Newyorská romance

Určitě to není zbytečný film, protože hudebních snímků je v porovnání s některými žánry pořád jako šafránu, ale já jsem se u něj vnitřně nesmírně nudil. Počítal jsem čas, aby se to dějově sunulo rychleji. Scénaristicky mi to připadlo tuze šedivé a moje sympatie-antipatie tentokrát jednoznačně převážily pro druhou možnost, moc nemusím Levina, Morrowa už vůbec ne a Ruffalo mi připadnul jako jedna z nejotravnějších postav vůbec. A písnička mě nechytla za srdce asi ani jedna, nanejvýš paradoxně ta poslední v Levinově podání. (24.09.2014)

Čekal jsem nějakou typickou romantiku,ale film ve mně zanechal dobrý dojem hlavně tím,že vám na tváři hned vykouzlí úsměv a je vhodný například když se nedaří atd.Je to snímek hlavně o hudbě.Zahraje si tu i frontman Maroon 5 .Co se týče dalších hereckých výkonu tak jsou naprosto přirozené a myslím,že vám pomohou si film o to víc vychutnat a říct si že život je někdy hodně fajn.Takže celkově pokud máte rádi hudbu hlavně starší pop a k tomu jednoho z hlavních představitelů tak určitě nešáhnete vedle.Za mě 75 % a čtyři hvězdy. (31.10.2014)

Hudební filmy mě téměř vždy donutí sehnat si soundtrack a Love song není výjimkou. Nejen výborné texty, ale hlavně melodie dodávají herectví dvou hlavních protagonistů a jejich časté improvizaci (místy nervózní Keiře Knightley i jako vždy pohodovému Marku Ruffalovi) ten punc něčeho navíc, dokonce mě donutily odhlížet od Danova alkoholismu a od jeho vztahu s dcerou a spíše si film užít jako koncert, než jako filmové dílo, což je trošku škoda. Emoce tak šly mírně stranou a zůstaly jen smysly a vjemy (sluch, zrak). Tohle je snad ten jediný (ale zato zásadní) důvod, proč nedávám plné hodnocení. Jinak jde o malinký film, vyrobený podle šablony z výrobní linky nezávislého amerického filmu, který vysoko nad průměr pozvedávají hlavní představitelé a hudba, stejně jako Dan pozvedl nenápadnou píseň z baru v možný obrovský hit. PS: Od scény s posloucháním playlistů z mobilních telefonů se se sluchátky na uších dívám na svět kolem sebe trochu jinak. (22.09.2015)

Jednoduchým vzorcem by se dal film popsat takto: nudná scéna + ucajdaná písnička + ubulená scéna + další trapný popík ..atd. až k = příšerně natahovaný konec. _____Film si hraje na nezávislost, čemuž vcelku obratně podřidil i kameru snímající ve zvláštních úhlech a záběrech, ale děj je proklatě poplatný mainstreamu a hlavně je tupý. ____ Už setkání ošuntělého producenta a začínající písničkářky v baru ukáže, že něco není v pořádku. Zaprvé není důvod, kromě toho, že je Keira hezká, proč by si jí někdo v tom baru všiml. Zpívá průměrně, hraje odrhovačku bez nápadu a slova písně jsou stupidní. Tehdy nastoupí jediný nápad celého filmu, kdy si producent (bůhví proč okouzlený tou příšernou produkcí) představuje hudební aranžmá hrané kapelou neviditelných hudebníků, kteří by vystoupení písničkářky vyšperkovali. Tahle představa vede až k tomu, že neviditelný orchestr přehluší zpěv i kytru písničkářky - což je jedině dobře a svědčí to o tom, že producent za zenitem má přece jenom nějaký hudební vkus. ____ Dál už to jede jen z kopce. Problémy s prosazením se neznámé hudebnice se vyřeší jako mávnutím kouzelného proutku a přestože ona i producent jsou finančně zcela na dně, není pro ně problém produkovat desku v ulicích New Yorku, zaplatit hudebníky, auta, jídlo, návštěvy restaurací, nákupy atd... Hlavně natáčení písničky v metru mě pobavilo - zvuk projíždějícíh vlaků určitě dodá půvab i té nejblbější melodii, protože ji prostě přeřve. Písničky jsou nadále trapné i v rámci popíku a příběh vlastně ani žádný není. ______ Tohle si nezaslouží skončit ani v papírové krabici při výprodeji v hudebninách. /17. 7. 14., komentář č. 5 100/ (17.07.2014)

„Jakou hudbu máš v mobilu?“ - „Svoje písničky ti nepustím, je tam až moc osobních a zahanbujících věcí.“ - „To v mém taky. Podle playlistu můžeš říct o člověku hodně věcí.“ - „Já vím, proto se toho tak bojím.“ - „Tak jdeme na to?“ - „Jasně, jdeme na to!“ Že tento snímek, který mě chytl prakticky hned od scény s „přiděláváním hudebního doprovodu“, natočil režisér Once, jsem zjistil až po zhlédnutí. A příjemně mě překvapuje, jak je atmosférou v porovnání s výše zmíněným na jednu stranu stejný a přitom tak odlišný. Není tak procítěný a smutný, Begin Again má však v sobě tu a tam i nějaký ten humor, spoustu pohodové hudby a nenucených rozhovorů. Sázet může i na velmi sympatický ústřední pár, jehož vývoj se mi moc líbil. Stejně jako všechny ty nahrávky na různých místech, nebo třeba jen takové disco klubové poslouchání si vlastní hudby ve sluchátkách. „Titulkový“ konec bych snad i oželel, ale budiž, ke zbytku filmu (resp. naturelu 1 z postav) se docela hodí. Emočním dopadem se film Once rovnat nemůže, ale silné 4* mu rád dám. (17.02.2018)