hloubavý, bolavý film, nutno dodat. Slavný režisér se tentokrát rozhodl zkoumat téma, jež je v jeho rodném Dánsku dosti choulostivé, o sexuálním zneužívání dětí natočili Dánové již nejeden uhrančivý film (za všechny připomenu třeba bolestné Umění plakat), Vinterberg na to jde tentokráte ovšem jakoby z druhé strany, jelikož samo pohlavní zneužívání není vlastním cílem, ale slouží mu jen ke konsternující filmové analýze ostrakizace jedince z komunity. Vinterberg v podstatě překračuje hranice severského filmu, neboť toto téma i jeho zpracování je spíše něčím archetypálním, něčím, co se v dějinách lidstva opakuje neustále dokola - pomalé vypravování o absurdním bobtnání neexistující viny a o temných iracionálních proudech uvnitř maloměstské komunity je staré jako lidstvo samo. Vynikající psychologický film, pomalé meditativní tempo, velmi komorní charakter, opravdu úchvatná práce s herci (a to nejen dospělými, ale i těmi dětskými, malá holčička ztvárňující Kláru je opravdu vynikající), silné téma a skvěle napsaný scénář, filmová událost roku... (27.03.2013)

Kdyby blbost kvetla, tak některé postavy v tomhle filmu jsou samá růže. Je s podivem jak dokáže i absurdní pomluva člověku ublížit. Troufám si tvrdit že takhle daleko jako v Dánsku, kde budou na podobná témata velmi citliví, JEŠTĚ naštěstí nejsme. Postava Grethe, která to všechno zpískala, by zasloužila vidle do zad, aby se vzpamatovala. Líbilo se mě sezení s dětským psychologem, které nejlépe ukázalo absurditu dění... Stačilo se nebohé dívenky na cokoliv zeptat a odpověď si vlastně stejně psycholog vydedukoval sám. Mikkelsen si zaslouží můj nehynoucí obdiv. 100% (10.05.2013)