Mravnost nade vše

MRAVNOST je dalším projevem rodící se nesporné kvality českého filmu československé éry třicátých let. Už scénáristická trojice - Frič, Haas, Vávra - byla velkým příslibem, který Fričova režie dokázala ještě dále zhodnotit a posunout. Úsměvný ortel nad zbytky rychle se bortící secesní prudérie spolu s tím, že role vznikaly opravdu na tělo - je to evidentní z pracovní svěžesti jak realizačního štábu, tak hereckých protagonistů - nenápadně naznačuje nástup nové kultury druhé poloviny minulého století. Film umožňuje také pochopit, jak je možné, že řada herců, které z té doby známe z jejich dobových šarží diblíků, mladomilovníků, tragédů, zvládaných až na ochotnické úrovni, se o dvacet-třicet let později mění v nezapomenutelné koryfeje nové vlny klasického moderního filmu let padesátých až sedmdesátých. Uvážíme-li navíc, že film byl realizován v obvyklých drakonických technických i časových limitech doby, obdiv a radost, kterou pociťujeme po jeho zhlédnutí, se mění v zasloužený obdiv. Vynikající, v mnohém oproti jejich dobovému kontextu atypické herecké výkony Haasův, Mandlové i Ferbasové doplňuje nenápadný debut Jiřího Hlinomaze (podle fyziognomie obličeje soudě možného příbuzného herce a naivistického malíře Josefa Hlinomaze) a pozoruhodně vyrovnaná, vzorně provedená kreace Saši Rašilova. Svěží, rychlým spádem probíhající nápaditý děj dotváří skvělý dojem z komedie, která si v době svého uvedení kladla nanejvýš skromný cíl: pobavit co nejdéle co nejvíc diváků. Cíl, který nejenže byl dosažen, ale i - jak se dnes ukazuje - také nadčasově překonán. (24.04.2008)

"Můj idole..." Komedie, která si na svoji dobu dovolila opravdu dost. Vesele zesměšnila společenské normy a nepsaná pravidla a krásně ukázala, že pod svícnem většinou bývá ta největší tma. Není to žádná řachanda na pravidelné výbuchy smíchu, ale už dlouho se mi nestalo, že bych se téměř celou dobu nablble usmíval tak jako tady. Hlavními důvody jsou skvěle vypointovaný slovní humor a úžasná kreace Huga Haase. (16.02.2007)

Jednoznačně jedna z nejlepších a nejvtipnějších prvorepublikových komedií, která je navíc neuvěřitelně nadčasová, takže se u ní zaručeně zasmějete i dnes. Člověk by až nevěřil, jak starý tento film je. Jako vždy výborný Hugo Haas a Věra Ferbasová v jedné ze svých nejlepších rolí. Nesmí se zapomenout ani na skvělou Světlu Svozilovou a Adinu Mandlovou v netypické roli "šedé myšky", která se ale s pomocí Verbasky "vyloupne" v krásnou slečnu. Vynikající je i "milovnice alkoholu" Baldová a smích Saši Rašilova. Dvojice Haas+Ferbaska byla ale v tomto filmu bezkonkurenční! (18.03.2012)

Velevážený profesor Karas, ztělesnění ideálu morálky, rád blízkým káže vodu, zatímco v mládí pochlastával víno. Chce po svém okolí, aby se stalo vzorem ctnosti, ale přítomnost vlastního levobočka ženského rodu pod vlastní střechou dává tušit, že image zarputilého nechybujícího ochránce dobrých mravů by mohla být záhy zničena. Je to neodolatelně pokrytecká podívaná. (11.03.2009)

Veľmi milá komédia, v ktorej sledovať humorné výkony Huga Haasa je pôžitok. To čo sa má odhaliť je kapánek naťahované, ale pri celkovej stopáži to až tak nemrzí. Čo zamrzí sú teatrálne výkony rodinky keď plače nad svojim otcom. Hugo Haas je bezpochyby skvelý komik, ktorý sa, podobne ako vo filme Život je pes, vyžíva vo vykľučkovaní zo zapeklitých situácií. A ja mu to žeriem. Záverečný monológ - A položil jsem si sám otázku, co je to vlastně mravnost? - je perfektný. "Rozhodně není mravné předstírat, že jsem dojat svojí vlastní mravopočestností, ale je rozhodně mravnejší se přiznat, že mám sentimentální opičku z čistého rumu... Jamaica. A nevěřte tomu, že dlouhé sukně znamenají vždycky mravnost. Někdy třeba jen přikrývají křivé nohy." (01.02.2017)