Mravnost nade vše

Vůbec ne špatná předválečná komedie, ve které excelují takřka všichni, na koho si vzpomenete - Hugo Haas, Věra Ferbasová, Světla Svozilová, Adina Mandlová (kterou jsem v těch brýlích nepoznal) a spousta dalších skvělých herců včetně Saši Rašilova, který se ve filmu v podstatě jenom směje ("HAHAHAHAHAHAHAHA.... To víte, to je ta má nemoc..." :D). A i když je příběh docela prostinký a v podstatě je jenom o záměnách a nedorozuměních (což jsme ve filmech viděli už mockrát), tady to funguje, hlavně díky výše zmiňovaným hercům. Mimochodem, i když snímek obsahuje také nějaké to poučeníčko směrem k divákům, nepůsobí to nijak kýčovitě a rozhodně je divák vstřebá lépe a přirozeněji než u stylu "tak a teď se tady postavím, začne hrát dojemná hudba a dám vám morální poučení". (20.01.2011)

Ve všeobecném předvánočním shonu bylo tehdy (1936) na Barrandově nezvykle klidno. Všechny filmy, které měly být natočeny, dávno brázdily plátna českých kin, a tak pojednou nebylo do čeho píchnout. Ale bez práce nejsou koláče. Proto početný barrandovský ansámbl, od osvětlovačů po maskérky, doslova přemluvil režiséra Maca Friče k realizaci ještě jednoho filmu, který by byl jaksi mimo plán. Frič byl zpočátku touto neočekávanou prosbou poněkud zaskočen, ale záhy se společně s mladým a ambiciózním Vávrou sešel nad scénářem o pokryteckém mravokárci, jehož rodinná mohyla obávaného strážce maloměstské morálky je náhle rozmetána příchodem rozpustilé nemanželské dcerušky. Je nasnadě, že tato vděčná komediální role byla bez váhání přisouzena fenomenálnímu Haasovi, který svého tajnůstkářského hříšníka vybavil pestrou paletou nejrůznějších charakterových proměn vycházejících ze šťavnatého situačního humoru i pronikavě přesných dialogů. Na stejné délkové vlně je unášena také postava zapovězeného "kačátka" (alias Ferbasové), které v rafinovaném přestrojení za upjatou vychovatelku dokonale rozmetá zkostnatělé zásady svého nezdárného tatíčka. U Adiny Mandlové se jedná o výjimečný experiment, jehož důvod je nadmíru zřejmý – být alespoň na okamžik za ošklivku. Výsledek? Dokonalý. A nad tím vším se klene nezaměnitelný a nezastavitelný smích Saši Rašilova. Narychlo improvizovaný film nakonec pány direktory polekal natolik, že premiéra byla z "rizikových" důvodů raději odsunuta do vzdáleného prostějovského kina. Tam se Fričova třeskutá komedie setkala – pochopitelně – s mimořádným diváckým ohlasem, takže dál už nebylo o čem. Mravnost nade vše, film plný zdravého ironického humoru, který neškodí v jakémkoli množství navzdory své poněkud pejorativní nálepce ("film na kapra") dokazuje, že geniální scénáře mohou vzniknout doslova přes noc. (03.10.2008)

V priebehu dvoch dní vidieť dva filmy s Hugom Haasom, a to už sa limitne blíži trestu. Prvorepublikové filmy už ocenia iba nostalgici, a tento by nemali ani oni. Nie je na to žiaden dôvod. Remeselník Frič nakrútil s vtedajším obľúbencom publika a niekoľkými ďalšími hercami nepozerateľnú zlátaninu. Jediné, čo môžem urobiť, je o nejaké promile zraziť aktuálne 82 % hodnotenie. (03.02.2024)

Velevážený profesor Karas, ztělesnění ideálu morálky, rád blízkým káže vodu, zatímco v mládí pochlastával víno. Chce po svém okolí, aby se stalo vzorem ctnosti, ale přítomnost vlastního levobočka ženského rodu pod vlastní střechou dává tušit, že image zarputilého nechybujícího ochránce dobrých mravů by mohla být záhy zničena. Je to neodolatelně pokrytecká podívaná. (11.03.2009)

Mám rád tyhle inteligentní komedie, které si vystačí s dvěma místnostmi, pár výbornými herci a mazaným scénářem. Tenhle ani nijak mazaný není, ovšem vůbec to nevadilo. Hugo Haas, s menší pomocí Věry Ferbasové, utáhl všechno sám. Na salvy smíchu to bohužel není. Za závěrečnou omdlévací scénu, za perfektního Sašu Rašilova s "chorobou" a za odvážný námět ten plný počet dát musím. (18.05.2018)