Mravnost nade vše

Lehce úsměvná milá dobová komedie s nadčasovým přesahem. 1) Scénář napsali 35letý Martin Frič, 26letý Otakar Vávra a 36letý Hugo Haas za dva týdny, film sám natočili za týden a vida - ještě dnes se z této rychlovky těšíme._____ Pan profesor Karas. To je člověk, to je muž! Vzor počestnosti a mravnosti! Na to druhá sousedka: A jak se mu to stalo?_____ 2) S věkem herců je to, řekl bych, ošajstlich. 36letý Hugo Haas má z prvního manželství 24letou dceru Věru Ferbasovou, zatímco později narozené dceři, kterou má se současnou ženou, 31letou Světlou Svozilovou, je 27 let (Adina Mandlová), zatímco jeho synovi Jiřímu Hlinomazovi je 29 let. Tak nevím...mravnost nade vše?_____ 3) 29letý fešný Jiří Hlinomaz, bratranec Josefa Hlinomaze, si zahrál 13letého (!) Karasovic syna. Za zmínku stojí i uhrančivý smích 46letého Saši Rašilova (tlustý JUDr. Mach)._____ 4) Můj zbožňovaný, od té doby, co vás pozoruji, jak hnětete mého tatínka, cítím, že bych si chtěla s Vámi duševně rozumět, píše zamilovaná 18letá Eva Karasová sochaři._____ 5) Zajímavý koment: Marthos*****. (21.01.2020)

Především výborný Hugo Haas je pravým klenotem tohoto filmu. Jeho profesor hlásající mravnos, mravnost a nic než mravnost nade vše, což dovádí až k takovým extrémům, že doma zakrývá sochám a obrazům nemravné partie, a přitom je konfrontován se svou krásnou minulostí, která podle jeho mínění nezapadá do jím hlásaných pravidel, je okouzlující a Haas ho zahrál se sobě vlastním komickým mistrovstvím. (03.11.2007)

Ve všeobecném předvánočním shonu bylo tehdy (1936) na Barrandově nezvykle klidno. Všechny filmy, které měly být natočeny, dávno brázdily plátna českých kin, a tak pojednou nebylo do čeho píchnout. Ale bez práce nejsou koláče. Proto početný barrandovský ansámbl, od osvětlovačů po maskérky, doslova přemluvil režiséra Maca Friče k realizaci ještě jednoho filmu, který by byl jaksi mimo plán. Frič byl zpočátku touto neočekávanou prosbou poněkud zaskočen, ale záhy se společně s mladým a ambiciózním Vávrou sešel nad scénářem o pokryteckém mravokárci, jehož rodinná mohyla obávaného strážce maloměstské morálky je náhle rozmetána příchodem rozpustilé nemanželské dcerušky. Je nasnadě, že tato vděčná komediální role byla bez váhání přisouzena fenomenálnímu Haasovi, který svého tajnůstkářského hříšníka vybavil pestrou paletou nejrůznějších charakterových proměn vycházejících ze šťavnatého situačního humoru i pronikavě přesných dialogů. Na stejné délkové vlně je unášena také postava zapovězeného "kačátka" (alias Ferbasové), které v rafinovaném přestrojení za upjatou vychovatelku dokonale rozmetá zkostnatělé zásady svého nezdárného tatíčka. U Adiny Mandlové se jedná o výjimečný experiment, jehož důvod je nadmíru zřejmý – být alespoň na okamžik za ošklivku. Výsledek? Dokonalý. A nad tím vším se klene nezaměnitelný a nezastavitelný smích Saši Rašilova. Narychlo improvizovaný film nakonec pány direktory polekal natolik, že premiéra byla z "rizikových" důvodů raději odsunuta do vzdáleného prostějovského kina. Tam se Fričova třeskutá komedie setkala – pochopitelně – s mimořádným diváckým ohlasem, takže dál už nebylo o čem. Mravnost nade vše, film plný zdravého ironického humoru, který neškodí v jakémkoli množství navzdory své poněkud pejorativní nálepce ("film na kapra") dokazuje, že geniální scénáře mohou vzniknout doslova přes noc. (03.10.2008)

Mravnost nade vše rozhodně nepatří mezi mé obvyklé filmy, ale zaujal mne jeho profil a zvědavost je holt zvědavost. Už se ale asi nebudu tak hrnout do starých českých komedií. Jejich humor už na mě většinou nefunguje. Věřím, že kdybych se datem narození více blížil datu vydání, užil bych si film rozhodně víc. Trochu nechápu zde všudypřítomnou chválu, všiml jsem si spíše mnoha věcí, které mi vadily, ať už to byla pro mě protivná a hrozně nalíčená Adina Mandlová, tupé, zabedněné a přecitlivělé postavy (ikdyž věřím, že odpovídaly době vzniku) nebo průhledný a narychlo spíchnutý scénář. Dá se tady ovšem všimnout i určitého nadčasového prvku falešné morálky a závěrečný proslov by si zasloužil zarámovat. (30.10.2011)

Zase jedna klasika. Musím říct, že z toho všeho, co jsem zatím viděla, se mi líbila skoro nejvíce. Možná nejvíce. Příjemní herci, kvalitní práce mistra Martina Friče, komedie to příjemná, vyprávěná s lehkostí i humorem, ne trapná, ale naopak velice vkusná. Jako ostatně spousta komedií té doby. Film, který se snad neokouká, je to velice milá podívaná! (04.05.2013)