Mravnost nade vše

Velevážený profesor Karas, ztělesnění ideálu morálky, rád blízkým káže vodu, zatímco v mládí pochlastával víno. Chce po svém okolí, aby se stalo vzorem ctnosti, ale přítomnost vlastního levobočka ženského rodu pod vlastní střechou dává tušit, že image zarputilého nechybujícího ochránce dobrých mravů by mohla být záhy zničena. Je to neodolatelně pokrytecká podívaná. (11.03.2009)

Jedna z nejlepších komedií s Hugo Haasem, jíž však jistě přispěl výborný a vtipný scénář a režie Martina Friče, který už tehdy byl mistrem svého oboru. Svěží to nápad, jak touto satirickou formou karikovat falešnost toho, o čem lidé (v tehdejším chápání) říkalo mravopočestnost. Bylo to řečeno na samém začátku, když se bavily místní báby: "To je člověk sama mravnost a počestnost"... "A jak se mu to stalo?" - Rozhodně nejlepší vtip celého filmu. Zápletka jednoduchá, v různých obměnách v tehdejším filmu používaná, zde asi dospěla k tomu nejlepšímu a nejklasičtějšímu. Výborný také Saša Rašilov, Zdenička Baldová i na sebe nadprůměrná S. Svozilová. Také Adina byla lepší v rolích, kde hrála "obyčejné" dívky než nabubřelé měšťácké slečinky. Film znám nazpaměť a vždy si ho rád shlédnu znovu. (19.07.2015)

Jednoznačně jedna z nejlepších a nejvtipnějších prvorepublikových komedií, která je navíc neuvěřitelně nadčasová, takže se u ní zaručeně zasmějete i dnes. Člověk by až nevěřil, jak starý tento film je. Jako vždy výborný Hugo Haas a Věra Ferbasová v jedné ze svých nejlepších rolí. Nesmí se zapomenout ani na skvělou Světlu Svozilovou a Adinu Mandlovou v netypické roli "šedé myšky", která se ale s pomocí Verbasky "vyloupne" v krásnou slečnu. Vynikající je i "milovnice alkoholu" Baldová a smích Saši Rašilova. Dvojice Haas+Ferbaska byla ale v tomto filmu bezkonkurenční! (18.03.2012)

"Můj idole..." Komedie, která si na svoji dobu dovolila opravdu dost. Vesele zesměšnila společenské normy a nepsaná pravidla a krásně ukázala, že pod svícnem většinou bývá ta největší tma. Není to žádná řachanda na pravidelné výbuchy smíchu, ale už dlouho se mi nestalo, že bych se téměř celou dobu nablble usmíval tak jako tady. Hlavními důvody jsou skvěle vypointovaný slovní humor a úžasná kreace Huga Haase. (16.02.2007)

Poslední muž, Poslední mohykán a Mravnost nade vše. Tyto tři kousky mnohým divákům poněkud splývají. Zatímco první dva jsou adaptací divadelní hry F. X. Svobody a obsahově jsou snadno zaměnitelné, protože v hlavní roli je tady především despotismus, Mravnost nade vše má blíž ke klasické filmové komedii. Netlačí tolik na pilu a nemoralizuje. Nehledal bych tam ani žádnou společenskou kritiku. Pokud pozorně sledujete hned úvodní vysvětlení jak se profesor do takové situace dostal, je vcelku snadné mu to lehké pokrytectví odpustit. Moralizování, odsuzování lidí, předpojatost a upjatost...tenkrát bylo těžké prokličkovat mezi jejich samozvanými aplikátory bez úhony. Pravda vítězí je fajn heslo, ale ona někdy taky ničí životy. Dnes to není o mnoho lepší; vyhnout se křiklounství a názorové vyhraněnosti různých skupin, se snaží nejen slabší povahy. A to často i za cenu neupřímnosti...říct pravdu znamená nechat se oštítkovat. Takže Mravnost nade vše může posloužit nejen jako velmi příjemná a chytrá komedie, ale i k úvahám, jak mravní a rovní jsme my sami. Z těch tří filmů, se mi jeví být nejlepší. (11.05.2024)