Hon

Ukazovat dětem ve školce podlouhlé, válcovité předměty, může být pro učitele docela fatální pedagogickou chybou. Čtyřletý, blonďatý pazneht si pak klidně prohlásí, že viděl čuláka, a milý pan učitel aby se pomalu začal rekvalifikovat na polykání romských spoluvězňů. Nehnula mi ani tak žlučí reakce dánského maloměsta jako to chození po špičkách kolem prolhaného fakana, jen aby pak, proOdina, náhodou špatně nespinkal. To raději zlikvidujme toho úchylného pedála. Severské výchovné metody beznátlakového rozvíjení samostatné osobnosti jsou všeobecně známy. Otázkou je, jestli pak z fracka, který je od malička zvyklý srát všem kolem na hlavu, přičemž se za cokoliv, co provede, dočká pouze roztomilého "tytyty" a opravdu rozlícený rodič se smí uchýlit jen až k téměř brutálnímu "tytytyty", kdy poslední slabiku musí polknout, aby ratolest neutrpěla trauma, nevyroste náhodou arogantní zmrd, který má pocit, že si beztrestně může dovolit cokoliv. No, zaplaťRadegast, že k nám na Severní Moravu tyhle novoty ještě nedorazily a hned jak to dopíšu, půjdu preventivně ztřískat svá antikoncepční selhání, aby náhodou nenařkly učitelku, že jim v hodině přírodopisu ukazuje bobra. Hon je jednoznačně honící záležitost, která až tísnivě ukazuje, kam až lze dospět s přílišnou benevolencí a syndromem Lehkého Nedostatku Bití (LNB). (05.03.2013)

Jagten má vynikající atmosféru, kdy se nic neděje a přitom má u toho divák nervy jako u akčního thrilleru. To jsou ty severské filmy. Jednou tečkou mezi oči dokáží nahradit hodinovou přestřelku v ulicích Los Angeles, kdy neprůstřelný hrdina sestřelí autem vrtulník... Atmosféra by byla, to ano, ale mě celou dobu štvalo, že se záměrně vyhýbají nutným logickým krokům, které Lucas měl podniknout, že se zkrátka příliš zaměřují na sílu nevinné lži a dopadu a magorie zfanatizované společnosti, ale zcela ignorují fakta, které prostě musela padnout. Nikdo se nezabýval důkazy, nikdo nerespektoval závěr policie o Lucasově nevině, presumce neviny jim také nic neříkala a už vůbec se nikdo nezabýval tím, že Lucase znají osobně jako svého bratra. Ne! Spratci kolektivně něco žblebtnou o Lucasově sklepě a všichni běží pro pochodně, ačkoliv Lucas žádný sklep nemá! Tak to byl film spíš o chybách ve vyprávění, než o debilitě lidí a chatrnosti pravdy. Každopádně se mi to moc líbilo a nezdráhal bych se film doporučit každému, kdo si myslí, že žije ve zdravé společnosti a že se mu nemůže nic stát. (13.10.2014)

Vinterberg si důmyslně pohrává s rytmizací scén, s postupným stupňováním napětí a i násilí vrcholící scénou v kostele. Zároveň považuji za zcela přiznanou tvůrcovu typizaci většiny postav, kdy je prezentuje jako mentální modely vzniklé naplněním určítých schémat (nevinně se mstící holčička, spravedlivá učitelka odhodlaná vyšetřit údajný zločin, psycholog navádějící k očekávané odpovědi, ochranářští rodiče atp.), což v kombinaci s plastičností Lukasovy postavy a příběhu zasazeného do "izolované" komunity, kde se každý zná s každým, vytváří dojem marného boje "sám proti všem", který není možné vyhrát. To spolu s vševědoucí narací (divák zná pravdu a cítí intenzivní nespravedlnost, nesmyslnost a mylně motivovanou násilnost počínání téměř všech zúčastněných) vytváří vpravdě nepříjemný, ale velmi silný filmový zážitek. (11.05.2015)

Do určité míry manipulativní a zjednodušující, ovšem i tak velmi působivý snímek, který není jen obžalobou stádní "spravedlivé" společnosti, ale i absence selského rozumu a ochoty ověřovat si důkladně fakta, dřív než vyslovíme své těžko odvolatelné soudy. Neschopnost přiznat se k vlastním chybám a nedostatek ochoty odčinit je, ve druhém plánu jen podtrhuje pokrytectví, se kterým se musí Lucas během svého pádu potýkat. Emocionálně nejdrásavější scény "Honu" totiž přicházejí na řadu až ve druhé polovině filmu, kdy je zdánlivě vše vyřešeno, ale podhoubí pochybností a nenávisti již není zcela možné odstranit. Lucas, brilantně ztvárněný Madsem Mikkelsenem, však odmítá ztratit poslední zbytky hrdosti, a přestože jej okolí neustále sráží na kolena, urputně bojuje o udržení lidské důstojnosti (fantastické scény v obchodě a zejména v kostele), přičemž ale navenek rozostřuje divákovy sympatie jistou nejednoznačností svého jednání... "Hon" tak nutí diváka prožívat s hrdinou vše až na dřeň, ale zároveň přemýšlet, místy pochybovat, zpětně však chápat a docenit ztvárnění Lucasova vyrovnávání se s trýznivým pronásledováním a jeho touhu po satisfakci hraničící až se sebezničením. Závěrečné minuty pak už jen logicky doplní poslední tahy celkového obrazu a vnímavému divákovi nedají nějaký čas dýchat. (17.11.2014)

Typická Vinterbergovka. Kvalita pro každého, nemíněno ve zlém. Silný příběh, který má potenciál plně působit na každého. Dějově banální a na hranici klišé, provedením brilantní. Kdyby ten film třetinu stopáže nekončil, bylo by to ještě o řád lepší. Opět musím připomenout, že tenhle typ filmů by měl být velkým vzorem pro tuzemskou kinematografii. (13.12.2012)