Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Liduška Staňková (J. Štěpničková) je dcera bohatého sedláka Součka (G. Hilmar). To, že miluje Toníka (G. Nezval), výborného houslistu, syna venkovského muzikanta Jaroše (K. Černý), nikdo nebere vážně a rodiče ji nutí ke sňatku s bohatým Krejzou (V. Pfeiffer). Zamilovaná dívka uteče při svatebním obřadu přímo od oltáře za svým milovaným Toníkem, který se ale ze vzdoru vydal do světa. Když jej nenajde, pomine se na rozumu. Rodiče Lidušky jsou nešťastní, když vidí dívčinu netečnost, z níž se probere vždy jen na chvíli, jakmile slyší muziku. Proto si vyslouží přezdívku Muzikantská Liduška… Filmový přepis povídky Vítězslava Hálka (v úvodních titulcích nesprávně uveden jako Vítězslav Nezval) si odbyl premiéru v červnu roku 1940 a zejména pro své národní vyznění se v těžké době okupace setkal s velkým zájmem publika i kritiky – například v pražských kinech Blaník a Světozor se promítal jedenáct a půl týdne. Ke kladům filmu patřilo i herecké obsazení hlavní dvojice Jiřinou Štěpničkovou a Gustavem Nezvalem. Režisér Martin Frič a Jiřina Štěpničková byli za tento film vyznamenáni Národní cenou. (Česká televize)

(více)

Recenze (17)

pakobylka 

všechny recenze uživatele

Vpravdě pohádková prostonárodní vyprávěnka o Lidušce a Toníkovi ... a o všech protivenstvích nepřejícího, materialisticky založeného světa, který v dobré víře i ze zištných pohnutek horlivě staví překážky do cesty jejich čisté lásce. Některé pasáže (obzvláště v úvodu) jsou zbytečně natahované - jiné zas tančí kvapík a přitom přeskakují i momenty, které by si zasloužily větší pozornost. Celkový dojem je přesto uspokojivý - snad i proto, že před nepovolanýma očima umně ukrývá českou hrdost a odpor proti německé okupaci. A zdali se příběh završí podle mustru většiny správných pohádek nebo přehodí výhybku a bude směřovat k baladickému rozuzlení, to už musíte zjistit sami ... 3,5* ()

milos.bradik 

všechny recenze uživatele

Tento film tedy v žádném případě nepatří k nějakým skvostům. Někteří zde oceňují Jiřinu Štěpničkovou a Gustava Nezvala, za mne tedy Štěpničková hraje dobře, ale to nalíčení (hlavně oči), vůbec nesedí k vesnické dívce a Gustav Nezval nikdy nepatřil ke špičkovým hercům, jeho neustálé přehrávání a deklamování je hrozné. Oceňuji spíše herce jako Gustav Hilmar, Jaroslav Marvan nebo Jaroslav Vojta, výborný byl i Stanislav Neumann. Ty dvě hvězdy dávám filmu jen za jejich výkon. ()

Reklama

Ilicka 

všechny recenze uživatele

Centrální příběhová linka je velmi nosná, bohužel je násilně natažena na devadesátiminutovou stopáž nedůležitými situacemi a otravnými ffigurami. Film se pak drobí, především v expozici (cca první třičtvrtěhodina). Jsme v roce 1940, různé náznaky se dají číst různě, ale v celku se jedná o protiněmecký protest, vyzdvižení houževnaté a srdečné české muzikantské povahy. "Můžou nám zaplatit, ale naši muzikantskou čest si koupit nemůžou..." ()

Rattlehead 

všechny recenze uživatele

Pro černobílé vesnické filmy mám slabost, a tak je zřejmé, že se mi líbila i Muzikantská Liduška. Jiřina Štěpničková se pro tyhle role narodila a Gustav Nezval také nezklamal, komické úlohy si užívají Jaroslav Marvan (roztržitý muzikant) a Stanislav Neumann (místní blázen). Dočetl jsem se, že předloha je dost odlišná od této adaptace, ale to mi samozřejmě nijak nevadí. Myslím, že pokud se nejedná o opravdu slavné dílo typu "Babičky" či "Švejka", je odlišné filmové zpracování v pořádku. Snímek měl úspěch i v Praze, jejíž obecenstvo si na venkovské látky nikdy příliš nepotrpělo - ve dvou velkých premiérových kinech běžel jedenáct a půl týdne, na venkově byl úspěch ještě větší. Zaslouženě. ()

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Muzikantská Liduška mě překvapila svou úspěšnou návštěvností. Dva roky po okupaci za to nejspíš mohlo národní cítění, které decentně přes hudbu Martin Frič adaptoval. Já jsem viděl mnoho filmů pánů Martina Friče a Karla Steklého. Tento ale zatím patří mezi ty slabší. Děj působí od počátku zajímavě, ale pak prostě upadá tím, že se nikam extra neposouvá. Kdyby navíc Lidušku hrála horší herečka, asi by šel s kvalitou ještě níže. Takhle vypadá to pominutí na rozumu vcelku věrohodně. Přijde mi ale, že ve stejném roce natočená Babička už podobný námět vyčerpala svou Viktorkou u splavu a to nebyla hlavní postava. Na druhé straně hudba vždy bude vysoko ceněna co se národa týče a je asi vcelku pochopitelné, že se tu najdou skryté náznaky. Nejsem si ale jistý, že dnes už má film svou váhu z tohoto hlediska a tak jen zůstává zase ta dějová dramatizace, která ale není z nejsilnějších. ()

Zajímavosti (5)

  • Filmovalo se v Českém ráji. Natáčelo se zejména v obcích Březina, Příšovice, Přepeře a také v Turnově. Interiér i exteriér kostela zosobňoval kostel sv. Vavřince v Březině nedaleko Mnichova Hradiště. Lidové roubené stavby stávaly v Příšovicích, dnes nejsou však všechny dochované. Skalní scény se točily v Příhrazských skalách. Ve filmu je také využita stavba Dlaskova statku, která je dnes na seznamu národních kulturních památek a stojí v Dolánkách u Turnova. (Yardak)
  • Snímek přesáhl hranici deseti tisíc uvedení v kinech a navštívilo ho 1 859 411 osob. Producentská firma Lloydfilm obdržela Křišťálový pohár za tento film v roce 1940. Na I. filmových žních ve Zlíně byl snímek oceněn Cenou ministerstva školství téhož roku. [Zdroj: Václav Brežina - Lexikon českého filmu] (Yardak)

Reklama

Reklama