Mravnost nade vše

MRAVNOST je dalším projevem rodící se nesporné kvality českého filmu československé éry třicátých let. Už scénáristická trojice - Frič, Haas, Vávra - byla velkým příslibem, který Fričova režie dokázala ještě dále zhodnotit a posunout. Úsměvný ortel nad zbytky rychle se bortící secesní prudérie spolu s tím, že role vznikaly opravdu na tělo - je to evidentní z pracovní svěžesti jak realizačního štábu, tak hereckých protagonistů - nenápadně naznačuje nástup nové kultury druhé poloviny minulého století. Film umožňuje také pochopit, jak je možné, že řada herců, které z té doby známe z jejich dobových šarží diblíků, mladomilovníků, tragédů, zvládaných až na ochotnické úrovni, se o dvacet-třicet let později mění v nezapomenutelné koryfeje nové vlny klasického moderního filmu let padesátých až sedmdesátých. Uvážíme-li navíc, že film byl realizován v obvyklých drakonických technických i časových limitech doby, obdiv a radost, kterou pociťujeme po jeho zhlédnutí, se mění v zasloužený obdiv. Vynikající, v mnohém oproti jejich dobovému kontextu atypické herecké výkony Haasův, Mandlové i Ferbasové doplňuje nenápadný debut Jiřího Hlinomaze (podle fyziognomie obličeje soudě možného příbuzného herce a naivistického malíře Josefa Hlinomaze) a pozoruhodně vyrovnaná, vzorně provedená kreace Saši Rašilova. Svěží, rychlým spádem probíhající nápaditý děj dotváří skvělý dojem z komedie, která si v době svého uvedení kladla nanejvýš skromný cíl: pobavit co nejdéle co nejvíc diváků. Cíl, který nejenže byl dosažen, ale i - jak se dnes ukazuje - také nadčasově překonán. (24.04.2008)

Dala jsem si po letech opáčko a musím přiznat, že se mi tahle komedie líbila ještě o fous víc než poprvé.. Spojení Martin Frič- Otakar Vávra- Hugo Haas se ukázalo jako šťastné a čas už jejich práci dávno prověřil.. Jedná se o výborný kousek o panu profesorovi a jeho utajeném kačátku, Hugo Haas a Věra Ferbasová jsou jedním slovem úžasní a moc se mi líbila i Světla Svozilová, no a závěrečná řeč nemá chybu, je totiž nadčasová..  A jen ještě dodám, že jsem se smála přesně v místech, kde se smál Saša Rašilov a to mě taky pobavilo.. (22.07.2024)

Už nastavovali zrcadlo? Já přijdu, až nastavěj zrcadlo! Ano, půjčil jsem si odjinud, pravda. Ale sedí to jako prdel na kolík, ne? Už má babička mi říkávala - všimni si, že ty největší mravopočestnice jsou staré, ošklivé a přistěhovaly se odjinud, takže si nikdo místní nepamatuje, co dělaly jako mladé, nezatuchlé a snesitelně vyhlížející.... Vynikající Hugonek. (28.09.2018)

Především výborný Hugo Haas je pravým klenotem tohoto filmu. Jeho profesor hlásající mravnos, mravnost a nic než mravnost nade vše, což dovádí až k takovým extrémům, že doma zakrývá sochám a obrazům nemravné partie, a přitom je konfrontován se svou krásnou minulostí, která podle jeho mínění nezapadá do jím hlásaných pravidel, je okouzlující a Haas ho zahrál se sobě vlastním komickým mistrovstvím. (03.11.2007)

Kupodivu nejlepší postavou z celého už tak dost dobrého ansámblu je Saša Rašilov, který jediný zná všechny nuance událostí a zároveň stojí mimo a je jen pozorovatelem. Jeho nezvladatelné výbuchy smíchu v nejméně vhodné okamžiky jen dokreslují absurditu celé situace. Nejde o žádný okatě mravokárný film. Říká jen, že máme být sami sebou. (15.11.2010)