Odhalený přístav

Když vydržíš, uvidíš finský zlatý prasátko, říkám si první hodinu a stalo se, jen ne jedno, ale zrovna sedm, akorát žádné z nich zlaté... V severském bílém přítmí způsobuje zobrazení všech našich zoufalství hlubší frustraci - manželství bez lásky, neúplná rodina, samota, nemoc, šikana, lhostejnost, drogy, život na okraji - vše s pozadím té největší pokleslosti televizní zábavy, které jsme prozatím dosáhli. Jen drobná zranění duší, ale když není nikdo, kdo by je pofoukal, zanechají hluboké jizvy... Hodně smutná záležitost, u které se může dostavit pocit vlastního, prozatímního štěstí, kterému jde naproti i sílu dodávající konec se svým jedeme dál a já dodám - nebojme se být obyčejní, žádný Big Brother se nedívá! (13.02.2014)

,,VŠICHNI TOUŽÍME BÝT ŽÁDOUCÍ, POTŘEBNÍ. CÍTIT DOTEK…“ /// Mozaika příběhů na téma život, poskládaná z reality dětství, mládí, manželství… a lidí plnejch problémů bez rozdílu věku a pohlaví. Žádná filozofie. Příběhy všedních dní ze zasněženejch Helsink, který se nemusej vodehrávat jen ve čtvrti Vuosaari. Nemusej se vodehrávat ani ve Finsku. ,,CO SE TO S NÁMI STALO.“ Věta, která může zaznít všude (aha, takže si nemám myslet, že Finové jsou depresivní alkoholici se sklony k fetu a šikaně? Podle těch jejich dramat…). Stejně jako Zamrzlá země, zajímavá vážná podívaná. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Pro slávu udělám cokoliv (A kolik ti je? Aha, 55. Tak to nějak zajímavě umři… Další!...). 2.) Fotrovi se zdá, že tlustej. A tak nesmím jíst nic tučnýho. 3.) Thx za titule ,,Calixos“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (05.02.2014)

Nějakých třicet minut mi trvalo, než jsem se zorientovala v jednotlivých dějových liniích a jejich propagonistech, ale s každou další minutou mě to vtahovalo víc a víc. Tahle koláž, ne zrovna sluníčkových lidských osudů, je o to působivější, s oč větším chladným odstupem je na jednotlivé příběhy nahlíženo a pár scén mě nakonec dostalo tak, že přemýšlím i o hodnocení nejvyšším, každopádně lepší čtyřka je to určitě. Ale tu závěrečnou písničku bych klidně oželela a nechala ten konec otevřený, to by mu přeci jenom dodalo větší sílu. (16.09.2014)

„A čím chceš teda být? Celebritou? Modelkou?“ - „Já jen nechci být obyčejná. Chci, aby mé jméno vyzváněly zvony. Stát mimo dav.“ - „Takže se chceš stát hvězdou?“ - „Nechci být jen tak obyčejná. Chci, aby se o mně vědělo.“ Jenže to si Milla neuvědomila, že když si člověk něco přeje, může se mu to splnit, a to způsobem, který si tak úplně nepředstavoval…Po 2 filmech s válečnou tematikou (Rozkaz a Neznámý voják) jsem se rozhodl zkusit, jak se Aku Louhimies vypořádal s dramatem ze současnosti. Zpočátku není úplně jednoduché dostat se do příběhu, poněvadž těch dějových linek a postav je zde opravdu hodně. Ale postupně se člověk na postavy a jejich různorodé problémy naladí, s někým sympatizuje více, s jiným méně, ale každopádně zakusí nefalšovanou finskou depresi (ačkoliv u nejlepší pasáže filmu, pořádně hořké a upřímné večere, jsem se upřímně bavil). Anebo mají někteří hrdinové přece jen naději? Jistě to není snímek pro každého, a záležet bude také na náladě sledujícího, ale já mu ty slušné 4* rád přiklepnu. (05.06.2022)

Odhalený přístav je takovým obrazem toho, co v malých či větších proměnách probíhá všude kolem nás a nejen to, možná, že jsme tam našli i kousek sebe. Bolavých duší je strašně moc a každý z nich touží alespoň po troše toho hřejivého a hojícího paprsku, kterým je láska. Mně bylo asi nejvíc líto toho malého klučiny, který měl za kamaráda snad jen toho svého pejska. Bylo to smutné, bylo to kruté, žel, bylo to odhalené, pravdivé a syrové. Kdybych měla léčivou náplast na každou takovou bolavou duši na světě, všechny bych je rozdala...... (10.12.2014)