Newyorská romance

Od režiséra snímku ONCE Johna Carneya,kde namiesto DUBLINU s duom Hansard a Irglová sa premiestňujem do N.Y.CITY,kde sú sympatickí Ruffalo a Knightley+ľubozvučná HUDBA,a tak síce počin nedosahuje pocitu predošlého Once,ale aj tak som nadmieru spokojný,výborný hudobný dramaticko-komediálny film,ktorý pozrieť nebude stratou času... (11.10.2014)

Zprvu bych rád pěl chválu na ten zvukový doprovod filmu, který je brilantně zpracovaný, proplétá dějovou linii velice příhodným způsobem a další pozitivum jsou dobře zasazené retrospektivní prvky. Slabší je dějová linie, kde je film bez ambicí, nehraje si na neskutečnou epickou bombu, ale mlhavé navázání vztahu (love/friends?) dvou hrdinů a celkově takový ten milý děj byl až moc bez napětí. (10.10.2014)

Film, na jehož začátek musí divák čekat rovných 50 minut a pak stejně dostane kromě deseti vskutku zábavných minut (shánění členů kapely a první nahrávání) jen Předkus za mikrofonem a kulisu New Yorku. To je setsakramentsky málo. A jak jsem včera v noci nadávala na komára, dnes mu vedle své postele vystelu krabičku od sirek, protože jsem si potvrdila, že mi zdaleka nepije krev v takové míře, jak to s každým dalším filmem zvládá Ruffalo. Ať se radši věnuje režii, jak už jednou dokázal, i s průměrnou látkou utáhne nadprůměrné herce, ale před kamerou je sám těžce průměrný. 40% (16.10.2014)

Nadšení, naivity a čistoty předešlého režisérova počinu Once to sice nedosahuje, ale jak chcete kritizovat něco, kde se na vás skoro po celou dobu kouzelně usmívá to éterické stvoření, co si říká Keira Knightley, do toho hrají moc příjemné pésničky, to vše navíc v ulicích třetího nejkrásnějšího města na světě. O to spíš, když nad světem muzikantů slintáte blahem a užíváte si tak každou scénu, kde se hudba tvoří, nahrává, anebo kde se o hudbě jen povídá. Navíc správně vztyčený prostředníček všem těm nahrávacím a vydavatelským korporacím, které fenomén internet víceméně položil. Zkrátka film pro všechny, kdo poslouchají hudbu srdcem, anebo si to aspoň myslí. (Těším se na Prague Album :-). (19.10.2014)

Možnosť zrodu autentického posolstva stále dýcha. Bez obmedzenia vydavateľským molochom rozkázaných komerčných prvkoch v tvorbe samotnej, či aspoň v jej formálnych prejavoch. Každý má totiž možnosť vydať si svoju vlastnú nahrávku, napísať svoju knihu. A šíriť ju tak, ako uzná za vhodné. Bez toho, aby mu autorské práva uchmatol vydavateľ. Tu cez príbeh autorky piesní bez akýchkoľvek komerčných ambícií a skrachovaného vydavateľa, ktorého zruinoval životný štýl po veľkých úspechoch. Ona vie napísať silnú pieseň, on jej vie dodať primerané aranžmány. S podporou priateľov, ľudí, ktorí si túžia slobodne zahrať, či muzikantov zaplatených priateľmi minulosti. Ktorí, dnes úspešní a bohatí, cítia, že dnešným chudákom a lúzrom niečo dlžia. Úplne ma míňa, či ide o banalitu a či to pôsobí presvedčivo. Presvedčivosť je primárne v posolstve, že je možné gerilovo, bez prostriedkov, vydať umelecké dielo. Ak je cítiť potrebu ho vydať a niečo ľudom zvestovať. Či už sú za tým zlomené srdcia, rozpadnutá rodina, či čokoľvek iné. Film rovnako pocitovo silný po druhom pozretí, ako pri premiére. (24.12.2020)