Mravnost nade vše

Dvojník filmu Mravnost nade vše s Marvanem, akorát místo bratra tady je umělý panák. Možná, že Hugo Haas byl kokainista a sukničkář, ale měl velmi specifický projev , který se mi líbil. Jako profesor Karas, který svou rodinu řídí ve vojenském mravnostním režimu, aby nakonec prozřel, se mi líbí víc než ten oportunista Marvan. (09.03.2021)

Jedna z nejlepších (nejen) prvorepublikových komedií. Jednoduchá zápletka s vynikajícími herci na malém prostoru s neutuchající hudbou, která dotváří neopakovatelnou atmosféru celého filmu. Skvělá parodie/ironie na "vše, co je mravné" v podání Huga Haase působí (téměř) uvěřitelně. Skvostná rodinka - žena, dcera a syn, jejíž poklidnou atmosféru zčeří příjezd nemanželského dítěte jinak zcela mravného profesora Huga Haase, tvoří základní osu celého filmu. Věra Ferbasová jako zlobivá dceruška a slušná vychovatelka s anglickými způsoby v jednom je osvěžením celého filmu. S Haasem s na plátně rozuměla, což o pár let později dokázala jako jeho filmová partnerka v další úspěšné komedii (Andula vyhrála). Zde tvoří pár s uhrančivým doktorem Ladislavem Boháčem, který zde ovšem působí trochu prkenně. Stejně jako některé úseky filmu. Je však třeba brát vše jako lehkou ironii na zaběhlé způsoby tehdejší společnosti, což divákovi umožní vychutnat si tuto komedii od prvních minut až do úplného konce. (17.01.2008)

Profesor Antonín Karas si hraje na velkého mravokárce, je předsedou Spolku pro povznesení mravnosti, a žije počestný život se svou manželkou Karolínou a dětmi Evou a Ivanem. Vadí mu parfémy, malování a také vyzývavé oblečení. Dokonce mu má být jako předsedovi Spolku odhalena busta, kterou tvoří sochař Konrád. Nicméně, pan profesor má jedno tajemství, které je v rozporu s jeho "Mravností nade vše". Jednoho dne do jeho mravně spořádané rodiny zavolá jisté "Káčátko" a je problém. Jedná se totiž o Antonínovu nemanželskou dceru Věru, která se narodila těsně před tím než Antonín poznat svou manželku Karolínu. Mamka od Věry zemřela krátce po narození své dcery. Antonín tedy prosí Věru, aby odjela na Slovensko, a že za ní přijede. Nicméně, Věra navštíví doktora Macha, od kterého se dozví, že paní Karasová hledá anglickou vychovatelku pro svou rozvernou dceru Evu. Věra se na tuto pozici přihlásí a všem v rodině vyhovuje, s výjimkou Antonína, který ze zjištění, že je nová vychovatelka jeho nevlastní dcera, dostane silnou nevolnost. O stonajícího pana profesora se začne starat Dr. Jílovský, který si myslí, že je pan profesor v pořádku, jen by to neměl s tou mravností tak přehánět. Mezitím Káčátko vychovává Evu tak, aby vypadala více jako slečna a měla sex appeal. Eva se navíc zamiluje do sochaře Konráda, který si jí začne všímat až poté, co se začne řídit radami své nevlastní sestry/vychovatelky. Věra to zase dává dohromady s doktorem Jílovským. Mravnost tedy dostane pořádně zabrat. Antonín si se svou nevlastní dcerou vyměňuje dopisy, a jednoho dne jeden z nich objeví Karolína a je oheň na střeše. Takový morální člověk a začne si s mladou vychovatelkou! Naštěstí se vše vyřeší a pak profesor, nyní předseda Spolku, veřejně odhalí svou bustu a také pronese velice poučný a praktický projev o morálce, ze kterého staré babizny, které jsou nejzapálenějšími členkami Spolku, trefí šlak. To nejlepší z celého filmu bylo tedy na konci.  (15.01.2024)

Mám rád tyhle inteligentní komedie, které si vystačí s dvěma místnostmi, pár výbornými herci a mazaným scénářem. Tenhle ani nijak mazaný není, ovšem vůbec to nevadilo. Hugo Haas, s menší pomocí Věry Ferbasové, utáhl všechno sám. Na salvy smíchu to bohužel není. Za závěrečnou omdlévací scénu, za perfektního Sašu Rašilova s "chorobou" a za odvážný námět ten plný počet dát musím. (18.05.2018)

Veľmi milá komédia, v ktorej sledovať humorné výkony Huga Haasa je pôžitok. To čo sa má odhaliť je kapánek naťahované, ale pri celkovej stopáži to až tak nemrzí. Čo zamrzí sú teatrálne výkony rodinky keď plače nad svojim otcom. Hugo Haas je bezpochyby skvelý komik, ktorý sa, podobne ako vo filme Život je pes, vyžíva vo vykľučkovaní zo zapeklitých situácií. A ja mu to žeriem. Záverečný monológ - A položil jsem si sám otázku, co je to vlastně mravnost? - je perfektný. "Rozhodně není mravné předstírat, že jsem dojat svojí vlastní mravopočestností, ale je rozhodně mravnejší se přiznat, že mám sentimentální opičku z čistého rumu... Jamaica. A nevěřte tomu, že dlouhé sukně znamenají vždycky mravnost. Někdy třeba jen přikrývají křivé nohy." (01.02.2017)