Mravnost nade vše

Především výborný Hugo Haas je pravým klenotem tohoto filmu. Jeho profesor hlásající mravnos, mravnost a nic než mravnost nade vše, což dovádí až k takovým extrémům, že doma zakrývá sochám a obrazům nemravné partie, a přitom je konfrontován se svou krásnou minulostí, která podle jeho mínění nezapadá do jím hlásaných pravidel, je okouzlující a Haas ho zahrál se sobě vlastním komickým mistrovstvím. (03.11.2007)

Ve všeobecném předvánočním shonu bylo tehdy (1936) na Barrandově nezvykle klidno. Všechny filmy, které měly být natočeny, dávno brázdily plátna českých kin, a tak pojednou nebylo do čeho píchnout. Ale bez práce nejsou koláče. Proto početný barrandovský ansámbl, od osvětlovačů po maskérky, doslova přemluvil režiséra Maca Friče k realizaci ještě jednoho filmu, který by byl jaksi mimo plán. Frič byl zpočátku touto neočekávanou prosbou poněkud zaskočen, ale záhy se společně s mladým a ambiciózním Vávrou sešel nad scénářem o pokryteckém mravokárci, jehož rodinná mohyla obávaného strážce maloměstské morálky je náhle rozmetána příchodem rozpustilé nemanželské dcerušky. Je nasnadě, že tato vděčná komediální role byla bez váhání přisouzena fenomenálnímu Haasovi, který svého tajnůstkářského hříšníka vybavil pestrou paletou nejrůznějších charakterových proměn vycházejících ze šťavnatého situačního humoru i pronikavě přesných dialogů. Na stejné délkové vlně je unášena také postava zapovězeného "kačátka" (alias Ferbasové), které v rafinovaném přestrojení za upjatou vychovatelku dokonale rozmetá zkostnatělé zásady svého nezdárného tatíčka. U Adiny Mandlové se jedná o výjimečný experiment, jehož důvod je nadmíru zřejmý – být alespoň na okamžik za ošklivku. Výsledek? Dokonalý. A nad tím vším se klene nezaměnitelný a nezastavitelný smích Saši Rašilova. Narychlo improvizovaný film nakonec pány direktory polekal natolik, že premiéra byla z "rizikových" důvodů raději odsunuta do vzdáleného prostějovského kina. Tam se Fričova třeskutá komedie setkala – pochopitelně – s mimořádným diváckým ohlasem, takže dál už nebylo o čem. Mravnost nade vše, film plný zdravého ironického humoru, který neškodí v jakémkoli množství navzdory své poněkud pejorativní nálepce ("film na kapra") dokazuje, že geniální scénáře mohou vzniknout doslova přes noc. (03.10.2008)

Ríša fantázie tu dostala poriadne zabrať hneď na začiatku. Koľko príbehov o falošnej morálke je v nových filmoch, a tento je asi jeden z prvých českých. Malý zmätok v identite osôb je klasická zápletka na tú dobu, a prináša pár vtipných momentov. Zvyšok je už len čakanie, ako sa to všetko vyvŕbi. Z trikovej stránky je zaujímavý úsmev kovovej sochy. –––– Fantazie je obluda, která mně mnoho pohltila. Fantazie je lidské zlo, které vede k neřestem, nemravnosti a k zločinu. –––– Koukejte, já mám sexepíl! –––– To koukáš, jak jsem ti to obrátila naruby! (19.11.2015)

MRAVNOST je dalším projevem rodící se nesporné kvality českého filmu československé éry třicátých let. Už scénáristická trojice - Frič, Haas, Vávra - byla velkým příslibem, který Fričova režie dokázala ještě dále zhodnotit a posunout. Úsměvný ortel nad zbytky rychle se bortící secesní prudérie spolu s tím, že role vznikaly opravdu na tělo - je to evidentní z pracovní svěžesti jak realizačního štábu, tak hereckých protagonistů - nenápadně naznačuje nástup nové kultury druhé poloviny minulého století. Film umožňuje také pochopit, jak je možné, že řada herců, které z té doby známe z jejich dobových šarží diblíků, mladomilovníků, tragédů, zvládaných až na ochotnické úrovni, se o dvacet-třicet let později mění v nezapomenutelné koryfeje nové vlny klasického moderního filmu let padesátých až sedmdesátých. Uvážíme-li navíc, že film byl realizován v obvyklých drakonických technických i časových limitech doby, obdiv a radost, kterou pociťujeme po jeho zhlédnutí, se mění v zasloužený obdiv. Vynikající, v mnohém oproti jejich dobovému kontextu atypické herecké výkony Haasův, Mandlové i Ferbasové doplňuje nenápadný debut Jiřího Hlinomaze (podle fyziognomie obličeje soudě možného příbuzného herce a naivistického malíře Josefa Hlinomaze) a pozoruhodně vyrovnaná, vzorně provedená kreace Saši Rašilova. Svěží, rychlým spádem probíhající nápaditý děj dotváří skvělý dojem z komedie, která si v době svého uvedení kladla nanejvýš skromný cíl: pobavit co nejdéle co nejvíc diváků. Cíl, který nejenže byl dosažen, ale i - jak se dnes ukazuje - také nadčasově překonán. (24.04.2008)

Další kvalitní komedie s výtečným Hugo Haasem a kurážnou Věrou Ferbasovou... Ovšem tentokrát mám velký problém s Adinou Mandlovou. Nevím, čí to byl nápad, obsadit ji do role zakřiknuté, nenápadné a nemotorné dívky, ale byl to nápad špatný a je vidět, že se v roli cítí nesvá. Srovnání s přirozenými výkony všech ostatních je přímo zoufalé. Původně jsem tedy chtěl Mravnosti nade vše dát tři hvězdičky, ale za omdlévací závěr musím čtvrtou přidat. (13.12.2015)